německo-íránský novinář a softwarový inženýr From Wikipedia, the free encyclopedia
Jamshid Sharmahd, česky Džamšíd Šarmahd (23. března 1955 Teherán, Íránské císařství – 28. října 2024 Teherán, Írán) byl íránsko-německý novinář a softwarový inženýr. Od roku 1995 měl kromě íránského také německé občanství. V roce 2000 založil vlastní softwarovou společnost a v roce 2003 se přestěhoval do Spojených států.[1][2] Koncem července 2020 jej rozvědka islámského režimu v Dubaji zatkla a přivezla do Íránu. Íránská vláda tvrdí, že je zodpovědný za útok na mešitu v Šírázu v roce 2008, při kterém zahynulo 14 lidí a 200 bylo zraněno. Podle íránských úřadů měl vést Tondar (persky Hrom, málo známou skupinu se sídlem v USA usilující o obnovení monarchie svržené islámskou revolucí v roce 1979) a „naplánoval 23 teroristických útoků“, z nichž „pět bylo úspěšných“.[3][4] Byl také obviněn, že je špionem západních zpravodajských služeb, což je běžné obvinění kritiků režimu.[5] Jeho rodina všechna obvinění odmítla.[6][7] Jeho únos je jedním ze série únosů, provedených íránskou vládou.[8][9][10] V únoru 2023 byl íránským soudem odsouzen k trestu smrti za „korupci na zemi“.[11] Trest byl vykonán popravou ráno 28. října 2024.[12][13]
| Džamšíd Šarmahd | |
|---|---|
.jpg) Džamšíd Šarmahd (16. listopadu 2019) | |
| Narození | 23. března 1955 Teherán |
| Úmrtí | 28. října 2024 (ve věku 69 let) Teherán |
| Bydliště | Dolní Sasko (od 1962) Teherán (do 1979) Glendora |
| Povolání | vývojář, rozhlasový moderátor, elektrikář a elektroinženýr |
| Děti | Gazelle Sharmahdová |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v Teheránu v Íránském císařství a se svým otcem se přestěhoval do Hannoveru v Německu.[14] Vyučil se elektrikářem a v roce 1980 se nakrátko vrátil do Íránu, kde se oženil. V roce 1982 se vrátil do Německa se svou ženou a dcerou Gazelle Šarmahdovou. Než si v roce 2000 založil vlastní technologickou firmu, pracoval jako inženýr pro společnost Siemens. Měl dvojí občanství.[2]
V roce 2007 technická závada veřejně odhalila jeho příspěvky na stránkách disidentské skupiny Tondar usilující o obnovení monarchie v Íránu.[15][16] To vedlo k obtěžování a pokusům o atentát proti němu ze strany íránské vlády.[17]
V červenci 2020 ho íránský režim unesl během mezipřistání v Dubaji a odvezl do Íránu, kde byl od té doby držen. Jeho rodina si byla jista, že ho čeká poprava.[18]
Podle jeho dcery Gazelle Šarmahdové, která vyrostla v Německu a pracuje jako zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče v USA, za dva roky věznění zhubl o 20 kilogramů a přišel o téměř všechny zuby. „Nevíme jak, jestli ho mučili, nebo mu vypadaly prostě kvůli podvýživě,“ uvedla v říjnu 2022 s tím, že rodina o něm nemá téměř žádné informace a ani neví, zda je ještě naživu.[2][19]
Dne 21. února 2023 íránská agentura Mizan informovala, že byl soudem v Íránu odsouzen k trestu smrti za „korupci na zemi“.[11] Amnesty International jeho proces odsoudila jako podvodný.[2] V reakci byli z Německa vyhoštěni dva zaměstnanci íránského velvyslanectví. Rozsudek ostře kritizoval i německý kancléř Olaf Scholz.[16] Dne 26. dubna 2023 agentura Mizan na tiskové konferenci v Teheránu informovala, že íránský Nejvyšší soud rozsudek trestu smrti potvrdil. „Rozsudek potvrdil Nejvyšší soud. Po oznámení soudu nižší instance budou následně přijata opatření k provedení rozhodnutí Nejvyššího soudu,“ uvedl mluvčí íránské justice Masúd Setaješí.[20] Nikdy neměl „alespoň zdání spravedlivého procesu,“ uvedla německá ministryně zahraničních věcí Annalena Baerbocková. U úřadů v Teheránu plánoval intervenovat také německý velvyslanec v Íránu.[21] Dcera Gazelle Šarmahdová poskytla rozhovory stanicím Hlas Ameriky i německé DW a uvedla, že je důležité, že její otec nebyl odsouzen za terorismus, ale za „korupci na zemi“, což je fráze z Koránu, kterou Islámská republika někdy používá jako souhrnný termín pro protivládní chování protestujících a disidentů.[21][22] Rozhodnutí íránského Nejvyššího soudu odsoudila také Evropská unie (EU) a Írán vyzvala, aby se jakýchkoli poprav zdržel a plnil své mezinárodní závazky, zejména podle Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích.[23] Jeho dcera Gazelle Šarmahdová podala trestní oznámení, využila zásady univerzální jurisdikce (umožňující stíhat zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny kdekoli na světě bez ohledu na to, kde byly spáchány) a zaměřila se na vysoké představitele íránského soudnictví a zpravodajských služeb. Patrick Kroker z Evropského centra pro ústavní a lidská práva (anglicky European Center for Constitutional and Human Rights; ECCHR), německý právník Gazelle Šarmahdové, použil zásadu univerzální jurisdikce v roce 2022 při stíhání bývalého úředníka syrského prezidenta Bašára Asada za mučení a vraždu spáchané v Sýrii, který byl v Německu odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody.[2]
Německo má největší íránskou diasporu v Evropě a íránští Němci se cítí frustrování, že je Německo nutně nemusí chránit a mohou být Íránem ohroženi a pronásledování. Mají také podezření na rasismus. Na protestu u Braniborské brány v Berlíně z úst jedné z účastnic zaznělo: „Vím, že mi moje země nekryje záda. Jsem sama,“ přes německé občanství. Německé ministerstvo zahraničí se odvolalo na opakovaná prohlášení ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové, že je rozsudek smrti „naprosto nepřijatelný“ a „německá vláda považuje rozsudek smrti za rozsáhlé porušení práv německého občana“. Poukázalo také na postoj Íránu, že Džamšída Šarmahda považuje výhradně za íránského občana a diplomatický přístup Německu odmítá. Německé ministerstvo zahraničí uvedlo: „pana Šarmahda budeme i nadále obhajovat s maximálním úsilím – na vysoké úrovni, všemi dostupnými kanály a při každé příležitosti. Vykonání trestu smrti by mělo vážné následky.“[2]
Případ byl „nejvyšší prioritou“ německého ministerstva zahraničí: „Zabránit výkonu rozhodnutí je pro nás nanejvýš důležité.“[24] Za „odsouzeníhodné“ označilo zacházení íránského režimu s Džamšídem Šarmahdem začátkem srpna 2023 americké ministerstvo zahraničí: "Byl odsouzen k trestu smrti po soudním řízení, které bylo široce kritizováno jako falešný proces. A my takové zacházení co nejdůrazněji odsuzujeme." V reakci na prohlášení vyzvala dcera Gazelle Šarmahdová americkou vládu, aby jí pomohla osvobodit jejího otce.[25]
Džamšíd Šarmahd byl po schválení Nejvyšším soudem 28. října 2024 popraven. Za „skandál“ popravu označil německý kancléř Olaf Scholz a uvedl, že „Džamšíd Šarmahd nedostal ani možnost bránit se proti obviněním u soudu“. Německý velvyslanec v Teheránu Markus Potzel proti popravě „důrazně protestoval“ při setkání s íránským ministrem zahraničí Abbásem Arakčím 29. října 2024 a následně byl povolán zpět do Berlína „ke konzultacím“. Mahmood Amiry-Moghaddam, ředitel organizace Íránská lidská práva (Iran Human Rights) sídlící v Norsku, uvedl: „Celý proces, včetně jeho zatčení, odsouzení a popravy, představuje závažné porušení mezinárodního práva“.[4][26] Že zabití způsobilo „vážnou újmu“ vztahům mezi EU a Islámskou republikou uvedl 29. října 2024 šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell. Popravou se prohloubila diplomatická roztržka mezi Teheránem a Berlínem a podle pozorovatelů reagoval Berlín nečekaně tvrdě, když v Německu německé úřady v reakci uzavřely íránské konzuláty ve Frankfurtu, Hamburku a Mnichově a Islámské republice zbylo pouze velvyslanectví v Berlíně.[27][28][29]
Dne 5. listopadu 2024 mluvčí íránské justice Asghar Džahángír bez bližších údajů uvedl, že „Džamšíd Šarmahd zemřel před vykonáním trestu smrti.“[27][28]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
