slovenská spisovatelka From Wikipedia, the free encyclopedia
Hana Gregorová (30. ledna 1885[1] Martin, Rakousko-Uhersko – 11. prosince 1958 Praha) byla slovenská spisovatelka, překladatelka, redaktorka, osvětová pracovnice a obhájkyně emancipačních snah žen.
| Hana Gregorová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Anna Božena Lilge |
| Narození | 30. ledna 1885 Martin  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 11. prosince 1958 (ve věku 73 let) Praha  Československo |
| Povolání | spisovatelka, editorka, redaktorka a novinářka |
| Národnost | slovenská |
| Témata | Slovenská literatura, překlady z maďarštiny a feminismus |
| Ocenění | Řád Ľudovíta Štúra 2. třídy (2023; Reduta) |
| Manžel(ka) | Jozef Gregor-Tajovský |
| Děti | Dagmar Prášilová |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodila se v rodině barvíře Jána Lilge (1832–1909) a Marie roz Jamnické (1849–1926). Měla sestru botaničku L'udmilu Thurzovou (1881–1971) a bratra Ivana Lilge-Lyseckého evangelického kněze (1886–1918).
Na základní školu chodila ve svém rodišti. Byla to nadaná dívka a ráda četla knihy. Dívky té doby viděly svoji budoucnost v „dobrém“ sňatku, a to bylo také přání matky. Ale učitelé Haně radili, aby pokračovala ve studiu na Učitelském ústavu, matka to nedovolila. Teprve po svatbě (1907) se Hana začala vzdělávat sama.[2]
S Jozefem Gregorem, bankovním úředníkem se seznámila na zkoušce ochotnického divadla. Byl již známý spisovatel a Haně se líbilo, že ji doporučil zajímavou literaturu. Hana byla členkou Slovenského „zpevokole“ v Martině (1903–1906) a jako ochotnická herečka ztvárnila řadu divadelních rolí. Hrála i pod režijním vedením Jozefa Gregora-Tajovského. Písemně Hanu požádal o ruku. Ona mu také písemně odpověděla, souhlasila. Netajila se však tím, že si ho vezme i proto, že je spisovatel.
V roce 1907 se provdala a žili s manželem v Nădlacu, kde Tajovský pracoval v Lidové bance. Hana hrála divadlo, působila ve spolku Kruh, sbírala místní výšivky. Manželé se přestěhovali do Prešova, města, které bylo v té době více maďarské než slovenské. Hana se rozhodla „propagovat“ slovenskou literaturu, rozdávala slovenské knihy. Ve své domácnosti pořádala literárně-kulturní besedy, kde se setkávali literáti, studenti a přátelé. Pokračovala ve shromažďování výšivek pro martinské a pražské muzeum.
V roce 1912 se manželé vrátili do Martina. Soužití introvertního Jozefa a společenské Hany způsobovalo složité situace v jejich společném životě. Hana odešla do Prahy, ale na naléhání manžela se vrátila zpět do Martina. Věnovala se přednáškové činnosti. Svými přednáškami a svou prvotinou Ženy se vyjadřovala k otázkám zrovnoprávnění a emancipace žen v Čechách i na Slovensku. Zpočátku její myšlenky nebyly intelektuálními kruhy na Slovensku přijaty, spíše pobuřovaly.[2][3] Pokračovala v přednáškách v Plzni a Praze, s mnohými osobnostmi českého kulturního a veřejného života si vytvořila celoživotní přátelství.
V roce 1915 Tajovský narukoval do Rakousko-uherské armády, Hana zůstala v Martině a v roce 1916 se jí v Budapešti narodila dcera Dagmar (1916–2004). Prožívala válku osamělá se zdravotními a existenčními problémy. Po skončení války pracovala v redakci deníku Slovenský východ v Košicích (1918–1919), přijala práci jako referentka pro Slovensko na „Ministerstvu školství a národní osvěty“ v Praze. Po návratu Tajovského se přestěhovali v roce 1920 do Bratislavy.[2][4]
V 20. letech stáli s manželem u zrodu Literárního odboru Umělecké besedy slovenské, Hana se stala předsedkyní. Současně byla redaktorkou Slovenského východu. Udržovala kontakty s osobnostmi českého kulturního a uměleckého života, organizovala společenský život a literární salony, kterých se účastnili významní čeští, slovenští i zahraniční spisovatelé a osobnosti veřejného a politického života (Vlado Clementis, Laco Novomeský, Otokar Fischer aj.). Podporovala mladé umělce, jejich dům byl v letech 1920–1940 centrem setkávání mladé slovenské umělecké generace.[3]
Po smrti manžela se přestěhovala k dceři do Prahy. V době 2. světové války pracovala v protifašistickém odboji. Po osvobození pracovala v ženském a mírovém hnutí. Stala se čestnou předsedkyní „Svazu slovenských žen“, byla členkou „Společnosti pro hospodářství a kulturní styky se Sovětským svazem“, především díky kladnému vztahu k ruské literatuře. Pracovala na Memoárech a životopise Jozefa Gregora-Tajovského. Zemřela ve věku 73 let v Praze. Byla pochována ve slovenském Tajově, společně se svým manželem.
Psala prózu pro dospělé, věnovala se i tvorbě pro děti. Její prvotinou byl překlad románu Dáždnik sv. Petra (Kálmán Mikszáth). Ve své první sbírce krátkých próz Ženy se kriticky vyjadřovala k otázkám rovnoprávnosti a postavení ženy ve společnosti, právu na rozvoj ženské osobnosti a možnost vzdělávání.
Ve sbírkách novel Môj svet, Pokorní ľudia a Zo srdca ještě kritičtěji zobrazovala dobové společenské rozpory. Maloměšťáctví, složité otázky 30. let na Slovensku, spojené s hospodářskou a politickou situací, jsou zobrazeny v románech Vlny duše a Čas nezastavíš. Hana Gregorová se zabývala osudy slovenských žen všech společenských vrstev, jejich rozčarováním v lásce i v manželství, a především nespravedlivým postavením žen v první třetině 20. století. Psala také cestopisné črty (Svet je tak krásny), v knize Slovenka pri krbe a knihe se snažila zobrazit pohnuté osudy slovenských žen, především ve štúrovském období.
Posmrtně vyšel výběr z jejích krátkých próz Trpké údely a Spomienky. Objevují se zde vzpomínky na starý Martin a Lilgův dům. Vzpomínala na osobnosti, jako byli Vladimír Hurban nebo jeho otec S. H. Vajanský, malíř Milan Thomka Mitrovský, Anna Ivanková, Tatiana Štefanovičová atd. Také je zde popsáno manželství s Tajovským, krize a návraty dvou velmi rozdílných osobností. Z českých osobností připomněla Františku Plamínkovou, Mílu Sísovou, Marii Majerovou, Annu Ziegloserovou, Alberta Pražáka, Otakara Březinu, F. X. Šaldu.[3][5]
Velkou pozornost věnovala dětem a jejich rozvoji. I v pohádkách neměla ráda falešnou sentimentalitu, vyzdvihovala humanitu a lásku. Byla známá jako „teta Hana“ ve vysílání československého rozhlasu.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
