Remove ads
František Jan Škroup, též Franz Johann Skraup (3. června 1801 Osice[1] u Hradce Králové – 7. února 1862, Rotterdam Nizozemsko), byl český hudebník, dirigent a hudební skladatel. Složil též hudbu k české hymně Kde domov můj.
| František Škroup | |
|---|---|
 Portrét Františka Škroupa od Antonína Machka (1840) | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | František Jan Škroup |
| Narození | 3. června 1801 Osice, Svatá říše římská |
| Úmrtí | 7. února 1862 (ve věku 60 let) Rotterdam, Nizozemsko |
| Žánry | opera a klasická hudba |
| Povolání | dirigent, hudební skladatel, zpěvák, varhaník, flétnista, hudební pedagog a kapelník |
| Nástroje | varhany a hlas |
| Hlasový obor | tenor a baryton |
| Významná díla | Kde domov můj Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka Dráteník |
| Rodiče | Dominik Josef Škroup |
| Příbuzní | Jan Nepomuk Škroup (sourozenec) Zdenko Hans Skraup (synovec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Škroup se narodil v rodině osického kantora a skladatele Dominika Josefa Škroupa jako páté dítě. V hudbě a zpěvu jej otec vzdělával odmala. Od svých 8 let již veřejně vystupoval s hrou na flétnu. V letech 1812–1813 byl vokalistou ve sboru u kapucínů v pražské Loretě a v Týnském chrámu. V letech 1814 až 1819 vystudoval gymnázium v Hradci Králové. Roku 1819 odjel do Prahy, kde na pražské univerzitě absolvoval dva roky studia filosofie a v roce 1822 pokračoval studiem práv.[2] Na studium si vydělával vyučováním hudbě a zpěvu, a jako barytonista vypomáhal ve sboru Stavovského divadla. Studia nedokončil, protože převážily jeho hudební a divadelní zájmy a společenské styky. V Praze se stýkal s mnoha divadelníky, Štěpánkem, Tylem, Klicperou, Chmelenským, i skladateli, mj. dnes zapomenutým skladatelem Janem Aloisem Jelenem.
Brzy se do popředí jeho zájmu dostalo ochotnické divadlo a spolu s dalšími vlastenci založil v roce 1823 první českou operní družinu, která si vzala za úkol provozovat v Praze představení českých oper.
23. prosince 1823 byla ve Stavovském divadle hrána česky tehdy oblíbená opera rakouského skladatele Josefa Weigla Rodina švejcarská, kterou do češtiny přeložil básník a posluchač filosofie Simeon Karel Macháček. Opera byla provedena ochotníky, ale její úspěch (i finanční) přispěl k tomu, že od té doby bylo Stavovské divadlo otevřeno i pro další česká představení. Úspěch této a dalších oper zpívaných česky byl pro Škroupa podnětem ke zkomponování první české opery Dráteník na libreto J. K. Chmelenského. Opera byla poprvé provedena s velkým úspěchem ve Stavovském divadle 2. února 1826. Povzbuzen jejím úspěchem začal komponovat další opery na Chmelenského české texty – Oldřich a Božena, Libušin sňatek. Tyto opery však již nedosáhly takového úspěchu.
.jpg)
V roce 1827 byl jmenován druhým kapelníkem Stavovského divadla, v roce 1837 se pak stal jeho prvním kapelníkem. Tím byl pak po dobu 20 let. Nesmrtelnost mu zajistila hudba k frašce Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, ve které při premiéře konané 21. prosince 1834 poprvé zazněla píseň slepého žebráka Mareše Kde domov můj, která se později stala českou národní hymnou.
Byl výborným dirigentem a za svého působení ve Stavovském divadle nacvičil mnoho klasických oper, skládal řadu předeher a scénických hudeb k některým hrám a fraškám. Získal si také zásluhy jako skladatel českých písní a sborů. V letech 1836–1845 působil jako varhaník a regenschori pěveckého sboru v první reformované pražské židovské kongregaci, jež působila v budově Staré školy, na jejímž místě dnes stojí tzv. Španělská synagoga.[3]
V roce 1857 byl po 30 letech působení ze Stavovského divadla propuštěn do penze pro neúspěch svých oper a pro neshody s tehdejším ředitelem divadla Stögrem. Otevřel si pěveckou školu, kde v letech 1857–1859 vyučoval. Jeden rok byl i ředitelem Žofínské akademie.[2] V roce 1860 přijal místo kapelníka u německé opery ve městě Rotterdamu. Po necelých dvou letech zde 7. února 1862 zemřel a je pohřben na rotterdamském hřbitově Algemene Begraafplaats Crooswijk.
Rodina
Byl dvakrát ženat. Jeho první manželkou byla zpěvačka Škroupová, rozená Koudelková, se kterou měl dvě dcery. Jeho druhá žena, Karolina Kleinwächterová (* 1819), byla dcerou bankéře a ředitele Pražské paroplavební a plachetní společnosti Karla Kleinwächtera a vnučkou podnikatele Karla Antona Ballabena, mj. majitele usedlosti Balabenka. Ze sedmi dětí v hudební oblasti vynikl syn Alfréd (* 1843), pozdější skladatel a dirigent[4] a dcera Božena, která hudbě vyučovala.
Remove ads
Jako pěvec působil jako tenor a baryton. Jako vedoucí muž opery Stavovského divadla má velkou zásluhu na tom, že právě v tuto dobu se v Praze hráli (poprvé) významní hudební skladatelé, např. Richard Wagner (Škroup se zasloužil o uvedení Wagnerovy opery Tannhäuser 25. listopadu 1854 ve Stavovském divadle, která je zajímavá také tím, že se jednalo o první provedení Wagnerovy opery na území Rakouského císařství).[5] Podle mínění odborníků byli hráni ve slušné kvalitě.
Většina jeho děl jsou opery, které na české poměry měly velice slušnou úroveň, na světové poměry však rozhodně nestačily a nelze tvrdit, že by zasáhl do světové hudby. Skládal jak na české, tak na německé texty.
- Dráteník, 1825, premiéra byla 2. února 1826, tato zpěvohra bývá tradičně považována za počátek české opery. Libreto k ní napsal J. K. Chmelenský. F. Škroup zde zpíval hlavní roli.
- Oldřich a Božena, česká premiéra roku 1828, poté hrána ještě roku 1847. Německy byla tato opera hrána pod názvem Uldarich a Božena a premiéru měla v r. 1833.
- Der Prinz und die Schlange, premiéra 1829, česky pod názvem Princ a had neb Amor mezi Amazonkami roku 1835
- Die Drachenhöhle, premiéra 1832
- Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, hudba, i s písní Kde domov můj (hymnou České republiky)
- Libušin sňatek, premiéra 1835, s velkými změnami uvedena znovu 1850 (prakticky jde o nové dílo)
- Pouť k chrámu umění, 1846
- Columbus, napsáno 1855, premiéra v českém překladu Ferdinanda Pujmana 1942, německy nebylo hráno
Dále byl redaktorem sbírky Věnec ze zpěvů vlasteneckých, 1839.
Remove ads
- Kolekci předmětů z osobní pozůstalosti darovala vnučka Berta Škroupová roku 1934 Národnímu muzeu (dnes České muzeum hudby).
- Pamětní deska Františku Škroupovi je umístěna na rodném domě (škole) v Osicích.[6] V této obci je také umístěn Škroupův pomník, původně určený pro Rotterdam.[7] V Praze je Škroupova pamětní deska na domě v Myslíkově ulici 13 a na průčelí Stavovského divadla.[8]
- Do blízkosti hrobu J. K. Tyla v Plzni byl po roce 1990 přenesen vzorek hlíny ze Škroupova hrobu[9]
- Škroup často pobýval v Trnové nad Vltavou, nejprve u místního faráře, později na velkostatku patřícímu k nejstarší české rolnické škole, který zde roku 1838 koupil jeho bratr Václav Škroup. Podle Františka Škroupa je pojmenovaná nedaleká Škroupova vyhlídka na vltavské údolí (podle trnovské tradice právě v Trnové vznikl nápěv písně Kde domov můj) a Trnová nechala na počest jeho zdejších pobytů vydat turistickou známku.[10][11]
- Škroupova ulice je v mnoha českých a moravských městech, např. v Brně, Hradci Králové, Plzni, Říčanech či Brandýse nad Labem
- Škroupovo náměstí je např. v Praze 3 či v České Lípě
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads