Julius Nyerere

Julius Kambarage Nyerere (13. dubna 1922 – 14. října 1999) byl prezident Tanzanie od založení státu 1964 do roku 1985.

Julius Nyerere
1. Prezident Tanzánie
Ve funkci: 29. října 1964 – 5. listopadu 1985
Předchůdce	nikdo, funkce vytvořena
Nástupce	Ali Hassan Mwinyi
Stranická příslušnost
Členství	Tanganyika African National Union (1954–1977) Chama Cha Mapinduzia (1977–1999)
Narození	13. dubna 1922 Butiama
Úmrtí	14. října 1999 (ve věku 77 let) Londýn
Příčina úmrtí	leukemie
Místo pohřbení	Butiama Mara Region
Choť	Maria Nyerere (1953–1999)
Příbuzní	Bashiru Ally
Alma mater	Univerzita Makerere (do 1947) Edinburská univerzita (do 1952) Univerzita Fort Hare
Profese	jazykovědec, politik, překladatel, spisovatel, vychovatel a učitel
Náboženství	katolicismus
Ocenění	velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1963) Cena Džaváharlála Néhrúa (1973) Řád Josého Martího (1974) Medaile Amílcara Cabrala (1976) Nansenova cena (1983) … více na Wikidatech
Commons	Julius Nyerere
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho otcem byl Nyerere Burito (1860–1942), náčelník malého tanganjického kmene Zanaki.^[1] Jeho přezdívka Mwalimu znamená svahilsky učitel, což bylo jeho původní povolání.^[2] Nyerere dovedl Tanganjiku pokojnou cestou k nezávislosti na Velké Británii a později vyjednal její unii se Zanzibarem. Byl spoluzakladatelem Organizace africké jednoty. Ve studené válce si zachovával neutralitu, orientoval se však především na Čínu. V roce 1978 zahájil válku proti Ugandě, kde se mu podařilo svrhnout genocidní režim „řezníka z Kampaly“ Idi Amina. V Tanzanii je považován za Otce vlasti.

Nyerere věřil, že Afričané jsou přirozenými socialisty, a pokusil se cestou nucené kolektivizace uskutečnit svůj model „afrického socialismu“ (udžamá), o němž věřil, že ustaví původní hospodářské vztahy, které v jeho zemi byly před příchodem imperialistů. Následkem toho projektu se Tanzanie stala z největšího afrického vývozce potravin jejich největším dovozcem a upadla do obrovských dluhů. Nyerere nakonec přiznal neúspěch, vzdal se prezidentství a v roce 1990 i předsednictví své Revoluční strany.

Vyznamenání

• velkokříž s řetězem Řádu bílé růže – Finsko, 1963^[3]
• rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 6. září 1963
• rytíř Řádu slona – Dánsko, 9. září 1963
• Řád José Martího – Kuba, 21. září 1974^[4][5]
• řetěz Řádu aztéckého orla – Mexiko, 24. dubna 1975^[5]
• Medaile Amílcara Cabrala – Guinea-Bissau, 19. září 1976^[5]
• Řád Agostinha Neta – Angola, 3. října 1985^[5]
• velkokomtur Řádu perly Afriky in memoriam – Uganda, 2007^[6]
• Řád Katonga in memoriam – Uganda, 2007^[6]
• Národní medaile za osvobození in memoriam – Rwanda, 2009^[7]
• Medaile za kampaň proti genocidě in memoriam – Rwanda, 2009^[7]
• Řád welwitschie podivné in memoriam – Namibie, 2010^[8]
• velkostuha Národního řádu republiky in memoriam – Burundi, 2012^[9][10]
• čestný člen Řádu Jamajky – Jamajka^[11]