Vkatolickém prostředí v češtině převládá termín Panna Maria, vméně užívané počeštěné verzi či v textech ovlivněných necírkevním prostředím skoncovkou Marie, v označení uměleckých děl a v teorii umění se užívá počeštěný italský výraz Madona. Pro označení Panny Marie jako osoby se slovo Madona používá s velkým počátečním písmenem, v obecném označení výtvarného ztvárnění madona s malým počátečním písmenem.
Vřeckokatolickém a pravoslavném prostředí se zásadně užívají termíny Bohorodička nebo Matka Boží (zřeckého Theotókos, rusky Bogomátěr).
Na rozdíl od některých germánských (angličtina, němčina), románských (italština, francouzština) a i některých slovanských (polština) jazyků, které zachovávají původní italský pravopis se dvěma n (Madonna) se včeštině píše madona ve významu "výtvarné znázornění Matky Boží" sjedním n (na rozdíl od zpěvačky Madonny).
Zobrazení Panny Marie se dělí trojím způsobem:
1) Odborná umělecko-historická literatura je dělí podle postoje či pozice Mariina, eventuálně Kristova těla a jejich vzájemného vztahu. Nazývají se řeckou terminologií (např. Hodegetría, Galaktotrofusa, Galaktofylussa...).
2) Historická a hagiografická literatura je dělí nejčastěji podle místa původu uctívaných madon.
3) Obecně vžité je rovněž rozdělení podle epizod z Mariina života, prožívání či vlastnosti[1]
Narození a dětství Kristovo
Immaculata (latinsky Neposkvrněná) – podle tridentského dogmatu: vznáší se, sdvanácti hvězdami kolem hlavy, šlape na hada/draka obtáčejícího zemskou sféru, který symbolizuje ďábla, nad nímž Maria vítězí – odkaz na Zjevení sv. Jana, 12. kap.)
Assumpta (latinsky Nanebevzatá) – zobrazena stojící na půlměsíci (často v období gotiky) nebo na oblaku nadnášená či nesená anděly během svého Nanebevzetí
Ostatní
Regina Coeli – Královna nebes – sedící na trůnu, s korunou na hlavě a se žezlem v ruce
Mater Sapientiae – Matka Moudrosti, sedící na trůnu se lvy – symboly její moudrosti, (varianta předchozí madony)
Hortus Marianus – Panna Maria sedící na trávníku vuzavřené (ohrazené) zahradě, například Vyšehradská
Madona se lvy a draky symbolizovala ve středověku vítězství Krista, přeneseně Panny Marie, nad ďáblem. Odkazovaly na žalm 91,13: „po šelmě a zmiji budeš kráčet, pošlapeš lvíče a draka“.[2]
Kovový reliéf Panny Marie Staroboleslavské je nazýván také Palladium země české (palladium - ochrana, záštita).
Sochy madon (polychromované) jsou typické pro gotické umění po celé Evropě (vČeských zemích např. Mistr vyšebrodského oltáře a mnoho jiných).
Podle míst, kde býval obraz či socha umístěna, získává madona přídomek. Někdy dalo takové zobrazení vzniknout vlastnímu typu výtvarného zobrazení Panny Marie (viz seznam níže).[3]
ČERNÝ, Jiří: Kult milostných mariánských obrazů ve výtvarném umění. Nástin nejčastěji zobrazovaných ikonografických typů na jižní Moravě, in Okřesťanské výtvarné kultuře (sborník ze seminářů). Biskupství brněnské, 2006, s. 79-93.
ROYT, Jan: Obraz a kult vČechách 17. a 18. století, Praha 1999.
SKRUŽNÝ, Ludvík. Atributy vybraných biblických postav, světců a blahoslavených. Čelákovice: Městské muzeum vČelákovicích, 1996. S.295.
ŠTAJNOCHR, Vítězslav: Panna Maria divotvůrkyně: nauka o Panně Marii, mariánské ikonografii, mariánská poutní místa, Uherské Hradiště 2000,
