From Wikipedia, the free encyclopedia
Hugo Martiny von Malastów (13. února 1860 Kranj – 30. listopadu 1940 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1879 a vystřídal řadu posádek v celé monarchii. Za první světové války velel několika armádním sborům na východní frontě, po počátečních úspěších byl v roce 1916 zbaven velení a zastával podružné funkce ve vojenské administraci. V roce 1917 byl znovu povolán do války, byl povýšen do druhé nejvyšší hodnosti generálplukovníka a získal také šlechtický titul. Velel na italské frontě, na konci války padl s celým armádním sborem do italského zajetí (listopad 1918). Po odchodu do penze žil v soukromí ve Štýrském Hradci.
| Hugo Martiny von Malastów | |
|---|---|
 | |
| Velitel 3. armádního sboru | |
| Ve funkci: 1918 – 1918 | |
| Předchůdce | Josef Krautwald von Annau |
| Nástupce | funkce zanikla |
| Velitel 14. armádního sboru | |
| Ve funkci: 1917 – 1918 | |
| Předchůdce | Alois Schönburg-Hartenstein |
| Nástupce | Ignaz Verdross von Drossberg |
| Velitel 10. armádního sboru | |
| Ve funkci: 1915 – 1916 | |
| Předchůdce | Hugo Meixner |
| Nástupce | Frigyes Csanády |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generálplukovník (1918), generál pěchoty (1915), polní podmaršál (1912), generálmajor (1909) |
| Narození | 13. února 1860 Kranj |
| Úmrtí | 30. listopadu 1940 (ve věku 80 let) Štýrský Hradec |
| Titul | šlechtic (1917) |
| Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Císařský rakouský řád Leopoldův Železný kříž Řád železné koruny Vojenský záslužný kříž Řád sv. Stanislava 2. třídy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel z rodiny státního úředníka, vojenskou průpravu získal nejprve na kadetních školách v Sankt Pölten a v Hranicích, následně v letech 1876–1879 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík k pěchotnímu pluku č. 53 v Banja Luce. V letech 1884–1886 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, kterou absolvoval jako nadporučík. Poté sloužil v Záhřebu a Košicích, souběžně byl zařazen do důstojnického sboru u generálního štábu. V roce 1890 byl povýšen na kapitána a sloužil v Sibiu, v hodnosti majora (1896) byl šéfem štábu pěší divize ve Lvově. V roce 1902 získal hodnost plukovníka a od roku 1903 byl velitelem 48. pěšího pluku v Šoproni. [1]
V roce 1909 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 62. pěší brigády v Budapešti.[2] V roce 1912 dosáhl hodnosti polního podmaršála a převzal velení 14. pěší divize v Prešpurku.[3][4][5] S touto divizí byl na začátku první světové války převelen na východní frontu, kde byl zařazen do 1. armády Viktora Dankla. Bojoval v bitvě u Krašniku (1914), poté se zúčastnil dalších bojů na východní frontě. V prosinci 1914 zažádal o zdravotní dovolenou, do aktivní služby se vrátil v únoru 1915. V dubnu 1915 převzal velení 10. armádního sboru, s nímž se zúčastnil bitvy u Gorlice a dobytí pevnosti Přemyšl. Vyznamenal se v bojích u Malastówa, kde se mu podařilo prolomit ruské pozice. K datu 1. listopadu 1915 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.[6] Během Brusilovovy ofenzívy musel ustupovat a po ztrátě Lucku byl zbaven velení. Po odvolání z fronty se stal se velitelem ve Štýrském Hradci[7] a poté byl jmenován generálním inspektorem vojenských škol (červen až srpen 1917).[8]. V srpnu 1917 byl znovu povolán do aktivních bojů a převzal velení 14. armádního sboru v Tyrolsku. V lednu 1918 se stal velitelem 3. armádního sboru a k datu 10. května 1918 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka.[9][10] Začátkem listopadu 1918 padl s celým sborem do italského zajetí a po skončení války byl k datu 1. prosince 1918 penzionován.[11]
Během své vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání, většina z nich se váže k období první světové války.[12] Jako velitel armádního sboru získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1916).[13] V roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Malastów odvozeným od jeho úspěchů na východní frontě.[14][15]
Řád železné koruny III. třídy (1908)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
komandér Leopoldova řádu (1914)
Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1915)
Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915).png){kind=small}
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1918).svg){kind=small}
Řád sv. Stanislava II. třídy (1904, Rusko)
Železný kříž I. a II. stupně (1915, Německo)Jeho syn Nikolaus Martiny (1896–1991) sloužil v mládí v c. k. armádě, po první světové válce se usadil ve Švýcarsku, kde se prosadil jako podnikatel a výtvarník v oboru umělecké keramiky.[16]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
