Leningradská oblast

Leningradská oblast (rusky Ленинградская область) je oblast na severozápadě evropské části Ruska. Byla založena 1. srpna 1927. Má rozlohu 83 908 km² a žije v ní přibližně 2,04 milionu obyvatel. Hlavní a největší město oblasti je Gatčina.^[2] Oblast je součástí Severozápadního federálního okruhu.

Leningradská oblast Ленинградская область
Vlajka Znak
Geografie
Hlavní město	Gatčina
Souřadnice	60°3′ s. š., 31°45′ v. d.
Rozloha	83 908 km²
Časové pásmo	UTC+3[1]
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	2 035 762 (2024)
Hustota zalidnění	24,3 obyv./km²
Jazyk	ruština
Národnostní složení	Rusové 89,6 %, Ukrajinci 2,5 %, Bělorusové, Tataři, Finové a další
Správa regionu
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Severozápadní
Druh celku	oblast
Podřízené celky	18 rajónů
Vznik	1. srpna 1927
Gubernátor	Sergej Bebenin
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2	RU-LEN
Telefonní předvolba	813
Označení vozidel	47
Oficiální web	www.lenobl.ru
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Leningradská oblast vznikla 1. srpna 1927.

Oblastní symboly

Vlajka

Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Leningradské oblasti.

Vlajka Leningradské oblasti je tvořena bílým listem o poměru stran 2:3 s modrým, oboustranně vlnkovitým a červeným (v horní části vlnkovitým) pruhem v dolní části. Mezi proužky je slabý bílý proužek (opět oboustranně vlnkovitý). Uprostřed bílého pole je umístěn znak oblasti. Rubová strana vlajky je zrcadlově obrácená oproti líci.^[3]

Geografie

Hraničí v rámci Ruské federace s Karelskou republikou na severu a třemi oblastmi (Vologdskou oblastí na východě, Novgorodskou oblastí na jihovýchodě a Pskovskou oblastí na jihozápadě) dále hraničí s Finskem (provincie Jižní Karélie a Kymenlaakso) a s Estonskem (kraj Ida-Virumaa). Pobřeží omývají na východě Finský záliv Baltského moře na severu Ladožské jezero a na severovýchodě Oněžské jezero.

Pobřeží Finského zálivu (330 km) je jen mírně členité s výjimkou Vyborského zálivu. Na jihu jsou velké zálivy: Koporský záliv, Narvský záliv a Lužská zátoka. Reliéf je rovinný se stopami činnosti ledovce. Velkou část oblasti zaujímají nížiny: Přibaltská, Přiněvská, Vuoksinská, Svirská, Přiladožská. Po jižním břehu Finského zálivu a Ladožského jezera se táhne Baltsko-ladožská terasa (vysoká 40 až 60 m). Na jih od ní se rozkládá ordovická planina s Ižorskou vysočinou (do 168 m). Dále se na území oblasti nachází severovýchodní část Lužské vysočiny (do 140 m), Vepsovská vysočina (okolo 300 m), Tichvinský val, Lembolovská vysočina (do 200 m) a osamocené kopce v okolí Petrohradu (Pulkovskaja, Pargolovskaja).

Administrativní dělení

• Boksitogorský rajón
• Gatčinský rajón
• Kingiseppský rajón
• Kirišský rajón
• Kirovský rajón
• Lodějnopolský rajón
• Lomonosovský rajón
• Lužský rajón
• Podporožský rajón
• Priozerský rajón
• Slancevský rajón
• Tichvinský rajón
• Tosnenský rajón
• Volosovský rajón
• Volchovský rajón
• Vsevoložský rajón
• Vyborský rajón

Sídla

Vyborg, 2. největší město oblasti

Sídla s více než 10 000 obyvateli údaje z 1. ledna 2006. Tučně jsou vyznačena města, slabě sídla městského typu.

Gatčina 88,8 Otradnoje 21,5 Vyborg 78,0 Podporožje 19,6 Sosnovyj Bor 66,6 Priozersk 18,7 Tichvin 61,7 Kommunar 17,3 Kiriši 55,2 Nikolskoje 17,2 Kingisepp 50,5 Boksitogorsk 17,1 Volchov 45,9 Světogorsk 15,4 Vsevoložsk 45,6 Sjasstroj 13,5 Sertolovo 40,6 Šlisselburg 12,5 Luga 39,4 Siverskij 12,1 Tosno 37,1 Volosovo 11,5 Slancy 35,8 Ivangorod 11,0 Kirovsk 23,6 Vyrica 10,5 Pikaljovo 22,4 Imeni Morozova 10,4 Lodějnoje Pole 22,3

Klima

Klima oblasti je přechodové od přímořského ke kontinentálnímu. Zima je mírná, teplota nejchladnějšího měsíce ledna je −7 až −11 °C. Léto je chladné, teplota nejteplejšího měsíce července je 15 až 17,5 °C. Oblast se nachází v zóně nadměrných srážek. Jejich množství je 550 až 850 mm za rok. Sněhová pokrývka vydrží 120 až 160 dní.

Vodní zdroje

Říční síť je hustá a téměř všechny řeky patří k úmoří Baltského moře. Nejdůležitější řeky jsou Něva, Volchov, Svir, Vuoksa, Narva, Pljussa, Sjas, Luga. Oplývají značnými hydroenergetickými zdroji a využívají se také pro lodní dopravu a splavování dřeva. Největší jezera (Ladožské a Oněžské) patří do oblasti částečně. Dále je zde mnoho menších jezer ledovcového původu, převážně na Karelské šíji (Velké Simaginské jezero, Glubokoje). Byly také vybudovány přehrady a vznikly vodní nádrže na Narvě (Narvská přehrada) a na Sviru (Hornosvirská a Dolnosvirská vodní nádrž).

Půdy a flóra

V oblasti převládají půdy podzolového a bažinatého typu. Pro zemědělství jsou nejvíce využívané drnové uhličitanové zaplavované půdy. Velká část půd se vyznačuje nadbytečným promočením, vysokou kyselostí a potřebuje meliorace. Lesy zaujímají 54 % oblasti. Převládají borovice, smrky, břízy, osiky. Bažiny zaujímají 11,9 % a louky 3,2 %. Nejvíce lesů je v severovýchodních okresech. Na Karelské šíji byla již v roce 1738 založena přírodní rezervace Lindulovský modřínový háj, kvůli získávání dřeva pro stavbu lodí.

Fauna

Žijí zde veverky, krtci, kuny, lišky, tchoři, polární zajíci, losi. V řekách, jezerech a ve Finském zálivu žije mnoho ryb (síhové severní a malí, korušky, sledi). Fauna byla uměle obohacena. Aklimatizovali se tu ondatry, bobři, norci.