český profesor, překladatel, teolog, vysokoškolský pedagog, vědecký spisovatel a římskokatolický duchovní From Wikipedia, the free encyclopedia
Jan Merell (10. května 1904 Praha – 22. září 1986 Praha) byl český římskokatolický teolog, kněz, novozákonní biblista, profesor a dlouholetý děkan Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích. Celosvětově se proslavil znovuobjevením papyru P4 s rozsáhlými zlomky textu Lukášova evangelia.
| Jeho Milost prof. ThDr. Jan Merell | |
|---|---|
| děkan Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě probošt Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském | |
 Jan Merell jako člen profesorského sboru CMBF (jarní semestr, cca 1954-1956) | |
| Církev | římskokatolická |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1927 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 10. května 1904 |
| Místo narození | Praha,  Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 22. září 1986 (ve věku 82 let) nebo 23. září 1986 (ve věku 82 let) |
| Místo úmrtí | Praha,  Československo |
| Místo pohřbení | Břevnovský hřbitov |
| Blízká osoba |
|
| Povolání | pedagog, překladatel, vysokoškolský učitel, učitel a teolog |
| Alma mater | Univerzita Karlova Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy |
| Známý díky | znovuobjevení papyru P4 s rozsáhlými zlomky textu Lukášova evangelia |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Středoškolské vzdělání získal na arcibiskupském gymnáziu v Praze, kde v roce 1923 maturoval.
V letech 1923 až 1927 vystudoval teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po svém kněžském svěcení v roce 1927 působil v duchovní správě (od září 1927 do srpna 1929 byl kaplanem ve Stříbře a od září 1929 v Praze na Smíchově). Na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity získal doktorát teologie po obhájení disertační práce s názvem Bolest v Písmě sv. Starého a Nového zákona a 28. června 1933 byl promován. Od 1. října 1933 se na téže fakultě stal suplentem biblického studia Nového zákona. 1. prosince 1934 byl jmenován asistentem, jeho jmenování bylo pak opakovaně obnovováno.
Od roku 1934 ve svých studiích pokračoval, nejprve na Papežském biblickém institutu (Pontificium Institutum Biblicum) v Římě do roku 1936, poté na pařížské Sorbonně – Faculté des Lettres (Université de Paris) a École pratique des Hautes Études v Paříži v letech 1936–1937, kde znovuobjevil papyrus z počátku 2. století označovaný jako P4, popsaný částí textu evangelia podle sv. Lukáše; tento nález publikoval v roce 1938. Studoval rovněž v Cambridgi a belgické Lovani.
Od 1. října 1937 byl jako asistent pověřen na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity suplováním přednášek Nového zákona. Dne 24. března 1939 se habilitoval pro obor novozákonního studia (soukromý docent), po předložení spisu s názvem Papyry a kritika novozákonního textu. Od 17. listopadu 1939 do 30. září 1942 byl dán na dovolenou a k 30. září 1942 bylo jeho působení na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity ukončeno, vzhledem k násilnému uzavření českých vysokých škol okupačními úřady. V roce 1942–1943 přes zákaz přednášel na Arcidiecézním bohosloveckém učilišti pražském. Nacistická moc jeho počínání hodnotila jako sabotáž říšských předpisů,[2] za což byl 14. srpna 1943 zatčen a uvězněn v terezínské Malé pevnosti a později převezen do koncentračního tábora v Dachau, kde byl až do 29. dubna 1945.
Po skončení druhé světové války byl od 1. června 1945 jmenován asistentem na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity a pověřen suplováním přednášek Nového zákona. Dne 14. listopadu 1946 byl jmenován tamtéž mimořádným profesorem biblického studia Nového zákona a vyšší exegeze, s účinností od 1. října 1945. Dne 15. února 1949 byl navržen na řádného profesora téhož oboru, ke jmenování však nedošlo. V roce 1950 přešel na pražskou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu, od roku 1953 přestěhovanou do Litoměřic. 2. října 1950 byl na této fakultě jmenován profesorem pro obor Nového zákona (s účinností od 1. září 1950) a zároveň vedoucím katedry biblických oborů. 17. října 1950 byl jmenován proděkanem pro roky 1950–1952, následně 26. června 1952 i pro roky 1952–1954. Dne 1. listopadu 1954 byl jmenován děkanem, jmenování pak bylo opakováno až do 31. srpna 1974. K témuž dni byl odvolán z funkce vedoucího katedry biblických oborů a jeho působení bylo ukončeno odchodem do důchodu. Od 15. září 1974 do 30. června 1975 přednášel v rámci tzv. čestného roku. Až do své smrti pak působil jako výpomocný duchovní v kostele sv. Václava v Praze-Dejvicích a příležitostně také v kostele Všech svatých na Pražském hradě.
Se svou zkušeností z období druhé světové války se ve funkci děkana CMBF snažil nedopustit, aby se stalo něco podobného, a v rámci možností hájil autonomii fakulty proti dobovým tlakům. Byl autorem řady publikací z oblasti teologie, poradcem československých účastníků druhého vatikánského koncilu a také proboštem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Zemřel 22. září 1986 v Praze.
V letech 1929–1940 každoročně publikoval v časopise Sursum[3], v letech 1948-1970 pravidelně v Československém časopise historickém, nepravidelně ve Filosofické revui, Přítomnosti a dalších časopisech.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
