Epitaf (řec.epitafios, náhrobní nápis) je krátký text, který informuje o zesnulé osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k mrtvému.[1]
Nemusí jít přímo o nápis umístěný na hrobu, naopak epitaf může mít kromě vlastního textu také význam památníku, který není náhrobkem, neboť se za ním nenachází hrob. Lze se s ním setkat zejména v období renesance, bývá umístěn na stěně kostela. Základní význam má architektonicky rámovaná reliéfní deska se jménem zemřelého a datem jeho smrti. Na epitafu je zesnulý zpravidla zobrazen jako klečící před křížem, často s již zemřelými členy rodiny – dětmi, jednou nebo více manželkami.
Epitaf Jiřího Wolkera, který si napsal sám krátce před svou smrtí:
Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce své k boji vytasit,
zemřel, mlád dvacet čtyři let.
Jiří Wolker
Epitaf Egona Bondyho (vl. jménem Zbyněk Fišer), který napsal ve své knize Invalidní sourozenci (1974):
BREITENBACHER, Antonín. Epitaf olomouckého biskupa Marka Kuena (1553–1565). Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. 1927, roč. 38, s. 98–101.
HANÁČKOVÁ, Milada. Komparace obsahových a grafických složek v díle Josefa Váchala. Brno 2013, s. 22–23. Magisterská diplomová práce. Ved. práce prof. PhDr. Jaroslav Střítecký, CSc. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy.
HANDLEY, Mark A. Death, society, and culture: inscriptions and epitaphs in Gaul and Spain, AD 300-750. Oxford: Archaeopress, 2003. 244 s. BAR. International series, [no.] 1135. ISBN 1-84171-508-5.
HLOBIL, Ivo. Raněrenesanční epitaf Johanna Eibenstocka v Olomouci. Vlastivědný věstník moravský. 1974, roč. 26, s. 307–311. ISSN 0323-2581.
JAKUBEC, Ondřej, ed. a kol. Ku věčné památce: malované renesanční epitafy v českých zemích: [Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc, Galerie, 17. května – 26. srpna 2007: katalog. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2007. 175 s. ISBN 978-80-85227-88-8.
MÍCHALOVÁ, Zdeňka, ed. Epitaf rodiny Jana Hodějovského z Hodějova v Českém Rudolci. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2021. 125 s. ISBN 978-80-7560-401-9.
NIMMRICHTER, Johann. Bunte Steine: das Epitaf des Hanns Rechwein von Honigstorf. Wien: Bundesdenkmalamt, 2014. 12 nečísl. s. Wiederhergestellt, [no.] 31.
Śląska sztuka średniowieczna. XI, Pejzaż niderlandzki w epitafium z Głogowa. Wrocław: Muzeum Narodowe, [1974]. ca 16 s.
SPRANGER, Bartholomeus. Epitaf pražského zlatníka Mikuláše Müllera = Epitaph of the Prague goldsmith Nicolas Müllera: kolem 1590, olej, plátno [grafika]. Praha: Národní galerie, [2000]. 1 pohlednice.
ULMAN, Richard. Epitaf – nenápadná ozdoba hřbitova. V Praze: vl. nákl. autora, 2020. 77 s. ISBN 978-80-270-7281-1.
VÁCHAL, Josef a MINAŘÍK, Miloš, ed. Šumava umírající a romantická. 2., vyd., samostatného textu 1. vyd. V Českých Budějovicích: Jihočeská vědecká knihovna, 2007, s. 145. 155 s. ISBN 978-80-86964-01-0.
ZELENKOVÁ, Petra. Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny Müllerové. In: VOLRÁBOVÁ, Alena, ed. a KUBÍKOVÁ, Blanka, ed. Rudolf II. a mistři grafického umění. V Praze: Národní galerie, 2012, s. 48–49. ISBN 978-80-7035-515-2.