Narodil se v Paříži v dobře situované rodině spisovatele Ernesta-Aimé Feydeaua. Georgesova matka, polskáimigrantka a neteř vikomta de Colonne, Léocadie Bogoslawa Zelewska, se často pohybovala ve vyšší společnosti, a tak se spekuluje, že Georges není Feydeauův syn. Mezi kandidáty na otce není nikdo menší než sám Napoleon III..[2]
Georges Feydeau
K divadlu inklinoval již od útlého dětství. První hru prý napsal již v šesti letech. Byl nadán i malířsky, po celý život maloval a sbíral obrazy (jeho sbírka čítala přes 1000 obrazů). Během středoškolských studií napsal několik hrdinských dialogů a jako komediální autor debutoval v 21 letech. První triumf přišel o čtyři roky později a v roce 1892, tedy ve třiceti letech, se probojoval na špici francouzských autorů komedií své doby. Jeho frašky byly k vidění ve všech pařížských komediálníchdivadlech a brzy se rozšířily do celého světa.[2]
Georges FeydeauScéna ze hry Pán lovíTaková ženská na krku, vydání z roku 1903
Miloval Paříž. Strávil tu vpodstatě celý svůj život a většinu svých komedií zasadil právě sem. Navíc sám se dost nápadně podobal figurkám, o kterých tak bravurně psal. Byl typickou ukázkou šviháka přelomu století. Štíhlý elegán, milující umění, noční život a poker, s milionovými dluhy, do kterých se dostal spekulacemi na burze.[2]
Napsal asi dvacet celovečerních her, kolem dvaceti jednoaktovek, několik dramatických monologů, tři operety a jedno baletnílibreto. Pro velké úspěchy svých frašek je nazýván „králem vaudevillu“, který obohatil o hlubší charakteristiku postav. Jeho hry, psané vlastně jako morality, vynikají technickou propracovaností, živými dialogy a nevázanou komikou. Jejich námětem jsou různá milostná dobrodružství, která se stávají veřejným tajemstvím i přes snahu je utajit. Vznikají tak bláznivé zápletky a jedna absurdní situace za druhou. V poslední fázi své tvorby zúročil své zkušenosti z vaudevillu v novém žánru označovaném jako manželská fraška (farce congugale). Jde o pět jednoaktových her na téma problémů a krize manželství, ve kterých vtip a lehkost dřívějších komedií zhutnil do trpké sarkastické zkratky, kterou sahá až na dřeň vztahů. Aktovky nazval souhrnně Od svatby k rozvodu (Du mariage au divorce) a zařadil se jimi mezi moderní dramatiky.[1]
Jeho hry byly také často zfilmovány. Na webu IMDB (Internet Movie Database) je uvedeno více než 220 filmových a televizních adaptací jeho her z let 1912 až 2013.[3]
Ptáte se mne, jak se píše fraška. Vezměte si tu nejtragičtější situaci, která by šokovala i zřízence v márnici, a vyhledejte její směšnou stránku. Žádné lidské drama není bez žertovných aspektů. Tím si lze také vysvětlit, proč jsou tzv. komediální autoři tak smutní – myslí totiž především „smutně“.[4]
Amour et Piano (1883, Láska a piano), autorův oficiální divadelní debut (do té doby jeho hry hrály pouze amatérské soubory). Publikum hru přijalo dost vlažně, ale odborná kritika autora povzbudila. Pochválil ji i nejslavnější francouzský autor komedií té doby Eugène Labiche.
Le Mariage de Barillon (1890, Barillonova svatba), také jako Manželství na druhou, tlouštík Barillon si proti její vůli bere krásnou Virginii, ovšem chybný zápis v matrice způsobí, že se ožení s vlastní tchyní, paní Jambartovu.
Monsieur chasse! (1892, Pán loví!), Monsieur Duchatel pravidelně pod záminkou lovu uskutečňuje schůzky se svou milenkou Madame Cassagne. Jeho manželka Leontina přijímá ze msty nabídku svého nápadníka dr. Moriceta. Problém je v tom, že oba páry se ocitnou ve stejné budově.
Champignol malgré lui (1892, Champignolem proti své vůli), společně s Mauricem Desvallièresem, česky také jako Potrestaný záletník. Hrabě de Saint Florimond se pokouší navázat důvěrnější vztah k paní Angelice Champignolové a díky nešťastné shodě náhod je nucen předstírat, že je její manžel.
Le Système Ribadier (1902, Systém pana Ribadiera), profesor Ribadier vynalezl geniální způsob, jak si v manželském životě užívat romantické eskapády: hypnotizuje svoji ženu Angelu.
Un fil à la patte (1894, Taková ženská na krku), také jako Fernadova svatební smlouva nebo Proutník pod pantoflem, záletník Fernand de Bois se má oženit s dívkou Vivianou, která je jedinou dcerou ctihodné pařížské baronky, nemá však odvahu to přiznat své dosavadní a temperamentní milence, šantánové zpěvačce Lucettě.
L'Hôtel du libre échange (1894, Noc v hotelu Eden), společně s Mauricem Desvallièresem, také jako Noc v Edenu.
Le Ruban (1894, Vyznamenání), hlavní hrdina je sžírán touhou dostat řád čestné legie, který nakonec dostane jeho manželka za charitativní práci.
Le Dindon (1896, Ťululum), také jako Ten kdo utře nos, mladý muž se ocitne mezi dvěma ženami, které se chtějí pomstít svým manželům za nevěru.
La Dame de chez Maxim (1899, Dáma od Maxima), nebo také Slečna od Maxima. Lékař najde po flámu ve svém bytě lehkou děvu a nemůže si vzpomenout, jak se k němu dostala, a je nucen jí vydávat za svou manželku.
La Duchesse des Folies-Bergère (1902, Vévodkyně z Folies-Bergère), česky jako Vévodkyně Crevetta.
Feu la mère de Madame (1908, Nebožka panina matka), jednoaktovka, první ze série Od manželství k rozvodu. Lucián, pokladník obchodního domu Lafayette s ambicemi malíře, se pozdě v noci vrací domů z plesu umělců. Zapomene si klíče, a proto musí vzbudit svou ženu Ivonu, která se rozhodne jen tak mu celou záležitost nedarovat.
Le Circuit (1909, Šampióni), společně s Francisem de Croissetem, revuální komedie o automobilových závodech a honbě za láskou.
On purge bébé (1910, Dáváme děťátku klystýr), jednoaktovka, hořká komedie o manželství, ve kterém manželka terorizuje své okolí.
Cent millions qui tombent (1910, Když prší miliony).
Mais n'te promène donc pas toute nue! (1911, Neběhej mi tady nahá!), jednoaktovka.
Léonie est en avance (1911, Leona si pospíšila), jednoaktovka pojednávající o hysterickém prožívání hysterického (neexistujícího) těhotenství mladé paní Leony, při kterém je předpokládaný otec poddajným partnerem..
Je ne trompe pas mon mari (1914, Úplně zbytečné parohy).
Hortense a dit: "Je m'en fous!" (1916, „Kašlu na to!“, řekla Hortensie), jednoaktovka. Zubař Follbraguet je frustrovaný svou bezcitnou manželkou Marcelou a prostořekou cílevědomou hospodyni Hortensií. Malicherné spory v domácnosti přerůstají v nelítostnou válku, v níž slabý a průměrný muž ztrácí postupně autoritu i důstojnost.
Vladimíra Matějková: Georges Feydeau: Dáma od Maxima. Srovnávací analýza
a kritika českých překladů, diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha 2010, příloha
Francie
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
