Ivan Prokop

Narozen v roce 1943 v Polné (Jihlava). Veterinární lékař, ornitolog, novinář a amatérský fotograf. Autor přirodovědných článků a publikací o regionálních dějinách. From Wikipedia, the free encyclopedia

Ivan Prokop

Ivan Prokop (* 17. listopadu 1943 Polná, okres Jihlava) je veterinář, ornitolog, (amatérský) fotograf (šumavských motivů), vlastivědný pracovník (místopředseda Klubu Za historickou Polnou), sběratel, novinář a publicista (autor přirodovědných článků a publikací o regionálních dějinách města Polná a okolí).[1][2][3]

Stručná fakta MvDr. Ivan Prokop, Narození ...
MvDr. Ivan Prokop
Thumb
Narození17. listopadu 1943 (81 let)
Polná, okres Jihlava; Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
BydlištěPolná
VzděláníVeterinární fakulta Vysoké školy zemědělské v Brně
Alma materMendelova univerzita v Brně
Povoláníveterinář
Domovské městoPolná, Vimperk
TitulMVDr.
Ocenění1. cena ve fotosoutěži EKOFOTO – snímek Biotop (1974)
Rodiče
  • PhMr. Zdeněk Prokop (1909–1999);
  • Libuše Prokopová (rozená Hladíková, ????–1979)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zavřít

Život

Rodinný původ a studia

Ivan Prokop se narodil 17. listopadu 1943 v Polné v okrese Jihlava do rodiny místního lékárníka PhMr. Zdeňka Prokopa[p. 1] a jeho ženy Libuše Prokopové, rozené Hladíkové (Libuše Prokopová byla sestra Bohuslava Hladíka a Jana Hladíka.)[7]

Po skončení povinné školní docházky v Polné (1957) a středoškolských studií na jedenáctiletce ve Velkém Meziříčí (1960) nastoupil jako zemědělský dělník do JZD Střítež u Jihlavy (1960 a 1961).[7] Veterinární fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně studoval v letech 1961 až 1967. Již během studia pracoval (1965 až 1967) jako pomocná vědecká síla na katedře parazitologie a invazních chorob u profesora MVDr. Václava Dyka, DSc.[7][p. 2] Vysokoškolské studium zakončil diplomovou prací s názvem Příspěvek k poznání helmintofauny bažanta obecného v jihomoravské oblasti, jejíž výtah byl otištěn ve sborníku Acta parazitologica v roce 1969 (jednalo se o zcela první prokázaný nález Capillaria bursata v ČSR).[1][7]

Pracovní kariéra

Obvodním veterinárním lékařem OVZ Prachatice – středisko Vimperk byl od roku 1968 do roku 1991.[7] Po sametové revoluci působil ve Vimperku v letech 1991 až 1993 jako privátní veterinární lékař, ale od roku 1993 zastával funkci vedoucího sekce ekologie krajiny na referátu životního prostředí Okresního úřadu v Prachaticích.[1] Trvale žil ve Vimperku od roku 1975,[7] v září 2008, po odchodu do starobního důchodu, se přestěhoval do Polné.[1] Od roku 1994 byl několik let členem redakční rady Vimperských novin.[1][7]

Ochrana přírody a ornitologie

Ke kladnému vztahu k přírodě (a speciálně k opeřencům) přivedli (a průběžně prohlubovali) Ivana Prokopa již v dětství jeho strýcové z matčiny strany Bohuslav Hladík a Jan Hladík.[1] Bezpochyby vlivem svého otce Zdeňka měl Ivan pozitivní vztah i k amatérskému fotografování. Funkci redaktora fotografické části časopisu Šumava zastával v letech 1982 až 1993.[7] V této době (od roku 1982 do roku 1990) byl i jednatelem Českého svazu ochránců přírody MO Vimperk.[1][7]

Členem České společnosti ornitologické (a ornitologem na celý život)[6] se stal na začátku 80. let 20. století[7] a pod hlavičkou této organizace prováděl řadu let monitorování ptáků na Vimpersku.[7] Byl dlouhodobě zapojen i do některých ornitologických akcí celostátního charakteru (Jednotný program sčítání ptáků; Hnízdní sčítání čápů bílých; Hnízdní sčítání ptáků v letech 1985–1989 a 2001–2003).[1][7] Svá přírodopisná pozorování publikoval Ivan Prokop jak v odborných tak i v regionálních periodikách (Šumava, Sylvia a Vimperské noviny):[1]

Fotografování

Pozitivní vztah k amatérskému fotografování (vliv otce Zdeňka) přivedl Ivana Prokopa začátkem 60. let 20. století i do této zájmové oblasti. Výsledkem bylo zhotovení dokumentárních černobílých fotografií pro potřeby Městského národního výboru v Polné a muzea v Polné. Snímky byly vydány ve formě pohlednic a některé též otištěny v publikacích:[1][7]

  • Stará polenská škola (1965);
  • Lékárna „U černého orla" v Polné (1966);
  • propagační skládačka Polná (1973).

V rozmezí let 1970 až 1980 se Ivan Prokop stal aktivním členem sdružení amatérských fotografů (AMFOT Prachatice) a pod touto hlavičkou se aktivně účastnil putovních výstav AMFOTu. Jeho vybrané snímky byly k vidění (v letech 1973 a 1974) na výstavě amatérských fotografů okresu Jihlava v Oblastní galerii Vysočina v Jihlavě a také na regionální výstavě polenských fotografů v Muzeu v Polné.[1][7] Své fotografie vystavoval i v rámci kolektivních výstav pořádaných Fotoklubem Polná. V letech 1970 až 1982 vykonával funkci místopředsedy Filmového klubu ve Vimperku.[1][7]

První cenu v celostátní fotografické soutěži EKOFOTO získal Ivan Prokop v roce 1974 za fotografii s názvem Biotop.[1][7] Profese veterinárního lékaře přiváděla Ivana Prokopa často na Kvildu. V roce 1974 v této lokalitě pořídil sérii fotografií kvildského hřbitova, jenž byl následně v roce 1978 nešetrně zlikvidován.

Historie Polné

Celý život se zajímal, stejně jako jeho otec Zdeněk, o dění ve svém rodném městě i v jeho okolí, tedy v celé Polenské oblasti (přestože po většinu života působil na Šumavě).[6] Je autorem historických článků pojednávajících o dějinách Polné, které byly průběžně uveřejňovány ve čtvrtletníku, který se nazývá Polensko:

  • 1996: Polná Národnímu divadlu;[7]
  • 1998: Hébé ze Sezimova náměstí — z historie jedné kašny;[7]
  • 2002: Ze vzpomínek Vlasty Švejdové, roz. Sázavské, nar. 1904, na pobyt Hrabalových v Polné (text sepsal společně s Janem Prchalem);
  • 2008: Světově proslulý malíř Josef Šíma maloval v Polné - Příběh jednoho akvarelu;
  • 2009: Ó Elskokles - jest jen dnes... Příběh polenského insitního (naivního) básníka a trafikanta Antonína Neuwirtha — Tino Virta;
  • 2014: Vzácná kapradina v Panském lese u Polné;
  • 2016: Nedvědické mramory na polenských hřbitovech;
  • 2017: Polná na starých mapách 16., 17. a 18. století;
  • 2018: Můj strýc Bohouš Hladík - vzpomínka k 100. výročí narození;
  • 2018: Pražský pobyt studenta Milana Štefánika — bydlel u polenských Pittnerů?;
  • 2020: Říkali jí Bohdana. Příběh života rodačky Theodory Němcové - dcery Boženy Němcové;
  • 2020: Vzpomínky Jindřicha Prokopa na první rok Protektorátu Čechy a Morava;
  • 2021: Cesta na ostrov Asinara, cesta smrti, cesta naděje.

Aktivity v Polné

V roce 2008 se do Polné přestěhoval a záhy se zapojil do práce v Klubu Za historickou Polnou, kde nejprve vykonával funkci člena revizní komise, později byl (v roce 2010) zvolen předsedou a tuto funkci zastával až do roku 2014.[1][6] Od roku 2018 je v této organizaci místopředsedou.[1]

V Polné se věnuje i záchraně památek. Je členem regenerační komise, která působí při Městském úřadu v Polné. Tento orgán se zabývá opravou a udržováním městských památkových objektů.[1]

Pro potřeby odboru památkové péče Magistrátu Jihlavy pořídil fotodokumentaci hraničních obelisků rozmístěných v okolí Jihlavy. (Tyto objekty vytvořil sochař Viktor Václav Morávek v polovině 18. století.) V rozmezí let 2010 až 2012 zadokumentoval stará litinová čerpadlová zařízení — pumpy na vodu, které se používaly kdysi v různých částech Polné. Dokumentaci použilo město a Klub Za historickou Polnou při jejich obnově.[1]

Propaguje dějiny Polné, do městského muzea věnoval (nebo zapůjčil pro potřeby výstav) některé osobní a rodinné historické předměty a písemnosti, věnoval oskenované fotografie z archivu svého otce nebo dal k dispozici některé artefakty ze své soukromé sbírky Polnensií.[1] Několik let zastupoval město Polná na turistickém veletrhu Regiotour, který se konal v Brně.[1]

Je autorem úvodního slova při několika kulturních akcích a pro Klub Za historickou Polnou zajistil kopie několika televizních filmů z počátku 70. let 20. století (o expozici Stará lékárna a Stará škola v muzeu v Polné).

V roce 2012 vedl jednání s přírodovědným sdružením v Havlíčkově Brodě aby podpořil snahu Františka Vacka z Polné o zachování lokality nacházející se v polenském katastru, kde roste vzácná rostlina (sleziník hadcový – Asplenium cuneifolium).[1]

Další jeho aktivity jsou spojeny s pomocí při údržbě Pojmannovy naučné turistické značené trasy (stezka v lesích Boru a Obecníku v okolí Polné byla pojmenovaná podle podnikatele a mecenáše Václava Pojmanna (1849–1925)).[1] V roce 2013 byl Ivan Prokop vedoucím týmu, který připravoval pamětní desku věnovanou českému spisovateli Bohumilu Hrabalovi a tvorbu informačních tabulí určených pro hřbitovy v Polné.[1] Také byl činný při obnově a instalaci historických litinových křížů na hřbitově u svaté Kateřiny.[1]

Mediálně známý je MvDr. Ivan Prokop jako účastník rozhlasových pořadů regionálního rádia Vysočina, kde hovořil o historických událostech spjatých s Polnou a jejím okolím. A byl to Ivan Prokop, kdo navrhl, připravil podklady pro zhotovení a organizoval odhalení památníku americkým letcům. Památník byl zbudován na hrázi rybníka Peklo, připomíná pád amerického bombardéru Liberator v roce 1944 u Polné a šťastný návrat devíti členů posádky ze zajateckého tábora do Spojených států po skončení druhé světové války.[1]

Jako znalec Polné provádí občas turisty a zájemce po památkách města, pravidelně vypomáhá s tiskem sborníku Polensko, sbírá Polnensie, drobnou grafiku, žiletkové obaly (xirofilie), autografy a fotografie význačných osobností.[1][7]

Publikační činnost

  • Spoluautor publikace Almanach 60 let Obchodní akademie a gymnázia ve Vimperku, kde zpracoval období mezi léty 1937 až 1975.[1][7]
  • Pro potřeby OVZ Prachatice napsal interní studii Metoda přenosu ranných embryí skotu.[1]
  • Štěpánek, Jan et al (Daniela Boháčková, Filip Plašil, Ivan Prokop). Pod ochranou Asklépia: z historie Lékárny U Černého orla v Polné. První vydání. [Polná]: Městské muzeum Polná, 2023; 79 stran; ISBN 978-80-908839-0-1.
  • Do knihy Polensko — střípky z historie i současnosti a do knihy Polná — střípky z historie i současnosti (díl II) přispěl celkem třemi statěmi.[1]

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.