český etnograf, lingvista, literární historik, literární teoretik, profesor, publicista, vysokoškolský pedagog a vědecký spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Jiří Polívka (6. března 1858 Enns[2][3], Rakousko – 21. března 1933 Praha[4]) byl český filolog, slavista, balkanolog, bulharista, bohemista, paleoslovenista, polonista, rusista, slovakista, ukrajinista, literární historik, etnograf, folklorista, dialektolog, paleograf a vysokoškolský pedagog.
| Prof. PhDr. Jiří Polívka | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Georg Johann Polivka |
| Narození | 6. března 1858 Enns  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. března 1933 (ve věku 75 let) Praha  Československo |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Univerzita Karlova Vídeňská univerzita |
| Povolání | pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, etnograf, literární historik, slavista, učitel a folklorista |
| Zaměstnavatel | Univerzita Karlova |
| Příbuzní | Osvald Polívka[1] (sourozenec) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v rodině Johanna Polivky, vrchního inženýra Buštěhradské dráhy (1827–1892) a Marie roz. Bartlové. Jeho sourozenci byli: Osvald (1859–1931), Kateřina Růžičková (1861–1946) a Anna Lauermannová (1863–1943).[5]
V letech 1868–1876 absolvoval v Praze novoměstské gymnázium, 1876–1880 slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK),[6] letní semestr 1880 pak na záhřebské univerzitě, kde se věnoval studiu staroslověnštiny a paleografie.[7] Doktorát filozofie získal ve Vídni (1882).[8]
Již jako soukromý docent mluvnice slovanských jazyků se v roce 1884 habilitoval prací O časech ve slovanských nářečích (1889 habilitace rozšířena o slovanské literatury), 1895 byl jmenován mimořádným profesorem slovanských jazyků a literatur, řádnou profesuru sice získal roku 1902, ale jmenován (ad personam) byl až v roce 1907.[6] Souběžně (1896–1913) vykonával funkci spoluředitele slovanského semináře, vedl oddělení pro nové jazyky a literatury slovanské,[9] v letech 1908–1909 byl děkanem[10] a 1909–1910 proděkanem FF UK (funkci rektora nepřijal), do důchodu odešel v roce 1928.[7]
Na univerzitě přednášel všechny hlavní slovanské jazyky a jejich literatury, ústní slovesnost a dialektologii, do příchodu prof. Františka Pastrnka (1895) vyučoval také paleoslovenistiku.[11] Absolvoval několik zahraničních studijních pobytů spojených s intenzivním prohlubováním znalosti jazyků v Polsku a Rusku (1889–1890), a v letech 1893–1894 pak v Záhřebu a Srbsku.[7] V průběhu svého života procestoval všechny slovanské země, byl hostem vrcholných vědeckých institucí evropských metropolí (mj. Amsterdam, Oslo, Petrohrad, Sofie).[12]
Vedle pedagogické a badatelské práce se podílel na řadě organizačně vědeckých, kulturních a společenských aktivit. Stál u zrodu pražského Slovanského ústavu (od roku 1928 předseda I. odboru), v roce 1919 se stal předsedou Československého národopisného ústavu pro lidovou píseň, byl členem rady a předsedou Národopisné společnosti českoslovanské, předsedal I. sjezdu slovanských geografů a etnografů (Praha 1924), ve funkci místopředsedy se zúčastnil I. sjezdu slovanských filologů v Praze (1929).[7] Kromě obsáhlé vlastní publikační činnosti redakčně a editorsky působil v Národopisném věstníku českoslovanském a Národopisném sborníku slovanském, spoluredigoval též Věstník slovanské filologie a starožitností.[8]
Od roku 1923 byl také členem profesorského sboru nově založené Ruské národní univerzity v Praze, kde byl vedoucím katedry československých studií.
Zemřel roku 1933 v Praze a byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Řádný člen České akademie věd a umění od 28. listopadu 1908 (dopisujícím zvolen 1. prosince 1891, mimořádným 3. července 1907),[13] řádný člen Královské české společnosti nauk od 8. ledna 1913 (mimořádný 13. ledna 1909, čestný 9. listopadu 1932),[13] v letech 1920–1932 byl jejím místopředsedou.[14] Zahraniční člen akademií věd v Petrohradě, Kyjevě, Záhřebu, Bělehradu, Sofii, Oslu a Amsterdamu.[6][8]
Přední český slavista přelomu 19. a 20. století svým rozsáhlým dílem podnětně zasáhl do mnoha vědních oborů, zejména paleoslovenistiky (mj. přispěl k ustálení terminologie oboru včetně stabilizace názvu staroslověnský jazyk),[15] lingvistiky slovanských jazyků, literární vědy a historie slovanských národů, dialektologie, národopisu, slovesně zaměřené folkloristiky i kulturních dějin. Mezinárodní věhlas a uznání mu pak zajistily jeho srovnávací studie a edice slovanské ústní slovesnosti, především pohádek.[16]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
