Marija Prymačenko

Marija Oksentijivna Prymačenko (ukrajinsky Марія Оксентіївна Примаченко, 12. ledna 1909 – 18. srpna 1997) byla ukrajinská lidová naivistická malířka. Věnovala se malbě, vyšívání a tvorbě keramiky.

Marìja Ovksentìjivna Pryjmačenko
Narození	30. prosince 1908jul. / 12. ledna 1909greg. Bolotnia
Úmrtí	18. srpna 1997 (ve věku 88 let) Bolotnia
Místo pohřbení	Bolotnia
Povolání	malířka, kreslířka a výtvarnice
Děti	Fedir Prymachenko
Příbuzní	Petro Prymachenko (vnuk)
Významná díla	A Dove Has Spread Her Wings and Asks for Peace
Ocenění	zasloužilý umělecký pracovník Ukrajinské SSR (1970) Řád čestného odznaku medaile Na památku 1500 let Kyjeva Čestná cena prezidenta Ukrajiny National legend of Ukraine
Webová stránka	www.prymachenko.in.ua
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osobní život

Prymačenko se narodila do rolnické rodiny a většinu svého života strávila ve vesnici Bolotnja v Ivakivském rajónu v Kyjevské oblasti, která se nachází pouhých 30 kilometrů od Černobylu.^[1] Čtyři roky navštěvovala školu, než prodělala obrnu, takže měla fyzické postižení, které ovlivnilo její život a umění.^[2][3] Své první umělecké pokusy v pozdějším životě popsala:

Kdysi, jako mladá dívka, jsem pečovala o hejno hus. Když jsem se s nimi dostala na písečnou pláž na břehu řeky, přešla jsem pole poseté divokými květinami a začala jsem tyčí do písku kreslit skutečné i imaginární květiny... Později jsem se rozhodla namalovat stěny našeho domu s použitím přírodních pigmentů. Poté jsem již nikdy nepřestala kreslit a malovat.

Během dětství se naučila vyšívat a stala se členkou Ivankivského družstevního vyšívacího sdružení. Její talent rozpoznala umělkyně Tetjana Floru, díky které roku 1935 získala práci v Ústřední experimentální dílně Kyjevského muzea ukrajinského umění.

V Kyjevě podstoupila Prymačenko dvě operace, které jí umožnily stát bez pomoci.^[2] Tamtéž se seznámila se svým partnerem Vasylem Marynčukem. V březnu 1941 se jim v Kyjevě narodil syn Fedir Prymačenko, s Vasylem Marynčukem se nestihli vzít, neboť zemřel během války ve Finsku. Poté se vrátila se do Ivankiva a pracovala v místním JZD. Syn Fedir se stal také lidovým umělcem, zemřel roku 2008. Umělci se stali i vnuci malířky, Petro a Ivan.^[4]

Kariéra

Prymačenko poprvé vystavovala své obrazy roku 1936 v Moskvě, Leningradu a Varšavě. V roce 1937 vystavovala v Paříži.^[2] Její díla byla inspirována ukrajinskými a polskými lidovými tradicemi a odkazují se na přírodu a pohádky.^[5][6] Během 30. let přešla od vyšívání k malbě a její díla z tohoto období jsou malována na bílé pozadí. Rozvíjela se její odvážná a výrazná linie a novými způsoby kombinovala tradiční ukrajinské motivy.^[2]

Během 60. až 80. let se její styl dále vyvíjel, obrazy měly stále živější barevnou paletu a nový výběr jasných pozadí. V této době přešla od práce s akvarelem na práci s kvašem. Od 70. let 20. století začala Prymačenko na rub svých pláten uvádět i krátké fráze či přísloví, která se vztahovala k tématu díla.^[2]

Ocenění a uznání

V roce 1966 získala Národní cenu Ukrajiny Tarase Ševčenka. UNESCO prohlásilo rok 2009 rokem Prymačenkové.^[7][8] Po Prymačenkové je pojmenována ulice v Kyjevě a malá planetka.^[9] Pablo Picasso jednou po návštěvě výstavy Prymačenkové v Paříži řekl: "Skláním se před uměleckým zázrakem této skvělé Ukrajinky."^[10]

Její práce se objevily na ukrajinských známkách a mincích.^[11]

Ukrajinská známka s reprodukcí obrazu Marie Prymačenko

Více než 650 jejích děl je uloženo ve sbírce Národního muzea lidového dekorativního umění.^[12]

Ztráta děl

Během ruské invaze na Ukrajinu bylo vypáleno Ivankivské historické a vlastivědné muzeum, které uchovávalo 25 jejích děl. Některá díla se však místním podařilo zachránit.^[13][14][15]

Vlada Litovčenko, ředitel Vyšhorodské historické a kulturní rezervace, poznamenal, že muzeum bylo domovem nejen děl Prymačenkové, ale také dalších ukrajinských umělců, jako je například Hanna Veres. Litovčenko prohlásil: „Další z nenahraditelných ztrát historicko-kulturní autority Ukrajiny je zničení Ivankivského historicko-kulturního muzea agresorem v těchto pekelných dnech pro naši zemi.“^[7]