Heinrich Tschurtschenthaler von Helmheim
From Wikipedia, the free encyclopedia
Heinrich Tschurtschenthaler von Helmheim (16. února 1858 Bolzano – 11. února 1918 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1877, vystřídal působení u řady posádek a byl důstojníkem generálního štábu. Za první světové války byl jako polní podmaršálek velitelem armádního sboru na východní frontě a zúčastnil se bojů v Haliči (1914–1915). V roce 1915 dosáhl hodnosti generála pěchoty, téhož roku byl ze zdravotních důvodů přeložen na méně důležitý post velitele v Innsbrucku (1915–1916), nakonec byl generálním inspektorem vojenských vzdělávacích ústavů (1917–1918).
| Heinrich Tschurtschenthaler von Helmheim | |
|---|---|
 | |
| Generální inspektor vojenských škol | |
| Ve funkci: 1917 – 1918 | |
| Předchůdce | Hugo Martiny |
| Nástupce | Josef Roth von Limanowa-Lapanów |
| Velitel 18. armádního sboru | |
| Ve funkci: 1914 – 1915 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Emil von Ziegler |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1907) |
| Narození | 16. února 1858 Bolzano |
| Úmrtí | 11. února 1918 (ve věku 59 let) Vídeň |
| Profese | voják |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
Pocházel ze staré rodiny z Tyrolska, byl synem bankéře Franze Aloise Tschurtschenthalera (1809–1878) a jeho manželky Karoliny von Vittorelli (1820–1903).[1] Začal studovat na gymnáziu v rodném Bolzanu, poté absolvoval kadetní školu v Innsbrucku. Do armády vstoupil v roce 1877 jako poručík k 49. pěšímu pluku v Sankt Pölten, s nímž byl později přeložen do Innsbrucku. Zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny (1878) a poté v letech 1878-–1879 krátce studoval práva na univerzitě v Innsbrucku. Poté se vrátil do armády a v letech 1882–1885 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni. Jako nadporučík byl v roce 1885 zařazen do sboru důstojníků generálního štábu, souběžně sloužil u různých posádek (Bela Crkva, Vídeň, mimo jiné také u jízdních myslivců v rodném Bolzanu). V letech 1888–1893 působil u železničního odboru generálního štábu a v roce 1889 dosáhl hodnosti kapitána. Podnikl řadu cest po celé monarchii, od roku 1895 byl v hodnosti majora pobočníkem generálního inspektora armády prince Ludvíka Windischgrätze.[2] V roce 1897 byl jmenován podplukovníkem a od roku 1899 byl velitelem praporu u 4. pěšího pluku v Linzi.[3]
V roce 1901 dosáhl hodnosti plukovníka, opustil službu u generálního štábu a přešel k c. k. zeměbraně jako velitel 26. zeměbraneckého pluku v Mariboru (1901–1907).[4] V roce 1907 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 47. pěší brigády v Přemyšlu.[5][6] Od roku 1909 byl zástupcem velitele 14. armádního sboru v Innsbrucku[7][8] a v roce 1911 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. O rok později se vrátil k c. k. zeměbraně, setrval ale v Innsbrucku, kde byl jmenován velitelem 44. zeměbranecké divize.[9]
Na začátku první světové války byl stále velitelem zeměbranecké 44. divize,[10][11] s níž byl začleněn do 14. armádního sboru generála Viktora Dankla a převelen na východní frontu.[12] Zúčastnil se bojů o Halič a v prosinci byl pověřen velením nově zformovaného 18. armádního sboru. V rámci 3. armády maršála Borojeviće se se svým sborem zapojil do karpatské ofenzívy, již v březnu 1915 se ale kvůli onemocnění velitelského postu vzdal. V květnu 1915 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty[13][14] a v červnu byl přeložen do rodného Tyrolska jako velitel vojenského okruhu v Innsbrucku.[15] Zde bylo jeho úkolem připravit obranu proti útoku ze strany Itálie, která tehdy vstoupila do války na straně Trojdohody. Velitelem v Innsbrucku zůstal do listopadu 1916, kdy ze zdravotních důvodů odešel do penze. O rok později byl ale znovu aktivován a v říjnu 1917 převzal funkci generálního inspektora vojenských škol.[16][17] Zemřel nedlouho poté 11. února 1918 ve Vídni ve věku nedožitých šedesáti let.
Od roku 1890 byl ženatý s Melánií, rozenou Hlaváčkovou. Z jejich manželství se narodila dcera Dora, provdaná Sardegna-Hohenstein.[18]
Tituly a ocenění
V roce 1893 byl spolu s dalšími členy své rodiny povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Helmheim. V roce 1916 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[19] Během vojenské služby získal také řadu vyznamenání.
Válečná medaile (1879)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Řád železné koruny III. třídy (1908)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1913)
Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916)
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1916)
.png){kind=small}
Řád italské koruny (Itálie, 1893)
Řád svatých Mořice a Lazara (Itálie, 1894)
Řád červené orlice III. třídy (Německo, 1897)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.