Masakr v Jeskyni patriarchů
From Wikipedia, the free encyclopedia
Masakr v Jeskyni patriarchů, zvaný též Hebronský masakr,[1][2] byl teroristický útok zacílený na palestinské muslimy, ke kterému došlo dne 25. února 1994 ve městě Hebron na Západním břehu Jordánu, na posvátném místě Židů, muslimů a křesťanů, známém jako Jeskyně patriarchů. Útok byl spáchán Baruchem Goldsteinem, izraelsko-americkým osadníkem a členem hnutí Kach, který byl toho času vojákem Izraelských obranných sil v záloze.[3] Zatímco izraelské zdroje tvrdí, že došlo ke zranění 125 a usmrcení 29, resp. 30 osob, palestinské zdroje uvádějí usmrcení 52 osob.[4] K útoku, při němž byl usmrcen i sám Goldstein, došlo během svátků Purim a Ramadán. Izrael okamžitě po masakru vyjádřil lítost nad tímto činem, a pozůstalým rodinám obětí přislíbil kompenzace.[5] Židovští osadníci v Hebronu ale po útoku vyjádřili s jeho činem souhlas a Goldsteina označili za hrdinu.[6]
| Masakr v Jeskyni patriarchů | |
|---|---|
 Pohled na Jeskyni patriarchů od jihu | |
| Cíl | palestinští muslimové |
| Mrtví lidé | 29 |
| Zranění lidé | 125 |
| Důsledky | smrt 30 osob, zranění 125 osob |
| Datum | 25. únor 1994 |
| Místo |  Hebron,Západní břeh Jordánu |
| Pachatel | Baruch Goldstein |
| Použité zbraně | útočná puška IMI Galil |
| Souřadnice | 31°31′27″ s. š., 35°6′42″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeskyně patriarchů je rozdělena na dvě části, jednu pro židovské obyvatelstvo a druhou pro muslimy. V židovské části se nachází Abrahámova síň, kde se konají obřady brit mila a dále pak Jákobova síň, kde byla zřízena škola ješivy, kde se každý den konají četné náboženské obřady. V muslimské části se nachází rozměrově mnohem větší Izákova síň. Po deset dnů je vždy celá jeskyně vyhrazena pouze pro židovské obřady a na dalších deset dnů pouze pro muslimy.
Dne 25. února 1994 v 5.00 proudily do jeskyně východní branou davy palestinských muslimů, aby se zde zúčastnily první modlitby Fajr, která je součástí pětidenního sledu modliteb.[7] Jeskyně měla být toho dne hlídána vojáky Izraelských pozemních sil, z devíti vojáků se však čtyři dostavili pozdě a na místě velel pouze jeden důstojník.[3]
Krátce po začátku modliteb vstoupil Baruch Goldstein, obyvatel osady Kirjat Arba a člen extremistického hnutí Kach, do Izákovy síně. Byl oděn do vojenské uniformy a byl vyzbrojen izraelskou útočnou puškou IMI Galil a čtyřmi záložními zásobníky po 35 nábojích. Vojenská hlídka jej nezastavila v domnění, že se jedná o izraelského důstojníka, který se chce pomodlit v místnosti ten den vyhrazené pro židovské modlitby.[4]
Goldstein se postavil před jediný východ z Izákovy síně tak, aby k němu modlící se muslimové byli otočeni zády a zahájil do nich palbu. Celkem jím bylo zabito 29 a zraněno 125 osob. Přeživší věřící se na Goldsteina vrhli a utloukli jej k smrti. Izraelský státní zástupce Dorit Benish poté odmítl jakkoliv perzekvovat ty, kteří Goldsteina po jeho odzbrojení utloukli.[8]
Mnohé zprávy, které se po činu objevily, se značně rozcházely v tom, zda jednal Goldstein na vlastní pěst či nikoliv; někteří svědkové tvrdili, že jej viděli ve společnosti dalších muže v uniformě, který mu měl údajně pomáhat v přenosu munice na místo činu.[9] Podle jiných výpovědí měl Goldstein do davu věřících navíc hodit i ruční granát.[10] Tehdejší palestinský vůdce Jásir Arafat později prohlásil, že se jednalo o akci až dvanácti mužů a měli do něj být zapojeni i izraelští vojáci. Pozdější podrobné vyšetřování provedené izraelskou armádou však vyloučilo, že by Goldstein mezi poutníky vhodil granát a rovněž konstatovalo, že jednal sám, bez pomoci dalších osob.[5]
V seznamu jsou uvedena jména a věk obětí:
|
|
Izraelská veřejnost
Průzkum provedený po útoku Mezinárodním centrem pro mír na Blízkém Východě zjistil, že 78,8 % Izraelců útok odsuzovalo, zatímco 3,8 % Izraelců ho považovalo za správný. Rabín Lior na Goldsteinově pohřbu v Kirjat Arbě řekl, že „Goldstein udělal to, co udělal, v božím jméně a je ho proto třeba považovat za spravedlivého muže“ (cadika) a dále tvrdil, že Goldstein je „mučedník Boží“. „Jeho ruce nenesou žádnou vinu, jeho srdce je čisté.“[11]
Mike Guzofsky, mluvčí Kahane Chaj v New Yorku a blízký Goldsteinův přítel, se po útoku vyjádřil, že Goldstein chtěl zastavit mírový proces a že si nemohl k útoku vybrat lepší den než Purim, kdy se Židé brání.[12]
V brožuře nazvané Baruch Hagever, vydané v roce 1994 a v knize s názvem Baruch Hagever: Sefer Zikaron la-Kadosh Baruch Goldstein, vydané v roce 1995, různí rabíni chválili Goldsteinův čin jako preventivní útok v reakci hrozby pogromu ze strany Hamasu, a tvrdili, že je možné čin hodnotit jako odpovídající pěti halachickým zásadám.[13][14]
Rabín Jicchak Ginsburgh byl několikrát zadržen izraelskými autoritami ve spojitosti se schvalováním masakru, který byl podle něj v souladu se spisy lubavičského rabína Menachema Mendela Schneersona.[15] Podle Ginsburgha bylo zavraždění neozbrojených Palestinců v souvislosti s bezpečnostní situací na Západním břehu „zcela legitimní“.[16]
Uctívání u atentátníkova hrobu
Goldsteinův pohřeb se nesl v militantním duchu – rakev byla do Kirjat Arby doprovázena vojenskou eskortou a stovkami ozbrojených „truchlících“ – a byl doprovázen nenávistnými projevy (např. rabín Jakov Perrin před shromážděním vykřikoval, že „ani milion Arabů nemá cenu jednoho židovského nehtu“).[17] V týdnech následujících po masakru tisíce Izraelců vyrazily ke Goldsteinovu hrobu oslavit jeho teroristický útok. Někteří chasidé kolem hrobu zpívali a tančili.[18] Ačkoli izraelské úřady tvrdily, že se jedná jen o zlomek izraelské populace, podle The New York Times mohly izraelské úřady tento problém schválně zlehčovat.[18] Jeden návštěvník u Goldsteinova hrobu tvrdil, že „pokud [Goldstein] zastavil tyto takzvané mírové rozhovory, pak je skutečně svatý, protože toto není skutečný mír“.[18]
Někteří návštěvníci líbali a objímali jeho náhrobní kámen, dokonce i líbali zemi, v níž je Goldstein pohřben, a prohlašovali ho za „svatého“ a „hrdinu izraelského lidu“.[18] Epitaf na náhrobku zní: „Položil svůj život za lid Izraele, jeho Tóru a zemi.“[19]
Fenomén uctívání Goldsteinova hrobu trval dlouhé roky, a to navzdory snahám izraelské vlády zakročit proti poutníkům k jeho hrobu.[20] V roce 1999, po schválení zákona zakazující stavět pomníky teroristům, nechala izraelská vláda strhnout svatyni, která mezitím vyrostla nad Goldsteinovým hrobem.[19] V následujících letech radikální židovští osadníci pokračovali v oslavování jeho činu, například na svátek Purim přestrojovali sebe a své děti, aby vypadaly jako Goldstein.[20][21][22]
Izraelská vláda
Goldsteinova akce byla izraelskou vládou i většinou veřejnosti okamžitě odsouzena.[23] Mluvčí všech denominací judaismu prohlásili Goldsteinův čin jako nemorální a teroristický. Organizace Kach, jíž byl členem, byla okamžitě prohlášena za teroristickou. Vláda Izraele se rozhodla odebrat veškeré zbraně některým ultrapravicovým organizacím a vytvořit nad nimi bezpečnostní dohled.
V Knesetu pronesl tehdejší ministerský předseda Jicchak Rabin na adresu Goldsteina, že se jednalo o „cizí implantát“ a „potulný plevel“. Dále pokračoval slovy: „Vzkazujeme té zrůdě a všem, kteří ji mají rádi – jste ostudou sionismu a ponížením judaismu.“ Benjamin Netanjahu, tehdejší vůdce strany Likud prohlásil: „Jedná se o ohavný zločin. Vyjadřuji mou nejhlubší soustrast.“[24] Navzdory výše uvedenému se izraelským vládám nepodařilo hebronské osadníky ani jejich část evakuovat.[zdroj?!] Například pokus Rabinovy vlády o evakuaci hebronské osady Tel Rumeida (osídlené pouze 7 rodinami) skončil fiaskem.[25] Radikální osadníci tak zůstali v Hebronu do dneška.
Šamgarova komise
Izraelská vláda ustanovila krátce po útoku zvláštní komisi, vedenou soudcem Nejvyššího soudu Státu Izrael, Me'irem Šamgarem. Shledala následující:
- Goldstein plánoval útok sám a o svých záměrech nikomu neřekl.[26]
- Koordinace bezpečnostních opatření mezi izraelskou armádou, policií a civilní administrativou bylo značně problematické.
- Politické vedení ani bezpečnostní služba Šin Bet nemohli předpokládat tento masakr.
- Výpovědi přeživších, týkající se údajného vhození granátu mezi věřící, jsou v rozporu se závěry Šamgarovy komise, která na místě činu nenalezla žádné fragmenty z vybuchlého granátu.[7]
Reakce diaspory
Jonathan Sacks, nejvyšší rabín ve Velké Británii, prohlásil, že: „Takový čin je obscénností a plivancem na židovské hodnoty. Fakt, že byl čin navíc spáchán během náboženských svátků na svatém místě z toho činí urážku Boha nejhrubšího zrna.“ Poté pokračoval slovy: „Násilí, páchané ve jménu Boha je dvojnásobným zlem. Násilí páchané na věřící během modliteb je naprosto nevyslovitelným zlem.“[27]
V jednom z článků v novinách The Jewish Chronicle, byl zveřejněn článek Chajima Bermanta, který označil organizaci Kach, ke níž Goldstein náležel, za neonacisty a jako americkou kreaturu, která je sponzorována americkými penězi a produkty „americké zbraňové kultury“.[28] V novinách bylo rovněž sděleno, že některé synagogy v Británii již započaly veřejnou sbírku na pomoc obětem Goldsteinova činu.[29]
Pouliční nepokoje
Krátce po masakru vypukly po celém Izraeli pouliční nepokoje, které měly za následek smrt více než 26 Palestinců a 9 Izraelců. V jordánském městě Ammán byl arabskými protestujícími na ulici těžce pobodán 77letý britský turista Howard Long. Útočník Chálid Husní al-Koraší byl okamžitě zatčen a jordánské ministerstvo vnitra vydalo prohlášení, ve kterém žádalo všechny občany o zachování klidu a rozvahy ve svých reakcích.[30]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
