český operní pěvec From Wikipedia, the free encyclopedia
Jan Ludvík Lukes (22. listopadu 1824 Ústí nad Orlicí[1] – 24. února 1906 Praha[2]) byl český operní pěvec (tenor) a hudební pedagog. Někdy je uváděn jako Jan Ludevít Lukes[3] Do matriky byl zapsán jako Jan Evangelista Lukesle.[4]
| Jan Ludvík Lukes | |
|---|---|
 Jan L. Lukes (1882) | |
| Narození | 22. listopadu 1824 Ústí nad Orlicí  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 24. února 1906 (ve věku 81 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Městský hřbitov v Ústí nad Orlicí |
| Povolání | zpěvák, operní pěvec, tenorista a kapelník |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Ludvík Lukes pocházel z chudé, početné rodiny; jeho rodiče si nemohli dovolit zaplatit mu vzdělání.[5] Již od dětství prokazoval hudební nadání, od šesti let se učil zpívat.[6] V devíti letech byl přijat jako zpěvák do augustiniánského kláštera v Brně. Brzy se tam stal předním sopranistou. Při studiu na německé klášterní škole měl ale problémy, proto, bez vědomí rodičů, odjel s prázdnou kapsou do Olomouce, Kroměříže a nakonec do Vídně, kde se začal učil soustružníkem. Jakmile se o tom dozvěděl otec, povolal ho zpátky domů, kde se tři roky učil tkalcem.[5]
Po určité době začal znovu toužit po vyšším vzdělání. Vrátil se proto do Brna, kde s podporou augustiniánů absolvoval gymnázium. Živil se přitom hudbou – hrál na fagot a kontrafagot, pozoun, violoncello a klavír.[5] Spřátelil se také s Hynkem Vojáčkem, pozdějším kapelníkem petrohradské opery. Při jedné z návštěv v jeho rodném městě Vsetíně podnikl výlet na Slovensko (Trenčínsko), kde na jeho hudební sluch silně zapůsobilo místní nářečí.[7]
Z Brna odjel roku 1848 za dalším vzděláním do Vídně. Přihlásil se na právnickou fakultu,[5] kterou úspěšně ukončil v roce 1853.[6] Mezitím se zdokonaloval ve zpěvu (jeho učiteli byli Heinrich Proch, tenorista Bassadora a Gustav Barth). Učil se i dramaturgii, estetiku a italštinu. Na studium si vydělával doučováním.[5]
V roce 1853 soukromě nastudoval operu Alessandro Stradella[5] (složil Friedrich von Flotow)[3] s cílem získat místo v olomouckém divadle. Měl úspěch, divadlo mu nabídlo angažmá a v následujících šesti měsících nastudoval role ve 24 operách. Ve volném čase vyučoval hudbu na městské škole.[5] Na konci prosince téhož roku ho František Škroup přijal do německé opery v Praze[6] (dnes Stavovské divadlo).[3] Hrál v českých i německých představeních. Jednou z jeho známých rolí byl Škroupův Dráteník, kterého s velkým úspěchem zazpíval autentickým slovenským nářečím.[7] Nastudoval padesát oper.[6]
Po neshodách se Škroupem odešel po třech letech z divadla. Cestoval po Evropě (Německo, Anglie, Belgie, Francie, Švýcarsko, Savojsko, Tyrolsko), studoval chemii[5] a pivovarnictví.[6] Roku 1860 se vrátil do Prahy,[5] kde určitou dobu provozoval pivovar.[6] V hudbě se zaměřil na lidové písně, vystupoval na koncertech a besedách. Roku 1861 se zasloužil o založení pěveckého sboru Hlahol.[6]
V roce 1864 se vrátil k opeře. Zpíval v Bruselu, Pešti, Vratislavi a Drážďanech. 15. prosince 1865 zahrál v Praze roli v Donu Giovannim a následujícího roku získal angažmá v české opeře[5] (tj. v Prozatímním divadle).[7]
V divadle vystupoval do roku 1873.[3] Potom přijal místo učitele zpěvu v operní škole Bedřicha Smetany a nakonec si otevřel vlastní ústav.[7] K jeho žákům patřili např. Marie Laušmannová, Bohumil Benoni, František Broulík, Josefina Reinlová, Robert Polák a další [8].
Zemřel roku 1906 v Praze a pohřben byl v rodinné hrobce na Městském hřbitově v Ústí nad Orlicí.[9]
Lukes patřil ve své době k nejvýznamnějším českým zpěvákům. Současníci na něm oceňovali všestrannost - působivě zazpíval národní píseň, koncertní árii i operní roli.[6] Jeho silnou stránkou byl dramatický zpěv;[7] díky roli pěvce Fina v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila je považován za pravzor slovanského dramatického zpěvu.[5] Měl velký hudební talent, ale handicapem pro něj byly nedostatečně vyvinuté hlasivky. Josef Leopold Zvonař v Riegrově Slovníku naučném uvedl, že kdyby ho příroda obdařila tak dobrým hlasovým orgánem, jak velký má talent, byl by fenoménem.[5][10] Recenzent bruselského časopisu Le Guide musical se v roce 1864 vyjádřil obdobně: Je mnoho tenorů s výraznějším hlasem, ale Lukes zazpíval poeticky, sympaticky a procítěně.[5] Oceňovaná byla i jeho interpretace českých národních písní, kterou uznávali i Němci; jeden německý list ho r. 1857 v této souvislosti označil za mistrovského zpěváka (Meistersänger).[5] Básník Vincenc Furch k jeho portrétu pro vídeňskou Slovanskou besedu připsal: „Kdo má písně jako my, kdo je zpívá jako ty?“[7] Muzeum v Ústí nad Orlicí má v držení pohár, který Lukes získal 16. května 1868 za titulní roli v premiéře Dalibora.[4]
Stal se čestným členem řady pěveckých souborů. Některé z nich, např. smíchovský a orlickoústecký, přijaly do svého názvu jeho jméno.[3] Roku 1949 byla na jeho rodném domě (dnešní Lukesova 313) umístěna pamětní deska.[4]
Jeho syn Rudolf Lukes (1861–1934) byl významný český lékař.[11]. Od roku 1912 do konce života vedl plicní sanatorium Albertinum v Žamberku.[12]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
