Remove ads
Julius hrabě von Falkenhayn (20. února 1829 Vídeň – 12. ledna 1899 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský politik. Původně sloužil v armádě, později se aktivně věnoval politice. V roce 1871 byl krátce zemským hejtmanem v Horním Rakousku a v letech 1879–1895 dlouholetým ministrem zemědělství Předlitavska.[2]
| Julius von Falkenhayn | |
|---|---|
 | |
| Ministr zemědělství Předlitavska | |
| Ve funkci: 13. srpna 1879 – 19. června 1895 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předseda vlády | Eduard Taaffe, Alfred z Windisch-Graetze |
| Předchůdce | Hieronymus Mannsfeld |
| Nástupce | Ferdinand von Blumfeld |
| Zemský hejtman v Horním Rakousku | |
| Ve funkci: 13. září 1871 – 17. prosince 1871 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Moritz Eigner |
| Nástupce | Moritz Eigner |
| Poslanec Hornorakouského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1867 – 1871 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Poslanec rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 1879 – 1899[1] | |
| Panovník | František Josef I. |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | konzervativní velkostatek |
| Narození | 20. února 1829 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 12. ledna 1899 (ve věku 69 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Choť | Viktorie Evženie z Creneville-Folliot |
| Rodiče | Eugen von Falkenhayn a Karolina z Colloredo-Waldsee |
| Příbuzní | Franz Falkenhayn (sourozenec) |
| Profese | politik |
| Commons | Julius von Falkenhayn |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel z šlechtického rodu Falkenhaynů původně ze Slezska, povýšeného v roce 1689 do hraběcího stavu. Narodil se jako druhorozený syn generála Eugena Falkenhayna (1792–1853) a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky Colloredové (1802–1835).[3] Vzhledem k postavení svého otce ve funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Františka Karla vyrůstal Julius v blízkosti císařské rodiny a od dětství patřil k přátelům Františka Josefa. Studoval na univerzitě ve Vídni, ale v roce 1847 vstoupil jako kadet do armády. Během revolučních let 1848–1849 se vyznamenal na bojištích v Itálii a proti maďarským povstalcům. Již v devatenácti letech byl nadporučíkem (1848), v roce 1850 byl povýšen na rytmistra a sloužil u 1. husarského pluku.[4] Pak krátce podnikal, když založil poblíž Bad Ischlu továrnu na papír. Brzy se ji ale zbavil pro malou výdělečnost. Působil pak v Linci. Profiloval se jako odborník na národohospodářské a finanční otázky. V roce 1867 se stal poslancem Hornorakouského zemského sněmu. V roce 1871 krátce zastával post zemského hejtmana Horních Rakous.[5][6][7]
13. srpna 1879 se stal ministrem zemědělství Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Na této pozici setrval i v následující vládě Alfreda Windischgrätze. Ministrem byl po 16 let až do 19. června 1895.[8] Prosadil četné významné legislativní předlohy jako zákon o komasaci, veterinární zákon, novelu lesního zákona na ochranu lesů apod.[6]
Ve volbách roku 1879 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament).[6] Zastupoval městskou kurii v Horních Rakousích, obvod Wels, Efferding, Vöcklabruck, Gmunden, Ischl atd.[9] Ve volbách do Říšské rady roku 1885 mandát obhájil, nyní reprezentoval velkostatkářskou kurii v Horních Rakousích. Za stejnou kurii obhájil mandát i ve volbách do Říšské rady roku 1891 a volbách do Říšské rady roku 1897. Zasedal zde do své smrti v roce 1899. Pak ho na poslaneckém křesle vystřídal Georg Friedrich Dürckheim.[10] Podle jiných zdrojů z Říšské rady odešel již v roce 1898.[7]
Byl orientován jako konzervativec (Strana konzervativního velkostatku).[11] Patřil k nejkonzervativnějším poslancům.[6] Zvolen byl díky svému panství v Sankt Wolfgang im Salzkammergut.[7]
Do politiky výrazně zasáhl ještě koncem 90. let 19. století, kdy vláda Kazimíra Badeniho bojovala v parlamentu s obstrukcemi. Falkenhayn tehdy navrhl přísnější jednací řád (takzvaný Lex Falkenhayn), který by obstrukce ve sněmovně ztížil (předsedovi sněmovny dával možnost dočasně vyloučit některé obstruující poslance z jednání). Předloha ovšem nebyla přijata, místo toho se kvůli ní ve sněmovně odehrávaly ještě ostřejší hádky i potyčky. Krátce poté se Falkenhayn stáhl z politického života.[6][12]
Od roku 1853 měl titul c. k. komořího, jako člen vlády obdržel v roce 1880 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[13] Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu a Řádu železné koruny I. třídy.[14]
V roce 1857 se v Prešpurku oženil s hraběnkou Viktorií Folliot de Crenneville (1816–1900), dcerou generála Ludwiga Folliota de Crenneville. Viktorie byla o jedenáct let starší a vdovou po uherském šlechtici Janu Nepomukovi Keglevićovi z Bužimi. Měla tituly c. k. palácové dámy a dámy Řádu hvězdového kříže.[15] Jejich manželství zůstalo bezdětné.
Juliův starší bratr Franz Falkenhayn (1827–1898) se uplatnil také v politice, byl poslancem Říšské rady a dlouholetým členem Panské sněmovny.[16] Mladší bratr Ladislaus (1833–1865) byl podplukovníkem a pobočníkem císaře Františka Josefa.
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads