norská běžkyně na lyžích From Wikipedia, the free encyclopedia
Marit Bjørgenová (* 21. března 1980 Trondheim) je bývalá norská běžkyně na lyžích. V dubnu 2018 oznámila ukončení aktivní sportovní kariéry.[1]
| Marit Bjørgenová | |
|---|---|
 Marit Bjørgenová (2009) | |
| Datum narození | 21. března 1980 (44 let) |
| Místo narození | Trondheim Norsko |
| Výška | 168 cm |
| Hmotnost | 64 kg |
| Sportovní informace | |
| Sport | běh na lyžích |
| Klub | Rognes IL |
| Lyže | Fischer |
| Světový pohár v běhu na lyžích | |
| Debut | 27. 12. 1999 |
| Nejlepší umístění | 1. místo (2004/05, 2005/06, 2011/12, 2014/15) |
| Počet výher | 83 113 (včetně dílčích etap) |
| Nejlépe v TdS | 1. místo (2015) |
| Medaile v běhu na lyžích | |
| Olympijské hry | 8 - 4 - 3 |
| Mistrovství světa | 18 - 5 - 3 |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 12. 3. 2018 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Běh na lyžích na ZOH | ||
| stříbro | Salt Lake City 2002 | štafeta 4×5 km |
| stříbro | Turín 2006 | 10 km klasicky |
| bronz | Vancouver 2010 | 10 km volně |
| zlato | Vancouver 2010 | sprint klasicky |
| zlato | Vancouver 2010 | skiatlon 15 km |
| zlato | Vancouver 2010 | štafeta 4×5 km |
| stříbro | Vancouver 2010 | 30 km klasicky |
| zlato | Soči 2014 | skiatlon 15 km |
| zlato | Soči 2014 | sprint dvojic |
| zlato | Soči 2014 | 30 km klasicky HS |
| zlato | Pchjongčchang 2018 | štafeta 4×5 km |
| zlato | Pchjongčchang 2018 | 30 km klasicky |
| stříbro | Pchjongčchang 2018 | 15 km skiatlon |
| bronz | Pchjongčchang 2018 | 10 km volně |
| bronz | Pchjongčchang 2018 | sprint dvojic |
| Mistrovství světa v klasickém lyžování | ||
| stříbro | MS 2003 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2003 | sprint |
| zlato | MS 2005 | sprint dvojic |
| zlato | MS 2005 | 30 km volně |
| zlato | MS 2005 | štafeta 4×5 km |
| stříbro | MS 2005 | skiatlon 2×7,5 km |
| bronz | MS 2005 | 10 km volně |
| bronz | MS 2007 | sprint svojic |
| bronz | MS 2007 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2011 | 10 km volně |
| zlato | MS 2011 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2011 | sprint |
| zlato | MS 2011 | štafeta 4×5 km |
| stříbro | MS 2011 | 30 km volně |
| zlato | MS 2013 | sprint |
| zlato | MS 2013 | skiatlon 2×7,5 km |
| stříbro | MS 2013 | 10 km volně |
| zlato | MS 2013 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2013 | 30 km volně |
| zlato | MS 2015 | sprint |
| zlato | MS 2015 | štafeta 4×5 km |
| stříbro | MS 2015 | 30 km volně |
| zlato | MS 2017 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2017 | 10 km volně |
| zlato | MS 2017 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2017 | 30 km volně |
Prvním jejím velkým úspěchem byl zisk stříbrné medaile na Zimních olympijských hrách v Salt Lake City ve štafetě na 4×5 km. Bjørgenová zprvu vynikala ve sprintech, svědčí o tom sedm jejích vítězství ve sprintu, které ji vyneslo v sezóně 2003/2004 druhé místo ve Světovém poháru. V této sezóně spočítaly noviny Adresseavisen, že si Marit vydělala lyžováním 800 000 norských korun a včetně sponzorských peněz a školného téměř 1 500 000 norských korun. V následující sezóně 2004/2005 Marit Bjørgenová ve Světovém poháru zvítězila a získala pět medailí na Mistrovství světa v Oberstdorfu v Německu – tři zlaté medaile (běh na 30 km, team sprint, 4×5 km štafeta), jednu stříbrnou (7,5+7,5 km stíhací závod) a jednu bronzovou v běhu na 10 km. Na ZOH 2006 v Turíně však získala pouze stříbrnou medaili v závodě na 10 km klasicky a v ostatních závodech vyhořela, v cíli štafety zkolabovala, stěžovala si na bolest žaludku, bronchitidu i velký tlak.[2] Na MS 2007 v Sapporu získala dvě bronzové medaile ve štafetě a ve sprintu dvojic.
V sezónách 2007/08 a 2008/09 se jí nedařilo – v celkové klasifikaci Světového poháru skončila jedenáctá a desátá, což byla její nejhorší umístění od sezóny 2001/02. Na MS 2009 v Liberci skončila zcela bez medaile a jejím nejlepším individuálním umístěním bylo deváté místo ve sprintu. Následně byla kritizována, že je ve svých devětadvaceti letech příliš unavená a chybí jí motivace.[2] Na základě těchto neúspěchů se rozhodla změnit tréninkové metody a ukončila spolupráci se svým osobním trenérem Sveinem Tore Samdalem, zaměřila se na získání lepší techniky při bruslení pomocí tréninků rovnováhy, koordinace a síly. Lékařská vyšetření potvrdila zhoršení jejího onemocnění astmatem a od června 2009 jí bylo povoleno užívání nových léků.[3]
ZOH 2010 ve Vancouveru se jí podařilo konečně získat zlatou olympijskou medaili - ve sprintu klasicky, na stejné olympiádě pak přidala zlato ze skiatlonu a ze štafety.
Na MS 2011 v Oslo proměnila ve vítězství čtyři z pěti závodů, ve kterých startovala (sprint, skiatlon, 10 km klasicky a štafetu) a jen 2. místo v závěrečném běhu na 30 km jí zabránilo ve vyrovnání rekordu Rusky Jeleny Vjalbeové, která na MS v roce 1997 v Trondheimu vyhrála pět závodů. Od 20. března 2011 je rekordmankou v počtu vítězství ve Světovém poháru, když překonala 45 vítězství Jeleny Vjalbeové.[4] V celé sezóně 2010/11 si ve Světovém poháru připsala 17 vítězství[5], čímž překonala rekord Bente Skariové z roku 2003. Do roku 2015 zvítězila v 75 individuálních závodech a čtyřikrát zvítězila i v celkovém pořadí (2004/05, 2005/06, 2011/12, 2014/15).
Na ZOH 2014 v Soči získala tři zlaté medaile a stala se tak nejúspěšnější olympioničkou v historii zimních her s celkovým ziskem 6 zlatých, 3 stříbrných a jedné bronzové medaile.[6]
V lednu 2015 se stala celkovou vítězkou Tour de Ski. Na Mistrovství světa v klasickém lyžování 2015 ve Falunu získala dvě zlaté medaile, čímž zvýšila svůj celkový počet triumfů na šampionátu na 14 a vyrovnala historický rekord Jeleny Vjalbeové z let 1989 až 1997.[7]
Sezónu 2015/16 vynechala kvůli těhotenství a do Světového poháru se vrátila ve finské Ruce v listopadu 2016, jedenáct měsíců po narození syna Mariuse. V úvodním sprintu byla desátá a ve druhém závodě – na 10 km klasicky – si připsala své 103. pohárové vítězství v kariéře.[8] Rekordmankou se stala na Mistrovství světa v klasickém lyžování 2017 v Lahti, kdy získala patnáctou zlatou medaili ve skiatlonu na 2×7,5 km. Po šampionátu měla pozitivní dopingový test. Podařilo se jí prokázat, že zvýšená hladina 19-Norandrosteronu v jejím vzorku byla způsobena povoleným přípravkem Primolut-N a byla omilostněna.[9] Na Zimních olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu vyhrála závod na 30 km klasickým stylem a štafetu 4×5 km, byla druhá ve skiatlonu a třetí na 10 km volným stylem a ve sprintu dvojic. Stala se tak historicky nejúspěšnější účastnicí zimních olympijských her s bilancí osmi zlatých, čtyř stříbrných a tří bronzových medailí.[10] Je také rekordmankou Světového poháru se 114 individuálními a 30 týmovými vítězstvími.[11]
V letech 2005 a 2018 získala Idrettsgallaen pro norskou sportovkyni roku a v roce 2014 obdržela cenu International Fair Play Mecenate Award za sportovní chování.
V roce 2020 oznámila, že se vrací k lyžování, bude se však účastnit pouze dálkových běhů. O rok později skončila druhá na Vasově běhu.
Je svobodná a žije v Oslo se svým přítelem Fredem Børre Lundbergem[12], bývalým olympijským vítězem v severské kombinaci. 26. prosince 2015 porodila Lundbergovi syna.[13] Od svých devatenácti let, kdy studovala na střední škole, měla v levém obočí umístěn piercing.[14] V březnu 2019 se jí narodil druhý syn.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
