Marcelo Vieira
brazilský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Marcelo Vieira da Silva Júnior (* 12. května 1988 Rio de Janeiro), známý jako Marcelo, je bývalý brazilský profesionální fotbalista, který hrál na pozici levého obránce. Mezi lety 2006 a 2018 odehrál také 58 utkání v dresu brazilské reprezentace, ve kterých vstřelil 6 branek.
| Marcelo | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
_16.jpg) Marcelo (2019) | ||||||||||||||||
| Osobní informace | ||||||||||||||||
| Celé jméno | Marcelo Vieira da Silva Júnior | |||||||||||||||
| Datum narození | 12. května 1988 (36 let) | |||||||||||||||
| Místo narození | Rio de Janeiro, Brazílie | |||||||||||||||
| Výška | 174 cm | |||||||||||||||
| Klubové informace | ||||||||||||||||
| Konec hráčské kariéry | ||||||||||||||||
| Pozice | levý obránce | |||||||||||||||
| Mládežnické kluby* | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| Profesionální kluby* | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| Reprezentace** | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| Úspěchy | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| Další informace | ||||||||||||||||
| Povolání | fotbalista a futsalista | |||||||||||||||
| Děti | Enzo Alves | |||||||||||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 6. únoru 2025 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 6. únoru 2025 | ||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||||||||||||||
Vyniká především technickou vytříbeností a rychlostí, díky které dokáže výrazně podporovat útok ze své pozice levého beka. Právě pro tyto kvality je přirovnáván ke svému krajanovi Robertu Carlosovi, jenž roky hrával za Real Madrid i reprezentaci před ním.[1]
Patří do okruhu hráčů se 100 a více zápasy v rámci Ligy mistrů UEFA. Všechny je nastřádal ve dresu Realu Madrid, se kterým tuto soutěž vyhrál celkem čtyřikrát.[2]
Nejvíc a nejdéle se prosadil ve španělském klubu Real Madrid, kde působil 15 let a vyhrál s klubem 5× La Ligu a 5× Ligu Mistrů. V únoru 2025 oznámil konec profesionální kariéry.[3]
Klubová kariéra
Real Madrid
Do Realu Madrid zamířil Marcelo v listopadu 2006 z Fluminense za částku 6 milionů eur a rozšířil řady brazilských fotbalistů v klubu a jako náhrada za Roberta Carlose.[1][4][5] Ačkoliv měl původně nejprve zamířit do madridského béčka Castilly, vkročil 7. ledna 2007 z lavičky do prvního zápasu proti Deportivu (prohra 0:2).[6] Do konce sezóny si pod trenérem Fabiem Capellem připsal celkově šest zápasů včetně zápasu proti Racingu Santander (prohra 1:2), ve kterém hrál v základní sestavě.[5] V další sezóně pod trenérem Berndem Schusterem nasbíral v konkurenci Gabriela Heinzeho a Roystona Drentheho 24 zápasů a ve své třetí sezóně pod vedením Juandeho Ramose začal střílet i góly.[1][5] Jeho první gól padl do sítě Sportingu Gijón 15. února při výhře 4:0 venku.[7] V sezóně 2008/09 a částečně i 2009/10 byl i pod trenérem Manuelem Pellegrinim nadále místy využíván jako křídlo, od roku 2010 se však vrátil do pozice „beka“.[8]
Sezóna 2010/11
Dne 13. února 2011 vstřelil jediný gól ligového zápasu s Espanyolem.[9] Proti Lyonu v domácí odvetě osmifinále Ligy mistrů 17. března vstřelil gól a získal asistenci na gól Karima Benzemy, díky čemuž Real Madrid vyhrál 3:0 a po souhrnném výsledku 4:1 postoupil do čtvrtfinále poprvé od roku 2004.[10] Real Madrid dosáhl semifinále a Marcelo byl za své výkony poprvé nominován do Týmu roku 2011 podle UEFA.[11] Ve finále Španělského poháru Copa del Rey 20. dubna byl u triumfu 1:0 nad katalánským rivalem Barcelonou.[12]
Sezóna 2011/12
Trenér José Mourinho plánoval počínaje (nakonec mistrovskou) sezónou 2011/12 preferovat nově příchozího Fábia Coentrãa, ovšem Marcelova forma a Portugalcova zranění Brazilci dovolili pokračovat v základní sestavě.[1] Ve finále Ligy mistrů s Atlétikem 24. května 2014 začal na lavičce náhradníků, poté co kvůli zranění vynechal semifinále. Trenér Carlo Ancelotti jej vyslal za Coentrãa v průběhu zápasu a Marcelo dal v prodloužení gól na 3:1 při celkové výhře 4:1.[1][13]
Sezóna 2015/16
V říjnu 2015 se Marcelo gólově prosadil proti Levante a v následujícím 9. kole i proti týmu Celty Vigo svým 25. soutěžním gólem za Real.[14] Přestože šlo o jeho jediné dva góly v sezóně, patřil rovněž pod trenérem Rafaelem Benítezem k předním útočně laděným hráčům týmu zlepšíc obrannou stránku své hry.[15] V repríze finále Ligy mistrů s Atlétikem 28. května 2016 uspěl po dvou letech znovu Real Madrid, v tomto případě 5:3 v penaltovém rozstřelu.[16] V evropské soutěži odehrál 11 ze 13 zápasů a později byl nominován do 23-členné nejlepší sestavy sezóny.[17]
.jpg)
Sezóna 2016/17
Marcelo byl na hřišti u venkovní výhry 2:0 nad Málagou v posledním 38. kolem La Ligy 21. května 2017, když si Real Madrid zaručil mistrovský titul tři body před konkurenční Barcelonou.[18] V 35. kole La ligy dal vítězný gól proti Valencii (2-0). Ve finále Ligy mistrů proti Juventusu 3. června pomohl jakožto hráč základní sestavy vyhrát 4:1 a obhájit triumf v této soutěži. To se v novodobé podobě Ligy mistrů UEFA před Realem nepodařilo žádnému z klubů.[19] Jeho výkony mu pár měsíců na to vynesly pro něho druhou nominaci do Týmu roku 2017 podle UEFA.[20]
Sezóna 2017/18
Po srpnových triumfech v domácím i evropském superpoháru podepsal Marcelo 13. září 2017 novou smlouvu do roku 2022.[21][22][23] Brazilský obránce byl u třetího triumfu v Lize mistrů po sobě, to Real ve finále odehraném 26. května 2018 zdolal 3:1 Liverpool.[24]
Sezóna 2018/19
Na podzim 2018 postoupil Real ze skupiny Ligy mistrů, během níž se Marcelo gólově prosadil v říjnovém zápase proti Viktorii Plzeň.[25] Odchod Cristiana Ronalda a trenérská rošáda vedly k výkonnostním výkyvům, které zasáhly též Marcela, jehož v poli místy zastoupil Sergio Reguilón.[26]
Sezóna 2019/20
Dne 29. ledna 2020 vkročil do svého 500. soutěžního zápasu za Real Madrid a byl tak u výhry 4:0 nad Realem Zaragoza v rámci španělského poháru. Takovou porci zápasů za takzvaný královský klub nasbíral z cizinců jen Marcelův krajan Roberto Carlos.[27] Kvůli pandemii covidu-19 nuceně prodlužovaná ligová sezóna 2019/20 nakonec dopadla triumfem Realu. Marcelo se v ní musel popasovat s nově příchozí konkurencí v podobě francouzského obránce Ferlanda Mendyho.[28]
Sezóna 2021/22
Po odchodu Sergia Ramose v létě roku 2021 převzal kapitánskou pásku a stal se prvním kapitánem z ciziny od roku 1904.[29] Dne 19. října 2021 přišel jako náhradník do skupinového zápasu Realu Madrid se Šachtarem Doněck, který skončil výhrou španělského klubu 5:0. Sám Marcelo tímto odehrál 100. zápas v rámci Ligy mistrů UEFA.[2]
Dne 28. května 2022 se odehrálo finále Ligy mistrů, v němž Real čelil na Stade de France Liverpoolu a vyhrál 1:0.[30] Marcelo sice do zápasu nezasáhl, přesto se stal popáté vítězem Ligy mistrů a s několika dalšími spoluhráči dorovnal v počtu prvenství rekord Cristiana Ronalda. Po finále oznámil, že již klub opustí.[31]
Olympiakos Pireus
3. září 2022 řecký klub Olympiakos oznámil příchod Marcela se kterým podepsali smlouvu na jeden rok s možností prodloužení o další sezónu.[32] Zde se mu ze začátku nedařilo, ale v poháru dal v prvním zápase s Atromitos 2 góly z toho 1 vítězný.
Fluminense
24. února 2023 brazilský klub Fluminense oznámil příchod odchovance klubu Marcela.[33]
Reprezentační kariéra
Představil se na Mistrovství světa hráčů do 17 let 2005 pořádané Peru, kde odehrál tři zápasy ze šesti. Brazílie ve finále prohrála s Mexikem.[34][35]
Za seniorskou reprezentaci skóroval při svém debutu v přátelském zápase s Walesem 5. září 2006 při výhře 2:0.[36]
V průběhu července v roce 2008 byl jmenován v nominaci pro Letní olympijské hry v Pekingu.[37] V srpnu po třech výhrách zamířila Brazílie ze skupin do vyřazovacích bojů, aby ve čtvrtfinále vyřadila Kamerun.[38] Marcelo se se spoluhráči nakonec o zlato neucházel, neboť v semifinále Brazilci podlehli 0:3 Argentincům, kteří fotbalový turnaj vyhráli.[39] Po výhře 3:0 nad Belgií získali brazilští reprezentanti bronzové medaile.[40] Jihoafrickou republikou pořádané Mistrovství světa 2010 se obešlo bez Marcelovy účasti, trenér Dunga ho nenominoval.[41]
V roce 2013 dokráčela domácí Brazílie do finále Konfederačního poháru FIFA, aby v něm přehrála po výsledku 3:0 Španělsko. Marcelo byl také ve finále hraném 30. června v základní sestavě.[42]
Trenér Luiz Felipe Scolari jej vzal na domácí Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[43] V semifinále proti Německu byl u historického brazilského debaklu 1:7, v prvním poločase chaotická brazilská obrana dovolila Němcům do 29. minuty pětkrát skórovat.[44][45] Brazilci obsadili konečné čtvrté místo a zůstali bez medaile.[46]
Po mistrovství jej trenér Dunga zprvu nepovolával, později ale k nominacím došlo. Jihoamerický turnaj Copa América v roce 2015 ovšem kvůli zranění Marcelo vynechal.[47]
Zahrál si na Mistrovství světa 2018 v Rusku.[48] Ve třetím skupinovém zápase proti Srbsku se zranil a pro osmifinále s Mexikem nebyl trenéru Titemu k dispozici.[49] Ve čtvrtfinále Brazílie vypadla s Belgií.
Na další reprezentační turnaje – Copu América 2019 a Copu América 2021 nominován nebyl.[50][51]
Herní profil
Marcelo je ofenzivně nastavený zleva hrající krajní obránce („bek“ od angl. back – obránce) těžící z rychlosti a technické vytříbenosti, již v dětství vypěstoval při hraní malého fotbalu.[52]
Osobní život
Jeho matka byla učitelka, zatímco jeho otec hasičem. Jeho dědeček Pedro Vieira da Silva – bývalý fotbalista – sehrál klíčovou roli při formování Marcelovy fotbalové kariéry.[1][52]
Jeho manželkou je Clarice Alves, se kterou má syny Enza a Liama.[53]
Koncem roku 2021 oznámil koupi druholigového portugalského fotbalového klubu CD Mafra.[54][55]
Úspěchy
Klubové
Real Madrid
- 5× vítěz španělské ligy (2006/07, 2007/08, 2011/12, 2016/17, 2019/20)[56]
- 2× vítěz Copa del Rey (2010/11, 2013/14)[56]
- 4× vítěz Supercopa de España (2008, 2012, 2017, 2019/20)[56]
- 5× vítěz Ligy mistrů UEFA (2013/14, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2021/2022)[56]
- 3× vítěz Superpoháru UEFA (2014, 2016, 2017)[56]
- 4× vítěz Mistrovství světa klubů FIFA (2014, 2016, 2017, 2018)[56]
Fluminense
Reprezentační
Individuální
- Tým roku podle UEFA (3×) – 2011, 2017, 2018[11][20][57]
- Nejlepší sestava sezóny Ligy mistrů UEFA (4×) – 2010/11, 2015/16, 2016/17, 2017/18[17][58][59]
- Nejlepší jedenáctka La Ligy podle fanoušků: 2015/16[60]
- Světová jedenáctka FIFA FIFPro – 2012,[61] 2015,[62] 2016,[63] 2017,[64] 2018,[65] 2019[66]
- Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2015/16,[67] 2016/17[68]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.