Masarykovo náměstí (Jilemnice)

Masarykovo náměstí
Masarykovo náměstí na podzim 2017
Umístění
Stát	Česko Česko
Město	Jilemnice
Poloha	50°36′32,02″ s. š., 15°30′24,8″ v. d.
Historie
Pojmenováno po	Tomáš Garrigue Masaryk
Starší názvy	Náměstí Vítězného února
Další údaje
Typ	náměstí
Délka	70 m
Šířka	62 m
PSČ	514 01
Kód ulice	545538

multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Thumb — Demonstrace na Masarykově náměstí v roce 1907

Masarykovo náměstí bylo přirozeným centrem města již od první písemné zmínky o městu. Původně na náměstí stály dřevěné stavby, avšak během četných požárů (hlavně 1788, 1803, 1838) vyhořely a byly strženy. Roku 1723 bylo postaveno sousoší Panny Marie, svaté Barbory a svaté Maří Magdalény. Na náměstí se konaly trhy a jarmarky.

Na přelomu 19. a 20. století bylo náměstí elektrifikováno a poprvé vydlážděno. Zhruba kolem roku 1909 byl na náměstí v zimě postaven první sněhový Krakonoš. Tradice stavby sněhových strážců hor pak zůstala zachována s malými přestávkami do současnosti.^[1] Během jilemnického povstání roku 1945 fungovalo jako shromaždiště povstalců. Po únorovém převratu bylo přejmenováno na Náměstí Vítězného února (podobně byla přejmenována návazná ulice Jana Harracha na Gottwaldovu třídu). V 60. letech bylo náměstí předlážděno: dosud dominantní úhlopříčná spojnice ulic Kavánova a Valdštejnská zanikla, průjezdná doprava se přestěhovala na obvod náměstí, autobusová stanoviště byla vymístěna do Jungmannovy ulice a ve zklidněné středové části náměstí bylo zřízeno parkoviště.^[2]. 24. listopadu 1989 se zde konala demonstrace za pád komunismu.^[3]

Při rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě v půli 90. let bylo náměstí potřetí předlážděno a dostalo nové veřejné osvětlení. V roce 2009 proběhla velká revitalizace náměstí za 23,481 milionu Kč: Celé náměstí bylo počtvrté předlážděno, střední část vyvýšena a byla zde zrušena parkovací místa tak, aby střed náměstí sloužil pouze pěšímu provozu. Zároveň byly vybudovány parkovací zálivy po vnitřním i vnějším obvodu, a v severním rohu náměstí byl zasazen jilemnický erbovní strom - jilm horský.^[4] Tato revitalizace si vysloužila částečnou kritiku zejména kvůli snížení počtu parkovacích míst, zavedení parkovacích automatů a formě nových obrubníků, které neumožňují průběžné strojní shrnování sněhu. Erbovní jilm po deseti letech uhynul a musel být nahrazen novým jedincem. Pro jeho výsadbu bylo z náměstí vykopáno cca 70 m³ původní půdy a nahrazeno novým kamenným a výživným balem se zavlažovacím a kanalizačním systémem. Nový strom byl zasazen v listopadu 2020 a dlažba okolo něj byla omezena.^[5]

V současnosti (2024) tak náměstí slouží pěšímu i motoristickému provozu, s přibližně 60 placenými parkovacími místy. V květnu se zde konává májový jarmark, v červenci letní kulturní podvečery, v srpnu zde sídlí zábavní atrakce využívající Svatovavřineckou pouť, v prosinci vánoční jarmarky. Příležitostně slouží náměstí i dalším akcím, jako jsou komerční pivní slavnosti, politická shromáždění, propagační akce dopravní bezpečnosti, ekologické výchovy atd.

Remove ads

Pamětihodnosti

Radnice

Související informace naleznete také v článku Jilemnická radnice.

Klasicistní budova s věží na jižním konci západní fronty, postavena roku 1781. Roku 1854 byly z iniciativy purkmistra Dominika Jerie na radniční věž instalovány legendární jilemnické opakovací hodiny.

Městská spořitelna

Související informace naleznete také v článku Městská spořitelna (Jilemnice).

Secesní (pseudorenesanční) budova navržená architektem Janem Vejrychem z roku 1911. Do roku 2005 byla užívána k peněžním službám, dnes malou část budovy obývá informační centrum a zbytek chátrá.

Kašna

Empírová kašna ve středu náměstí byla postavena v letech 1835 až 1836 jako zdroj pitné vody i protipožární nádrž. Zakázka byla zadána staviteli Janu Suchardovi, sochaři Aloisi Kofránkovi a kameníku Janu Josefovi. Vnější strany nádrže jsou bohatě zdobeny. Na jižní straně se nachází štít olemovaný hadem a uprostřed s letopočtem dokončení kašny. Východní stěna nese oválný štít lemovaný vavřínovým věncem a v něm znak města Jilemnice, Jilm. Na severní straně nalezneme reliéf Neptuna a na západní straně je pouze prázdný heraldický štít.^[6]

Sousoší svatého Vavřince, svatého Jana Nepomuckého a svatého Kříže

Sousoší bylo postaveno na náměstí ve stejný rok jako kašna, tedy roku 1836, avšak sochy byly zhotoveny již roku 1710. Kříž stál původně v polích za městem, kde jej nechal postavit obchodník Karel Hrubý roku 1799.^[7]

Sousoší Panny Marie, sv. Barbory a sv. Máří Magdaleny

Sousoší z červeného pískovce na obdélníkovém základě bylo vytvořeno roku 1723 neznámým mistrem z Braunova okruhu.^[8] Při velkých slavnostech zde byly slouženy mše svaté.

Dům čp. 9

Pozdně barokní patrový dům postavený na konci 18. století. Roku 1997 byl poškozen požárem a vykoupen městem, to však nemělo finance na jeho opravu. Zakoupil jej proto soukromník a v současnosti je v něm provozována restaurace a penzion.^[9]

Dům čp. 10

Pozdně barokní řadový dům z roku 1772. Nechal si jej vystavět pláteník a pozdější starosta Josef Jiří Kos. Po požáru města roku 1838 byl objekt klasicistně přestavěn a získal zhruba dnešní podobu, včetně fasády s bohatou štukovou výzdobou.^[10] Roku 1860 zde bylo, v prvním patře, sehráno první představení jilemnických ochotníků. Roku 1871 dům zakoupil bývalý starosta města Dominik Jerie a bydlel zde i další ze starostů, jeho syn František Xaver Jerie.

Dům čp. 80

Městský dům z konce 18. století, který po požáru roku 1838 prošel přestavbou. Jeho podobu bohužel poznamenaly nevhodné stavební zásahy z 60. let 20. století.^[11]