zoologická věda zabývající se studiem ptáků a jejich životem From Wikipedia, the free encyclopedia
Ornitologie (z řeckých slov ornis – pták a logos – věda) je zoologická věda zabývající se studiem ptáků a jejich životem. Odborníci zabývající se ornitologií se nazývají ornitologové.[1]
V historii ornitologie se odráží trendy v historii biologie. Zahrnují přechod od pouhého popisu ptáků k identifikaci vzorců a pochopení procesů s vytvářením modelů.
Člověk pozoroval ptáky od pradávna a kamenné kresby v jeskynních jsou jedny z nejstarších záznamů dokazujících zájem o ptactvo. Ptáci byli důležití také jako zdroj potravin. Ve vykopávkách osady z rané doby kamenné bylo objeveno až 80 druhů kostí ptáků.[2]
Kultury po celém světě mají bohatou slovní zásobu vztahující se k popisu ptáků.[3] Tradiční ptačí jména jsou často založena na podrobné znalosti jejich chování, mnoho jmen je zvukomalebných a jsou stále používána.[4] Znalost tradic je i nadále důležitá, zejména v důsledku jejich významu v ochraně životního prostředí.[5] Většina těchto informací prošla ústní tradicí (viz ethno-ornitologie).[6][7] Lov ptáků rovněž vyžadoval značné znalosti jejich zvyků. Chov drůbeže a sokolnictví se praktikuje od pradávna v mnoha částech světa. Umělé líhnutí drůbeže bylo praktikováno v Číně (246 př. n. l.) a Egyptě (nejméně 400 př. n. l.).[8] Egypťané také ukázali velkou znalost ptáků využíváním ptačích symbolů v hieroglyfech, z nichž mnohé, ač stylizované, jsou stále rozpoznatelné.
Některé z prvních písemných záznamů poskytují cenné informace o minulosti rozdělení druhů. Například Xenofónovy záznamy o výskytu pštrosa v Asýrii (Anabasis, i. 5) ukázaly, že jeho vyhynulého druha našli archeologové v Africe, kde se konaly pštrosí závody. Vedas (1500–800 př. n. l.) se poprvé zmínil o hnízdním parazitismu u kukačky koel (Eudynamys scolopacea).[9] V prastarém umění Číny, Japonska, Persie a Indie se vyskytuje velké množství ilustrací ptáků, kteří jsou zpodobněni s velkou přesností. Tento směr se později vyvinul i v dalších částech světa.
Aristoteles roku 350 př. n. l. ve svém díle Historia Animalium[10] popsal, jakou mají ptáci životnost, jak migrují, pelichá jim peří a kladou vejce. Dopustil se však některých omylů, jako například že vlaštovky hibernují. Zároveň však poznamenává, že jeřábi cestují ze stepí na Scythii do bažin u pramene Nilu.
Myšlenka, že vlaštovka hibernuje, přetrvala v odborných kruzích až do roku 1878, kdy Elliott Coues stejně jako 182 tehdejších publikací uváděl, že proti zimnímu spánku vlaštovek nejsou žádné důkazy a ani to není v rozporu se známou teorií.[11][12] Podobné mylné představy existovaly pokud jde o chov husy bernešky. Jejich hnízda nebyla vidět a tak lidé snadno uvěřili, že berneška vznikla tím, že vyrostla transformací z mušle Pollicipes cornucopia. Myšlenka, která převládala celé 11. století, byla vyvrácena biskupem Geraldem z Walesu (celým jménem Giraldus Cambrensis) v jeho díle Topographia Hiberniae (1187).[13]
Počátky sokolnictví spadají do Mezopotámie a nejstarší záznam pochází z dob panování Sargona II. (722–705 př. n. l.). Sokolnictví přinesli do Evropy až po roce 400 z východu po invazí Hunové a Alané. Fridrich II. Štaufský (1194–1250) se naučil sokolnictví od Arabů v průběhu války v regionu a získal arabskou Moamynovu monografii o sokolnictví. Přeložil tuto knihu do latiny a prováděl pokusy s ptáky ve svém zvěřinci. Zakrýval supům oči a posouval jim potravu, aby na závěr zjistil, že ptáci hledají potravu očima, a ne čichem. Vyvinul metody chovu a tréninku sokolů. Tato studie, na které pracoval téměř 30 let byla zveřejněna roku 1240 jako De Arte Venandi cum Avibus (Umění lovu s ptáky) a je považována za jednu z prvních studií o chovu ptáků.[14]
Volně žijící ptáci mají vliv na mnoho lidských činností a zároveň jsou důležitým zdrojem vajec, masa, peří a dalších produktů. Aplikovaná a ekonomická ornitologie mají za cíl snížit škodlivé účinky ptáků a zvýšit zisky z prospěšných druhů.
Role některých druhů ptáků jako škůdce je dobře známá především v zemědělství.[15][16] Ptáci, kteří se živí zrním, jako je snovač rudozobý v Africe, patří nejpočetnějsí ptáky na světě ve společném shánění potravy a jejich hejna mohou způsobit devastaci úrody obilí.[15][16]
Mnoho hmyzožravých ptáků je pro zemědělství velmi užitečných. Řada historických studií o přínosu nebo škodách způsobených ptáky na polích byly provedeny analýzou obsahu žaludku a pozorováním jejich chování při krmení.[17] Moderní studie zaměřené na regulaci ptáků v zemědělství využívá širokou škálu principů z ekologie.[18] Intenzivní "aquakultura" přinesla konflikt mezi člověkem a ptáky, kteří se rybami živí, jako jsou například kormoráni.[19]
Velká hejna holubů a špačků ve velkých městech jsou často považována za obtěžující a techniky, pro snížení jejich populace nebo jejich dopady se neustále inovovují.[20][21] Ptáci jsou významní také v lékařství, kde mají význam jako přenašeči lidských onemocnění jako je například japonská Encefalitida, západonilská horečka a H5N1.[22][23]
Obzvláště velký význam mají škody, které napáchají ptáci v letectví, vzhledem k fatálním důsledkům a způsobeným ekonomickým ztrátám. Bylo odhadnuto, že leteckému průmyslu na celém světě každý rok vznikají škody ve výši 1,2 miliardy amerických dolarů.[24]
Mnoho druhů ptáků přivedl člověk svou činností na pokraj vyhubení. Boj o zachování ptactva vyžaduje specializované znalosti v biologii a ekologii. Ornitologové přispívají k zachování ptactva studiem volně žijících druhů a určují hlavní hrozby a způsoby, jak zvýšit přežití druhu.[25] Kriticky ohrožený druh, jako je například kondor kalifornský musely být odchyceny a chováni v zajetí. Tato opatření mohou vést k opětnému vysazení těchto druhů do volné přírody.[26]
Stěhovaví ptáci mají obdivuhodnou orientaci, která je stále záhadou pro ornitology. Rupert Sheldrake popsal experimenty s poštovními holubicemi: zavazoval jim oči, vyoperovával jim různé orgány, dezorientoval v centrifuze, odvážel je na vzdálená místa, přemísťoval jejich domácí holubníky o stovky kilometrů jinam, ale holubice do nich vždy bezpečně trefily.[27]
Významným českým ornitologem a zoologem byl Jiří Janda (1865–1938), zakladatel pražské zoologické zahrady. Dalším významným ornitologem byl profesor Zdeněk Veselovský (1928–2006), který dlouhou dobu Zoo Praha vedl a shromáždil v ní unikátní sbírku hrabavých ptáků. Byl zakladatelem české etologie a autorem mnoha odborných článků a populárně-naučných monografií z oblasti zoologie a etologie. Byl žákem nositele Nobelovy ceny a zakladatele etologie Konrada Lorenze.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
