Klement II.

Klement II., rodným jménem Suitger, hrabě z Morslebenu a Hornburgu (1005 Hornburg – 9. října 1047 Pesaro) se narodil se v Hornburgu, v Dolním Sasku v Německu. Byl synem hraběte Konrada z Morslebenu a Hornburgu a jeho manželky Amulrad. V roce 1040 se stal v Bambergu biskupem. Papežem byl od 25. prosince 1046 až do své smrti.

Jeho Svatost Klement II.
149. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	24. prosince 1046
Uveden do úřadu	25. prosince 1046 (konsekrace)
Pontifikát skončil	9. října 1047
Předchůdce	Řehoř VI.
Nástupce	Benedikt IX.
Osobní údaje
Rodné jméno	Suidger von Morsleben
Datum narození	1005
Místo narození	Hornburg, Dolní Sasko, Svatá říše římská
Datum úmrtí	9. října 1047
Místo úmrtí	Pesaro Papežský stát, Svatá říše římská
Místo pohřbení	katedrála v Bamberku
Seznam papežů nosících jméno Klement multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Socha v Hornburgu, autorka Sabine Hoppe

Historie

V roce 1046 doprovázel Suitger německého krále Jindřicha III., do Itálie, když na žádost římských frakcí laiků i duchovních měl ukončit dlouho trvající chaos týkající papežské legitimity. Jindřich po příchodu do Itálie svolal církevní synodu do Sutri. Synoda pod dohledem Jindřicha odvolala kandidaturu Benedikta IX., Silvestra III. a přiměla k rezignaci stávajícího papeže Řehoře VI., který byl obviněn ze svatokupectví. Jindřich navrhl vlastního kandidáta, jenž přijal jméno Klement II. a 25. prosince 1016 byl vysvěcen. První papežský akt Klementa II. byla korunovace Jindřicha III. císařem Svaté říše římské včetně korunovace jeho manželky, což bylo součástí Jindřichova plánu. I když Klement II. zastával svůj úřad pouze krátce, přijal přísnější pravidla týkající se svatokupectví (simony).

Synoda v Sutri

Na podzim roku 1046 si nárok na papežský stolec dělali tři kandidáti. Jeden z kandidátů byl biskupem v Bazilice Sv. Petra (Basilica di San Pietro in Vaticano), další v Lateránu, (Basilica di San Giovanni in Laterano), a třetí v Bazilice Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore) v Římě. Dva z nich, Benedikt IX. A Silvestr III. reprezentovali soupeřící frakce šlechty. Třetím byl Řehoř VI., jenž si titul papeže koupil od odstupujícího Benedikta IX. v dobré víře, že tím ukončí chaos a boje v Římě, a byl také současným papežem. Katolická encyklopedie tvrdí, že toto opatření, které mohlo zničit důvěru v církev bylo simonické, tedy bylo to svatokupectví. Někteří o vině Řehoře VI. pochybovali, ale způsob získání jeho papežského úřadu nesl všechny aspekty svatokupectví. Bylo to rozhodně považováno za vadu Řehořova charakteru. Každá frakce měla v Římě řadu přívrženců a ovládala část města.

Klement II. papežem

Když koncil v Sutri potvrdil Suitgera jako jediného legitimního papeže Klementa II. , odcestoval Jindřich s novým papežem do Říma, kde jej i s manželkou korunoval císařem Svaté říše římské. Nový papež si ponechal i své biskupství v Bambergu. Částečně kvůli potřebné finanční podpoře, a také pro případ, že by se Římané rozhodli vyhnat ho, aby se měl kam vrátit. Jeho rozhodnutí byla později kritizována reformní stranou v rámci papežské kurie. Jednak spojení krále s Klementovou volbou papežem a také to, že si Klement II. ponechal úřad biskupa v bamberské diecézi. Řídil tak současně Řím i Bamberk.

Papež Klement II.

Na své cestě, kdy doprovázel císaře jižní Itálií vyhlásil Klement II. interdickt nad městem Benevento, protože odmítlo císaři otevřít své brány. Pokračoval s Jindřichem do Německa, cestou kanonizoval Sv. Wiboradu, (také Guiborat, Weibrath nebo Viborata, zemřela roku 926).^{[P1 1]}

Toxikologické zkoušky v roce 1959 prokázaly v Klementových ostatcích přítomnost značného množství prudce jedovatého olověného cukru (trihydrát octanu olovnatého). Je tedy možné, že byl otráven, ovšem vzhledem k tomu, že soudobí léčitelé látku často používali při léčbě (zejména u pohlavních chorob a průjmů), mohl se papež stát jednou z řady jejich nechtěných obětí.

Odkazy

Portrét papeže Klementa II. v bazilice sv. Pavla za hradbami

Poznámka

1. V roce 925 Viborata předpovídala maďarskou invazi do jejího regionu. Její varování umožnilo kněžím u Sv. Gala a Sv. Magnuse skrýt knihy a víno a uniknout do jeskyní v nedalekých kopcích. Nejcennější rukopisy byly přeneseny do kláštera na ostrově Reichenau. Opat kláštera Engilbert, vyzvala Wiboradu, aby unikla do bezpečí, ale odmítla opustit svou celu. Nájezdníci klášter vypálili a Viborádu zavraždili. Za záchranu církevních cenností a životů mnichů byla svatořečena.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pope Clement II na anglické Wikipedii a Wiborada na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Klement II. na Wikimedia Commons

Papež
Předchůdce: Řehoř VI.	1046–1047 Klement II.	Nástupce: Benedikt IX.

Portály: Křesťanství | Lidé | Vatikán | Středověk