Jaroslav Vojta

Jaroslav Vojta (27. prosince 1888, Kutná Hora^[1] – 20. dubna 1970, Praha) byl český herec. Zpočátku své kariéry vystupoval pod jménem Jaroslav Vojta-Jurný.

Jaroslav Vojta
herec Jaroslav Vojta
Narození	27. prosince 1888 Kutná Hora Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. dubna 1970 (ve věku 81 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Rodiče	Alois Vojta-Jurný a Amálie Vojtová
Příbuzní	Hermína Vojtová a Adolf Vojta-Jurný (sourozenci)
Podpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel ze starého a rozsáhlého českého hereckého rodu. Oba jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a Amálie Vojtová jakož i jeho sourozenci (Hermína Vojtová a Adolf Vojta-Jurný) byli čeští herci. Z hereckého prostředí pocházela také jeho nevlastní matka Hana Vojtová a její tři sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná.

Vyučil se slévačem a měl běžné strojařské vzdělání. Divadlo začal hrát nejprve ochotnicky od roku 1906, později prošel několika kočovnými hereckými společnostmi (spol. V. Sýbrta-Mělnického, spol. M. Procházkové-Malé, spol. F. Šípka, spol. J. E. Sedláčka, spol. M. Kozlanské^[2]), od roku 1910 pak hrál v kamenných divadlech střídavě v Brně (1910–1913;1916–1919)^[3] a Plzni. Od roku 1919 do roku 1925 byl členem Divadla na Vinohradech, od roku 1925 až do roku 1959, kdy odešel do důchodu, působil v činoherním souboru Národního divadla v Praze.

Až do vysokého věku nebyl nikdy déle nemocný. Zemřel v nemocnici týden po těžkém infarktu, aniž by stihl natočit svou roli v chystaném seriálu F. L. Věk.^[4]

Rodina

Pamětní deska na domě Jaroslava Vojty, ulice Vojtova, Praha Modřany.

Matka zemřela když bylo Jaroslavu Vojtovi sedm let.^[5] Otec trpěl zhoubným onemocněním, vícekrát se pokusil o sebevraždu a nakonec se zastřelil.^[4] Během angažmá v Plzni se Jaroslav Vojta seznámil se svou manželkou Antonií. Měli spolu dvě děti, syna Ivana († 1990), který se angažoval v Občanském fóru^[6] a dceru Radanu, provdanou Pekárkovou († 2013) a od nich čtyři vnoučata.^[4] Kromě vlastních dětí také po deset let vychovávali Ruth, dceru jejich kamarádky, která zemřela při autonehodě. Vnuci Jaroslav Pekárek a Jan Vojta jsou výtvarníky. ^{[7] [8]}

Hlasový projev

Měl velmi výrazný hlasový projev, který je dodnes vděčným objektem pro jeho různé imitátory.

Hrob na Olšanských hřbitovech

Anekdoty

Mimo svoji standardní hereckou kariéru také značně proslul svým pověstným vypravěčským stylem při vyprávění anekdot, které prý velice často zkazil, tzv. zvojtil.

Filmové role

Zahrál si v několika desítkách českých filmů, většinou šlo o rázovité, zemité a bodré muže z lidu. Snad nejznámější filmovou rolí Jaroslava Vojty se stala dodnes populární postava strašlivého loupežníka Sarky-Farky z filmu Hrátky s čertem.

„	Nikdo nepochopí, co jsem se po tomto okamžiku natoužil, co práce jsem si vždycky se všemi rolemi dával, jen abych si proklestil cestu k tomuto kýženému cíli a dočkal se oné nejblaženější chvíle, kdy se i mně, venkovskému a původně kočujícímu herci, otevře brána toho nejdražšího a tolik milovaného stánku umění – pražského Národního divadla!.	“
— Jaroslav Vojta[9]

Ocenění

• 1929 Státní cena
• 1940 Národní cena (za roli Kmochova otce ve filmu To byl český muzikant) ^[10]
• 1953 titul zasloužilý umělec
• 1958 titul národní umělec
• 1963 Řád práce