Ignaz Trollmann
rakousko-uherský generál From Wikipedia, the free encyclopedia
Ignác svobodný pán Trollmann z Lovćenbergu (německy Ignaz Freiherr Trollmann von Lovcenberg) (25. listopadu 1860 Steyr – 23. února 1919 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie vstoupil do c. k. armády v roce 1882 a vystřídal službu u řady posádek v monarchii. Za první světové války bojoval na srbské frontě, poté byl převelen do Haliče. V roce 1915 obdržel samostatné velení armádního sboru a vyznamenal se na Balkáně během okupace Černé Hory. V roce 1916 dosáhl hodnosti generála pěchoty a jako nositel prestižního Řádu Marie Terezie byl povýšen na barona (1917). Ještě před koncem války odešel z fronty na zdravotní dovolenou, v roce 1919 byl penzionován a zemřel krátce poté.
| Ignaz Trollmann | |
|---|---|
 Polní podmaršál Ignaz Trollmann (1916) | |
| Velitel 19. armádního sboru | |
| Ve funkci: 1915 – 1917 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Ludwig Koennen-Horák |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1916), polní podmaršál (1913), generálmajor (1910) |
| Narození | 25. listopadu 1860 Steyr |
| Úmrtí | 23. února 1919 (ve věku 58 let) Štýrský Hradec |
| Místo pohřbení | Taborfriedhof |
| Titul | svobodný pán (1917 |
| Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
| Profese | důstojník |
| Commons | Ignaz Trollmann von Lovcenberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
Pocházel z rodiny četnického strážmistra, studoval nejprve na kadetní škole v Hranicích, poté na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1879–1882). Do armády vstoupil v roce 1882 jako poručík u 14. pěšího pluku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1885–1887) a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu (1888). Poté sloužil v Innsbrucku a Olomouci, krátce působil také u Vojenského geografického úřadu. Postupoval v hodnostech a jako podplukovník (1900) byl šéfem štábu 34. pěší divize v Temešváru.[1] Následně byl přeložen k c. k. zeměbraně a od roku 1901 byl velitelem 21. zeměbraneckého pluku v St. Pöltenu.[2] V roce 1903 byl povýšen na plukovníka a převzal velení 1. zeměbraneckého pluku ve Vídni.[3]
.jpg)
V roce 1910 byl povýšen na generálmajora[4][5] a stal se velitelem 43. zeměbranecké pěší brigády ve Štýrském Hradci, kde zároveň působil jako pedagog.[6] V roce 1913 dosáhl hodnosti polního podmaršála a jako divizní velitel zeměbrany byl převelen do Krakova. Ještě v roce 1913 byl jmenován velitelem 1. pěší divize v Sarajevu[7] a těsně před první světovou válkou převzal velení 18. pěší divize v Mostaru.[8] S touto divizí byl na začátku války začleněn do 6. armády generála Potiorka určené k invazi do Srbska.[9]
V prosinci 1914 byl převelen na východní frontu, kde se zúčastnil operací u Gorlice. V lednu 1915 převzal velení 19. armádního sboru,[10][11] v jehož čele se zúčastnil dalších bojů v Haliči. V roce 1916 se svým sborem v rámci 3. armády zapojil do okupace Černé Hory. Vyznamenal se především dobytím pohoří Lovćen a černohorského hlavního města Cetinje v lednu 1916. Na balkánské frontě poté i nadále bránil postupům italských vojsk a k datu 1. listopadu 1916 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty (příslušný dekret podepsaný císařem nese datum 13. listopadu 1916 a šlo o poslední generálskou hodnost za vlády Františka Josefa).[12][13] V srpnu 1917 získal rytířský kříž Řádu Marie Terezie (převzal jej osobně od Karla I. v císařské vile Wartholz).[14][15] V říjnu 1917 rezignoval na velení armádního sboru a odešel na dovolenou, dalších bojů se již nezúčastnil. V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919[16] a krátce poté zemřel ve Štýrském Hradci.
Tituly a ocenění
Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.[17] Jako nositel Řádu Marie Terezie měl nárok na povýšení do stavu svobodných pánů, který mu byl udělen v roce 1917.[18] S baronským titulem byl spojen predikát z Lovćenbergu odkazující na Trollmanovy zásluhy v Černé Hoře. Téhož roku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[19] Za první světové války získal čestné občanství v rodném Steyru a v albánském Skadaru.
Rakousko-Uhersko
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Řád železné koruny III. třídy (1908)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Mobilizační kříž (1913)
Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1914)
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1915)
Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915)
velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)- Vojenská záslužná medaile (1916)
rytířský kříž Řádu Marie Terezie (1917)
.png){kind=small}
Zahraničí
rytířský kříž Albrechtova řádu (Sasko, 1905)
Řád pruské koruny II. třídy (Německo, 1909)
Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)
Železný kříž I. třídy (Německo, 1916)
Řád za zásluhy (Liyakat Madalyasi) (Osmanská říše, 1917)
Řád svatého Alexandra I. třídy (Bulharsko, 1918)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.