český esejista, filozof, novinář, náboženský spisovatel, publicista, teolog, vysokoškolský pedagog a římskokatolický duchovní From Wikipedia, the free encyclopedia
Oto Mádr (15. února 1917 Praha – 27. února 2011 Praha) byl český římskokatolický kněz, teolog, vysokoškolský pedagog, dlouholetý politický vězeň a šéfredaktor Teologických textů.
| Monsignore Mons. ThDr. Oto Mádr dr. h. c. Apoštolský protonotář | |
|---|---|
| Kněz Kanovník Vyšehradské kapituly | |
 | |
| Církev | Římskokatolická církev |
| Arcidiecéze | Arcidiecéze pražská |
| Jmenování | 1999 |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 22. listopadu 1942 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 15. února 1917 |
| Místo narození | Praha Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 27. února 2011 (ve věku 94 let) |
| Místo úmrtí | Praha Česko |
| Místo pohřbení | Praha, Vyšehradský hřbitov |
| Národnost | Česká |
| Povolání | pedagog, spisovatel, novinář, filozof, katolický kněz, teolog, publicista a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Univerzita Karlova, Praha Papežská univerzita Gregoriana, Řím |
| Řády a ocenění | _BAR.svg) Apoštolský protonář (udělil Benedikt XVI. v roce 2006) |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči a poté nastoupil na Teologickou fakultu Univerzity Karlovy (1936–1939). Na kněze byl vysvěcen v roce 1942 a působil jako farář. Po konci druhé světové války pokračoval ve studiích morální teologie na Gregoriánské univerzitě v Římě (1948–1949). Poté se vrátil do Československa, kde získal doktorát teologie latinskou prací o vnitřním zlu u Francisca Suareze. Velmi aktivně působil nejen ve správě farnosti, ale také jako středoškolský učitel a jako významná osobnost v kroužcích Katolické akce. V roce 1950 se věnoval pastoraci mládeže v kostele Nejsvětějšího Salvátora.[1] V květnu 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu (Mádr a spol.)[2] byl za údajnou špionáž ve prospěch Vatikánu a organizaci ilegální náboženské činnosti v roce 1952 odsouzen na doživotí.
Po podmínečném propuštění v roce 1966 pracoval v různých dělnických profesích. Roku 1968 se krátce vrátil na Teologickou fakultu UK a v roce 1970 byl plně soudně rehabilitován (v roce 1975 byla rehabilitace zrušena, nová přišla v roce 1990). Po roce 1970 byl odsunut na faru do pohraničí (Dolního Žandova u Chebu), odkud se vrátil do Prahy až jako důchodce roku 1978.
Odpočinku se ovšem rozhodně nevěnoval. Patřil mezi hlavní organizátory katolického samizdatu, pokračoval ve spolupráci s exilem, udržoval kontakty se zahraničními návštěvami, podílel se na přípravě tajně svěcených kněží a na organizaci bytových teologických seminářů. Byl také jedním z hlavních poradců Františka kardinála Tomáška (už od roku 1968). Napsal pro něho několik zásadních textů, které Tomášek publikoval pod svým jménem.[3]
Od roku 1978 Mádr vydával Teologické texty, nejdříve jako samizdat, posléze po sametové revoluci jako standardní revue. V samizdatu vydal několik desítek knih, zejména překladů.
V roce 1990 opět nastoupil se svým přítelem Josefem Zvěřinou na Katolickou teologickou fakultu UK, ale po jeho smrti z ní byl opět odsunut. Na KTF UK se vrátil až po změnách ve vedení fakulty (2002). V roce 1991 dostal čestný doktorát teologie na univerzitě v Bonnu a roku 1997 byl vyznamenán Řádem T. G. Masaryka III. třídy. Od roku 1999 byl kanovníkem Vyšehradské kapituly. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.
Kromě stovek článků, recenzí a odborných statí v časopisech a ve sbornících v Česku i v zahraničí vydal knižně:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
