Lev Kopelev

Lev Zinovjevič Kopelev (rusky Лев Зино́вьевич (За́лманович) Ко́пелев^[1]; 9. dubna 1912 Kyjev – 18. června 1997 Kolín nad Rýnem) byl sovětský spisovatel, disident a humanista.

Lev Zinovjevič Kopelev
Lev Kopelev (po 1980)
Rodné jméno	Лев Залманович Копелев
Narození	27. březnajul. / 9. dubna 1912greg. Kyjev
Úmrtí	18. června 1997 (ve věku 85 let) Kolín nad Rýnem
Místo pohřbení	Donský hřbitov
Povolání	esperantista, spisovatel, vysokoškolský učitel, literární kritik, životopisec, literární historik, publicista a voják
Alma mater	Kolínská univerzita Charkovská národní univerzita V. N. Karazina
Ocenění	Cena Friedricha Gundolfa (1980) Mírová cena německého knižního obchodu (1981) Kulturní cena německých svobodných zednářů (1983) Lessing Ring (1983) Státní cena Severního Porýní-Vestfálska (1991) … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Komunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka)	Raisa Davidovna Orlova-Kopeleva
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a působení

Pocházel z židovské středostavovské rodiny, která se roku 1926 přestěhovala do Charkova. Tam studoval ruštinu a němčinu a jako nadšený komunista začal psát do novin. Roku 1929 byl poprvé zatčen pro podezření z trockismu, pracoval v závodním rozhlase, roku 1935 promoval v Moskvě jako germanista a od roku 1938 přednášel ve Filosofickém ústavu literaturu. Roku 1941 se přihlásil jako dobrovolník do armády a protože uměl dobře německy, působil jako překladatel a propagandista. Když roku 1945 přišel s Rudou armádou do Východního Pruska, ostře kritizoval ukrutnosti na civilním obyvatelstvu. Byl odsouzen za „buržoasní humanismus“ na 10 let vězení. V táboře se seznámil s Alexandrem Solženicynem, který ho zobrazil jako Lva Rubina v románu V kruhu prvním. v roce 1954 byl propuštěn a 1956 rehabilitován, pracoval v ústavu dějin umění a zasadil se o publikaci Solženicynovy povídky Jeden den Ivana Děnisoviče. Vydal také knihu o Jaroslavu Haškovi.

Roku 1968 protestoval proti pronásledování disidentů a okupaci Československa, byl vyloučen z komunistické strany a propuštěn ze zaměstnání. Od roku 1977 nesměl učit ani publikovat, 1980 dostal povolení ke studijnímu pobytu v Německu a 1981 byl zbaven sovětského občanství. Učil na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a zabýval se německo-ruskými styky. Roku 1990 byl opět rehabilitován a mohl navštívit Rusko, zůstal však do smrti v Německu. Zasazoval se o německo-ruské sblížení a o dodržování lidských práv a byl oceněn řadou vyznamenání.

V roce 2001 byla v Kolíně nad Rýnem založena Cena Lva Kopeleva, která je udělována bojovníkům za mír a za lidská práva.^[2]