rakouský arcivévoda From Wikipedia, the free encyclopedia
Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský (2. března 1833 Prešpurk – 13. června 1905 Rijeka) byl rakouský arcivévoda z uherské větve Habsbursko-Lotrinské dynastie. Od mládí sloužil v c. k. armádě a vyznamenal se statečností v bitvě u Hradce Králové. V letech 1867–1905 byl vrchním velitelem královské uherské zeměbrany a v roce 1874 dosáhl hodnosti generála jezdectva.[1] Měl řadu různorodých zájmů, několik odborných publikací vydal například v oboru botaniky a proslul především zpracováním romské gramatiky v maďarštině a němčině.[2][3]
| Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský | |
|---|---|
 Arcivévoda Josef Karel Ludvík | |
| Vrchní velitel Královské uherské zeměbrany | |
| Ve funkci: 1867 – 1905 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Wilhelm Klobučar |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál jezdectva (1874), polní podmaršál (1866), generálmajor (1859) |
| Narození | 2. března 1833 Bratislava |
| Úmrtí | 13. června 1905 (ve věku 72 let) Rijeka |
| Místo pohřbení | Hrobka palatinů v Budapešti |
| Choť | Klotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská |
| Rodiče | Josef Habsbursko-Lotrinský Marie Dorotea Württemberská |
| Děti | Alžběta Marie Dorotea Markéta Klementina Josef August Ladislav Filip Alžběta Klotylda Klotylda |
| Příbuzní | Štěpán Habsbursko-Lotrinský, Marie Jindřiška Habsbursko-Lotrinská, Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská a Hermína Habsbursko-Lotrinská (sourozenci) |
| Profese | voják, politik a aristokrat |
| Ocenění | čestný občan Miskolce (1893) rytíř Řádu zlatého rouna |
| Commons | Archduke Joseph Karl Ludwig of Austria |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byl druhým synem uherského palatina Josefa Antonína. Jeho matkou byla otcova třetí manželka Marie Dorotea Württemberská. Jeho strýcem byl císař František I. Získal výborné vzdělání, zejména od svého učitele, benediktinského mnicha a historika Flórise Rómera.
Od dvanácti let sloužil v rakouské armádě a vzhledem ke svému původu rychle postupoval v hodnostech. Již v osmnácti letech byl majorem 3. dragounského pluku, později sloužil u 60. pěšího pluku. V rychlém sledu dosáhl hodnosti podplukovníka (1854) a plukovníka (1856), poté byl velitelem 37. pěšího pluku, jehož byl zároveň čestným majitelem. V roce 1859 byl povýšen na generálmajora a převzal velení brigády u 2. armádního sboru v Itálii (1860–1864), později byl velitelem v Linci. Vyznamenal se především během prusko-rakouské války,[4] byl zraněn v bitvě u Hradce Králové, kde pod ním padli čtyři koně. Ještě během války byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[5] a krátce byl velitelem 4. armádního sboru. Od roku 1867 až do smrti zastával funkci vrchního velitele královské uherské zeměbrany a v roce 1874 dosáhl hodnosti generála jezdectva.[6][7] Od roku 1861 byl členem rakouské Panské sněmovny.[8]
Vyznal se jak v přírodních, tak společenských vědách. Proslul především svým zájmem o problematiku Cikánů, který byl u příslušníka vládnoucí dynastie velmi neobvyklý. S Cikány se poprvé setkal u svého prvního pluku jako mladý důstojník a začal se zajímat o jejich hudbu a zvyky. Později vydal obsáhlé pojednání o gramatice cikánského jazyka a cikánské etnografii v maďarštině a němčině. Svému zájmu o botaniku dal průchod na svém sídle v Alcsútu, kde nechal vybudovat tzv. palmový dům a ze zámeckého parku se stalo hodnotné arboretum. Od roku 1888 byl čestným členem Uherské akademie věd a roku 1896 získal čestný doktorát univerzity v Budapešti.[5] V roce 1897 obdržel doktorát univerzity Františka Josefa v Kluži. Zemřel v roce 1905 v Rijece a byl pohřben v Budapešti.
Po otci byl dědicem rozsáhlých statků v Uhrách, v několika župách mu patřilo přes 50 000 hektarů půdy.[9] Jeho hlavním sídlem byl zámek Alcsút, který během života rozšiřoval a upravoval. Po druhé světové válce byl zámek pravděpodobně úmyslně zapálen a zcela shořel, dodnes se z něj dochovala jen část vstupního portálu. V Budapešti byl jeho sídlem honosný palác, který koupil v roce 1889 od uherské vlády a nechal jej přestavět v historizujícím stylu. Palác byl poškozen za druhé světové války a během následujících dvaceti let zcela zdemolován. Od roku 1881 vlastnil také vilu v Rijece známou jako Villa Giuseppe. K tomuto paláci přikupoval sousední pozemky a získal tak prostor pro zřízení rozsáhlého parku. Vila byla přestavěna v letech 1892–1895 a stala se oblíbeným sídlem rodiny v zimních měsících (arcivévoda Josef zde také zemřel). V paláci dnes sídlí Národní archiv Chorvatska.[10]
V bavorském Coburgu se 12. května 1864 oženil s princeznou Klotyldou Sasko-Kobursko-Gothajskou (1846–1927). Z manželství vzešlo sedm dětí, šest z nich dosáhlo dospělosti.[11]
Již v roce 1852 se stal rytířem prestižního Řádu zlatého rouna,[12] za své zásluhy na bojištích později získal několik vojenských vyznamenání a byl také nositelem řady zahraničních ocenění.[13]
rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko)
rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko).svg){kind=small}
Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)_ribbon.svg){kind=small}
Řád bílého orla (Rusko)
Řád černé orlice (Německo)
Řád červené orlice I. třídy (Německo)
velkokříž Řádu Guelfů (Hannoversko)
velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko)
Řád sv. Alexandra (Bulharsko)
Řád Leopolda (Belgie)
Řád nizozemského lva (Nizozemsko)
Řád svatého Huberta (Bavorsko)
velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko)
Řád bílého sokola (Sasko)
Řád věže a meče (Portugalsko)_-_ribbon_bar.png){kind=small}
Řád Takova (Srbsko)
Řád bílého orla (Srbsko)
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
Řád Fridricha Ludvíka (Oldenbursko)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
