hudební forma a žánr From Wikipedia, the free encyclopedia
Blues [blu:z] je hudební styl, který vznikl v afroamerické otrocké komunitě na jihu Spojených států, zhruba v 60. letech 19. století.[1] Blues je světská hudba vycházející z náboženských gospelů a spirituálů a je velmi výrazně ovlivněno africkou hudbou (zejména kmene Igbo ze západní Afriky).[2] Na rozdíl od spirituálů byl v původním blues kladen hlavní důraz na sólový zpěv. Časté bylo používání modelu zvolání-odpověď. Sólový hlas byl později doprovázen hudebním nástrojem, velmi často kytarou. Slovo blues v angličtině vyjadřuje depresivní, smutný stav, což charakterizuje i mnoho bluesových skladeb. Často se však objevují i skladby s veselým, žertovným či sexuálním obsahem, nicméně patří k definičním vlastnostem žánru, že text vyjadřuje spíše pocity než vypráví příběh.[3]
| Blues | |
|---|---|
| Původ ve stylech | Afroamerická lidová hudba |
| Kulturní pozadí | 19. století-Jih USA |
| Typické nástroje | kytara, klavír, harmonika, baskytara, bicí souprava, zpěv, trubka, pozoun |
| Všeobecná popularita | Postupy bluesových akordů a not jsou široce používány ve většině populárních hudebních stylech americké hudby 20. století; jednoduše vysoce vlivný žánr |
| Odvozené styly | jazz, R&B, rock |
| Podstyly | |
| Classic female blues - Rock and roll/Country blues - Delta blues - Jazz blues - Jump blues - Piano blues - Boogie-woogie | |
| Směs stylů | |
| Blues-rock - Soul blues - Jazz blues | |
| Regionální scény | |
| African blues - Atlanta blues - British blues - Canadian blues - Chicago blues - Detroit blues - East Coast blues - Kansas City blues - Louisiana blues - Memphis blues - New Orleans blues - Piedmont blues - St. Louis blues - Swamp blues - Texas blues - West Coast blues | |
| Jiná témata | |
| Bluesová stupnice - Bluesová pentatonika | |
Roku 1908 je doloženo první vydání bluesové notace. Za otce blues je označován trumpetista William Christopher Handy, autor klasických skladeb jako The Memphis Blues nebo St. Louis Blues.[4] První autorskou bluesovou skladbou chráněnou autorským právem se roku 1912 stal píseň Dallas Blues Harta Wanda.[5] V první polovině 20. století vznikla řada subžánrů jako delta blues, boogie-woogie, jump blues apod., stejně tak originálních lokálních tradic, např. Chicago blues. Po druhé světové válce došlo k přechodu od akustického k elektrickému blues a k postupné otevírání bluesové hudby širšímu publiku, zejména bílým posluchačům. Legendou stylu se stal zejména kytarista B.B. King.[6] V 60. a 70. letech 20. století se vyvinula vlivná fúze zvaná blues rock, která spojovala bluesové styly s rockovou hudbou (Jimi Hendrix).[7] Blues bylo dlouho vnímáno jako "černošská rasová hudba", ale to se změnilo zejména rovněž v 60. letech. Nejslavnějšími bělošskými bluesmany se stali Stevie Ray Vaughan a Eric Clapton. Blues zůstávalo také dlouho americkou specialitou, ale nakonec se rozšířilo i do Evropy, do Británie ho přivedl Alexis Korner[8], na kontinent Ital Zucchero, českou podobu blues hledal například Vladimír Mišík.
Blues ovlivnilo vznik soulu, dalo rovněž základ jazzu, ragtimu, rock and rollu, rocku a dalším stylům západoevropské populární hudby, ovlivnilo i mnoho skladatelů vážné hudby a bylo nepřímým základem pro hip hop nebo pop music (zejména její větev zvanou R&B).
Nejčastější a základní formou blues je dvanáctitaktová stále dokola opakovaná harmonická smyčka např. s následujícím složením:
| Takt | Harmonická funkce |
| 1. – 4. | Tónika |
| 5. – 6. | Subdominanta |
| 7. – 8. | Tónika |
| 9. | Dominanta |
| 10. | Subdominanta |
| 11. | Tónika |
| 12. | Dominanta |
Příkladem jednoduchého bluesového doprovodu je následující posloupnost akordových značek:
Melodika vychází z bluesové pentatoniky, která je obvykle rozšiřována do některé z vícestupňových bluesových stupnic. Typická je nevyhraněnost mezi durovým a mollovým charakterem skladby – použití velké i malé tercie a velké i malé septimy (obzvláště častý je durový doprovod v kombinaci s mollovou melodickou linkou). Dalším charakteristickým tónem (jedním z tzv. blue notes) je zmenšená kvinta.
Pro blues je typické čtyřčtvrťové členění taktu, kde je však každá čtvrtina dále členěna na dvanáctiny – jedná se o triolový rytmus s odlehčenou (nebo úplně vynechanou) druhou dvanáctinou v každé triole. Vzniká tím charakteristický „houpavý rytmus“, který lze přiblížit například jako opakování slabik „důba-důba-důba-důba“.
V melodii je s oblibou využíváno synkop a úmyslně nepřesného frázování, které se „nevejde“ do základního rytmu – tím je kromě harmonického napětí dosaženo také rytmického napětí mezi doprovodem a sólovou (zpěvnou) linkou.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
