Milo Urban

Milo Urban (pseudonymy Ján Rovňan ml., Podbabjagurský a jiné) (24. srpna 1904, Rabčice – 10. března 1982, Bratislava) byl slovenský spisovatel-prozaik, překladatel a novinář, jeden z nejvýznamnějších reprezentantů moderní slovenské literatury.

Milo Urban
Narození	24. srpna 1904 Rabčice
Úmrtí	10. března 1982 (ve věku 77 let) Bratislava
Místo pohřbení	Hřbitov Slávičie údolie
Povolání	jazykovědec, novinář, překladatel, spisovatel, redaktor a povídkář
Žánr	povídka, novela a román
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině hajného a vzdělání získal v Zázrivé, Polhoře, Trstené a v Ružomberku. Z rodinných důvodů musel studium přerušit a pracoval jako pomocný redaktor a úředník ve Spolku sv. Vojtěcha v Trnavě. Nakonec se rodinná i finanční situace zlepšila a on mohl pokračovat ve studiu na státní vyšší lesnické škole v Banské Štiavnici, ale studium předčasně ukončil pro další finanční problémy. Pracoval v časopise Slovenský národ v Bratislavě, v roce 1927 však zůstal po zániku časopisu nezaměstnaný a věnoval se hlavně vlastní literární činnosti. Byl redaktorem v časopise Vatra, později pracoval v periodiku Slovák. Od roku 1940 v době existence loutkového Slovenského štátu byl šéfredaktorem fašistického deníku Gardista. Před koncem druhé světové války i s rodinou emigroval do Rakouska, kde prožil dva roky v internačních táborech. V roce 1947 byl eskortován do ČSR, postaven před Národní soud a o rok později odsouzen za působení v novinách během války.^[1] Později se usadil v Chorvatském Grobě.^[2] V roce 1974 se přestěhoval do Bratislavy, kde se věnoval zejména překladům a později pokračoval ve vlastní literární tvorbě.

Tvorba

Urbanova prozaická tvorba patří k trvalým hodnotám slovenského písemnictví. Psal realistické povídky a novely ze života horalů, romány z období druhé světové války. V trilogii Živý bič, Hmly na úsvite a V osídlach zachytil osudy obyvatelů hornooravského kraje ve 20. letech a 30. letech 20. století. Uměleckou a dokumentární hodnotou vynikají hlavně jeho knihy vzpomínek. Překládal z polské, německé (Thomas Mann) a české literatury (Karel Čapek). Na jeho dílo měli vliv hlavně Martin Kukučín a Svetozár Hurban-Vajanský, ale také Ján Kalinčiak a Pavol Országh Hviezdoslav, ze zahraničních autorů potom Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Endre Ady, Petr Bezruč či Jiří Wolker.

Dílo

Povídky, novely a romány

• 1920 – Ej, ten tanec, povídka (vyšlo v časopisu Vatra)
• Nešťastník
• Už je pozde
• V zhone žitia
• Vanitas vanitatum
• Typograf
• 1922 – Jašek Kutliak spod Bačinky, novela
• 1926 – Za vyšným mlynom, toto dílo sa stalo předlohou k opeře Eugena Suchoňa Krútňava
• 1928 – Výkriky bez ozveny, sbírka novel
  • V súmraku
  • Štefan Koňarčík-Chrapek a Pán Boh
  • Rozprávka o Labudovi
  • Mičinova kobyla
  • Tajomstvo Pavla Hrona
  • Svedomie a Staroba
• 1932 – Z tichého frontu, sbírka novel
  • Skok do priepasti
  • Nie!
  • Roztopené srdce
  • Pred dražbou
  • Drevený chlieb
  • Človek, ktorý hľadá šťastie
• 1927 – Živý bič, román (1. díl trilogie)
• 1930 – Hmly na úsvite, volné pokračování díla Živý bič (2. díl trilogie)
• 1940 – V osídlach, druhé pokračování díla Živý bič (3. díl trilogie)
• 1957 – Zhasnuté svetlá
• 1964 – Kto seje vietor
• 1996 – Železom po železe

Memoárová literatura

• 1970 – Zelená krv: Spomienky hájnikovho syna
• 1992 – Kade-tade po Halinde
• 1994 – Na brehu krvavej rieky
• 1995 – Sloboda nie je špás

Ostatní tvorba

• 1920 / 1921 – Zavrhnutý, báseň (vyšlo v časopisu Vatra)
• 1925 – Otroci predsudkov, divadelná hra (jen ukázka, která vyšla v časopise Slovenský národ)
• 1934 – Česká literatúra a Slováci, přednáška
• 1991 – Beta, kde si? , divadelní hra (rok inscenování, knižně nevydána)

Překlady

• 1951 – výběr z ruských lidových pohádek
• 1954 – Igor Newerly: Pamiatka z celulózky
• 1959 – Aleksander Fredro: Pán Geldhab
• 1960 – Karel Čapek a Josef Čapek: Ze života hmyzu
• 1961 – Karel Čapek: Matka