americký spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Jack Kerouac [dʒæk ˈkɛɹəwæk]IPA, vlastním jménem Jean-Louis Lebris de Kerouac, (12. března 1922, Lowell, Massachusetts, USA – 21. října 1969, St. Petersburg, Florida, USA) byl americký spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů beat generation. Proslavil se především svými autobiografickými romány, zejména pak dílem Na cestě.
| Jack Kerouac | |
|---|---|
 Jack Kerouac okolo roku 1956 | |
| Rodné jméno | Jean-Louis Lebris de Kerouac |
| Narození | 12. března 1922 Lowell, Massachusetts, USA |
| Úmrtí | 21. října 1969 (ve věku 47 let) St. Petersburg, Florida, USA |
| Příčina úmrtí | vnitřní krvácení |
| Místo pohřbení | Edson Cemetery |
| Povolání | spisovatel, básník, prozaik |
| Národnost | americká |
| Literární hnutí | Beat generation |
| Významná díla | Na cestě Dharmoví tuláci Maloměsto, velkoměsto Vize Codyho |
| Manžel(ka) | Frankie Edith Parkerová (první manželství), Joan Havertyová (druhé manželství), Joyce Glassmanová (třetí manželství). |
| Děti | Janet Michele (dcera) |
| Rodiče | Léo Alcide Kerouac[1] a Gabrielle Ange Lévesque[1] |
| Podpis |  |
„Z chlapce nedělá muže ani tak láska sama, jako její ztráta.“ | |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Předci Jacka Kerouaca pocházeli z Francie. Jeho děd, tesař Jean-Baptiste Kirouack, se společně se svou ženou Clémentine Bernierovou přestěhovali z Francie do Nashui, města v americkém státu New Hampshire. Stalo se to v roce 1889 krátce poté, co se jim narodil syn Léon (1889–1946), budoucí Kerouacův otec. Léon se stal reportérem a obchodníkem a roku 1915 si vzal Gabrielle Lévesqueovou (1895–1973), budoucí Kerouacovu matku. Rok po svatbě se jim narodilo první dítě, syn Francis Gerard; roku 1918 pak dcera Caroline. Jako třetí a poslední dítě Gabrielle Kerouacové přišel na svět Jean-Louis. Doma mu říkali „Ti Jean“, čili „Malý Jan“. Teprve později, když se Jean-Luis začal stýkat s nefrancouzskými obyvateli, se z něj stal „Jack“.[2]
Když byly Jackovi čtyři roky, zemřel mu ve věku devíti let na revmatickou horečku jeho starší bratr Gerard. Kerouaca tato událost hluboce poznamenala, prohloubila jeho závislost na matce a promítla se i do jeho tvorby. Doma rodina Kerouacových mluvila jedním z francouzských dialektů, proto je Kerouacův mateřský jazyk francouzský. Angličtinu se začal učit až v šesti letech a docela s ní bojoval.[3]
Otec Jacka Leo Kerouac byl v Lowellu známou postavou. Vznětlivý, avšak šlechetný, mírně výstřední muž s náklonností k barům a dostihovým závodům si zakládal na své nezávislosti. Vlastnil malou tiskárnu, díky níž mohl zaplatit prostorný starý dům. V roce 1936 se vylila řeka Merrimack z břehů a zatopila otcovy dílny. Ten byl nucen prodat dům a hledat si práci jako tiskař, kdekoli to bylo možné. S úpadkem otcovy role živitele domu a hlavy rodiny sílil matčin vliv.
U otce se objevily zdravotní problémy, z části způsobené pitím alkoholu. Nenosil domů moc peněz, což zapříčinilo vzrůstající napětí mezi Kerouacovými rodiči.[4]
Kerouacova matka Gabrielle Ange Kerouac byla hluboce věřící katolička a o nedělích Jacka a Caroline vodila do kostela. V Pawtucktetville, frankokanadské komunitě v massachusettském Lowellu, nikdy nenašla skutečné přátele.[5] Když Leo Kerouac pozvolna umíral, musela ona zajišťovat příjem domácnosti. Našla si práci v továrně na boty. Mladý Jack trpěl pocity viny, že nedokáže nahradit otce v úloze živitele. Strávil s ním nejvíc času během jeho závěrečného stadia choroby a staral se o něj. Leo si na svém synovi vyžádal slib, že se o matku po jeho smrti postará. I v této události je nutno vidět pozdější zesílené vazby Jacka na matku.[6]
Jack Kerouac nejdříve chodil do školy sv. Ludvíka Francouzského, poté do jezuitské školy sv. Josefa.
V roce 1936 nastoupil na lowellskou high school, kde si získal společenské postavení mezi spolužáky výbornými výkony v americkém fotbale a atletice. Jack se na střední škole seznámil s jazzem a začal hodně číst. V posledním ročníku se seznámil s Mary Caneyovou, která se později stala předlohou jeho románu Maggie Cassidyová. Díky svým fotbalovým výkonům dostal dvě nabídky na univerzitní stipendium a Kerouac se rozhodl pro Kolumbijskou univerzitu v New Yorku. Na univerzitě se Kerouacovi z počátku dařilo dobře a díky jeho výborným esejům si ho spolužáci najímali, aby za ně psal práce.[7]
Jackovo prvotní nadšení z univerzity se však brzy začalo vytrácet. Dlouhé cestování městem, celodenní vyučování a večerní fotbalový trénink ho příliš zaměstnávaly a Jack začal vyučování vynechávat. Začal chodit do klubů poslouchat jazz a na večírky spolužáků. V této době se ještě scházel s Mary Caneyovou, avšak jejich způsob života byl už dost odlišný, což nakonec vedlo k jejich odloučení. Po zbytek života pak Kerouac tvrdil, že nikdy žádnou dívku nemiloval tak jako Mary.[8]
V prosinci 1942 se Kerouac nepohodl s trenérem fotbalu a opustil univerzitu. Vrátil se zpět do Lowellu. O tři měsíce později obdržel povolávací rozkaz do Námořnictva Spojených států. Odtud byl však brzy propuštěn pro psychické problémy. V létě téhož roku proto nastoupil jako pomocná pracovní síla na loď do Liverpoolu.[9]
V létě roku 1944 se Kerouac poprvé setkal s Allenem Ginsbergem a ještě téhož roku i s Williamem Sewardem Burroughsem. Jelikož byl Burroughs o několik let starší než Ginsberg i Kerouac, stal se pro ně „učitelem“.
22. srpna 1944 se oženil s Frankie Edith Parkerovou. Protože Jack Kerouac byl ve vězení za krytí vraždy Davida Kammerera Lucienem Carrem, byl po celý svatební obřad v soudní síni manhattanské radnice připoután za zápěstí k policistovi. Peníze na kauci od Edie Parkerové a jejich sňatek mu zajistily propuštění na svobodu.[10] Otec mu pomoc odepřel, proto se Jack rodině odcizil a pasoval se do role psance. Manželství s Edie Parkerovou vydrželo jen 2 měsíce.[6]
V roce 1946 se Jack setkal s Nealem Cassadym, což navždy ovlivnilo jeho tvorbu.[11]
Jeho druhou manželkou se dne 17. 11. 1950 stala Joan Havertyová, servírka, jež předtím žila s Billem Cannastrou. Ani toto manželství dlouho nevydrželo – trvalo jen do června 1951, kdy se Jack dozvěděl o těhotenství své manželky.[10] Utekl a došlo k nepříjemným následkům ve sporu o určení otcovství, který Joan později rozpoutala.[6] Dítě se narodilo 16. února 1952, holčička dostala jméno Janet Michele. Spor o určení otcovství Jack Kerouac u soudu prohrál, výživné bylo stanoveno ve výši 52 dolarů měsíčně, což bylo (v té době) minimum. Příkazem k uhrazení soudních výloh, jež činily 2500 dolarů, se Kerouac cítil ožebračen.[10]
V následujících letech vyšel román Maloměsto, velkoměsto, Kerouac jezdil stopem po USA a příležitostně pracoval jako brzdař (a dělal také jiné málo kvalifikované pomocné práce). V té době byl také podruhé hospitalizován s flebitidou (zánět žil).
Jack Kerouac byl extrémně vnímavý a citlivý člověk. Jeho pochybnosti o sobě pramenily mimo jiné i z faktu, že jeho novátorská tvorba nebyla dlouho považována za způsobilou k vydání. Přes touhu poznávat a vstřebávat stále něco nového zažil i období těžkých depresí a pocity osamění. Domníval se, že zemře o samotě jako jeho oblíbení spisovatelé Emily Dickinsonová a Henry David Thoreau, a sám o sobě psal v dopisech jako o zuboženém papírovém žebrákovi. Toto velmi těžké období života mu kromě psaní, četby a podpory přátel pomohl překonávat buddhismus, ačkoli se nikdy zcela nerozešel ani s katolicismem, v němž byl vychován.
Po roce 1957, kdy vydal román Na cestě, se stal veřejně známou osobností. Jeho další román Dharmoví tuláci z roku 1958 již takový úspěch neměl a dočkal se odmítnutí samotných buddhistů, jako byli Rath Sasakiová a Daisecu Teitaró Suzuki. Kerouac se stal finančně zajištěným a trvale se usadil na Floridě. Krátce nato ho zasáhly těžké osobní ztráty v podobě úmrtí sestry v roce 1964 a smrtelného onemocnění matky v roce 1966, v této době Kerouac propadl alkoholu víc než kdykoli předtím. V roce 1966 se znovu oženil, jeho třetí manželkou se stala Joyce Glassmanová.[10] Další ztrátu pro něj znamenala v roce 1968 smrt Neala Cassadyho a roztržka s Ginsbergem. Kerouac znovu propadl depresím, a v jejich důsledku i nemírnému pití, které se mu stalo osudným. Zemřel na následky alkoholismu, fyzicky zcela vyčerpaný a se zničenými játry, bezprostřední příčinou smrti bylo krvácení jícnových křečových žil.
Kerouac se snažil (jako ostatní beatníci) o maximální upřímnost a spontánnost díla bez ohledu na umělecké následky. Pohrdal korigováním tvorby, jež má být způsobem druhotné morální cenzury vnucované podvědomím. Používal také metodu automatického psaní, aby mohl co nejsvobodněji vyjádřit nálady a pocity svého nevědomí. Literáta přirovnával k jazzovému saxofonistovi, neboť by měl hledat jazykové vyjádření nerušeného proudění myšlenek a pocitů.[12]
Na druhou stranu lze z jeho tvorby vycítit pronikavý pocit úzkosti, zoufalství a bolesti žití, jež většinou převažuje nad entuziasmem a skrývá se také za vtipkováním a, často nuceným, veselím postav. John Clellon Holmes se o něm vyjádřil slovy: „A najednou mnou zachvěl pocit, že Kerouac svou čtyřicítku o mnoho nepřežije. Taková hltavost, psychická zranitelnost, taková jednostrannost musí člověka nakonec vymačkat a Kerouac, jak jsem ho znal, nebyl schopen odvrátit se od svého zničujícího vědomí.“[13] Podobné pocity měl ze svého setkání s Kerouacem také Timothy Leary.
Jeho poezie je ovlivněna asijskými vlivy, především zen-buddhismem a starou čínskou a japonskou poezií. Ovlivnila ho především forma haiku (tj. báseň o 17 slabikách, která obsahuje ucelenou vizi života ve třech krátkých řádcích), dále to byl blues (tříveršové sloky s opakovaným nepatrně variabilním prvním veršem, většinou smutné či melancholické). Kerouac přesně nedodržoval tyto formy, šlo mu spíše o dodržení nálady a rytmu. Velmi ho ovlivnil jazz. Své básně považoval za chorusy.
V České republice dílo Jacka Kerouaca v současné době vydává nakladatelství Argo.
Poezie:
Prozaická tvorba:
Mnohem významnější než jeho básnická tvorba je tvorba prozaická. Často čerpal ze svých zážitků, z doby, kdy se toulal po Státech. Psal velmi uvolněně, a jak sám tvrdil, psal, jak to bylo, což je vcelku věrohodné. Toulal se beze všeho pouze s batohem, lze ho označit za vandráka, a to v obou významech toho slova.
Tato tři díla psaná na konci 40. let chtěl původně spojit do trilogie Duluozova legenda.
Kerouac dále napsal několik cestopisných děl, jedná se o tzv. reportáže ze silnice, kde popisuje své zážitky z cest po USA:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
