(1797-1868) český šlechtic From Wikipedia, the free encyclopedia
Ferdinand Josef Jan Nepomuk kníže z Lobkowicz, také z Lobkovic (německy Ferdinand Joseph Johann Nepomuk 8. Fürst von Lobkowitz, 12. dubna[1] nebo 13. dubna[2] 1797 Hollabrunn – 18. prosince 1868 Vídeň[1][2]) byl český šlechtic, 8. kníže z Lobkovic, 2. vévoda roudnický a zakladatel roudnické linie primogenitury na Roudnici.
Ferdinand Josef z Lobkowicz | |
---|---|
Ferdinand Josef z Lobkowicz, na rytině od Josefa Kriehubera z roku 1839 | |
8. kníže z Lobkovic, 8. vladař domu lobkowiczkého a 2. vévoda roudnický | |
Ve funkci: 16. prosinec 1816 – 18. prosinec 1868 | |
Předchůdce | Josef František Maxmilián z Lobkowicz |
Nástupce | Mořic Alois z Lobkowicz |
Dědičný člen Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1861 – 18. prosinec 1868 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | 1861 Panská sněmovna zřízena Únorovou ústavou |
Člen Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1860 – 1863 | |
Panovník | František Josef I. |
Dědičný nejvyšší pokladník Českého království | |
Ve funkci: 1833 – 18. prosinec 1868 | |
Panovník | František I. Ferdinand I., František Josef I. |
Tajný rada | |
Skutečný císařský komorník | |
Narození | 13. dubna 1797 nebo 12. dubna 1797 Hollabrunn Habsburská monarchie |
Úmrtí | 18. prosince 1868 (ve věku 71 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
Choť | (1826) Marie z Liechtensteinu (1808–1871) |
Rodiče | Josef František Maxmilián z Lobkovic (1772–1816) a Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816) |
Děti | Maximilián, Mořic Alois, Leopoldina Luisa, Marie |
Příbuzní | Jan Karel Filip z Lobkowicz a Ludvík Jan Karel z Lobkovic (sourozenci) Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz, Leopoldina z Lokovic, Vilemína Marie Anna z Lobkowicz a Gabriela Žofie z Lobkowicz (vnoučata) |
Zaměstnání | politik |
Profese | šlechtic |
Náboženství | římskokatolické |
Ocenění | 1836 rakouský Řád zlatého rouna (č. 919) 1854 velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána |
Commons | Ferdinand Joseph, 8th Prince of Lobkowicz |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pocházel z knížecí roudnické linie starého českého rodu Lobkoviců, narodil se jako nejstarší ze šesti synů knížete Josefa Františka Maxmiliána (1772–1816) a Marie Karolíny, rozené princezny ze Schwarzenbergu (1775–1816). Ferdinand studoval práva na univerzitě ve Vídni a krátce sloužil v armádě, z níž odešel do výslužby v roce 1826 s hodností nadporučíka. Mezitím po otci zdědil knížecí titul, majetek v Čechách a Rakousku a po dosažení zletilosti převzal osobně správu statků (1822).[3] Z čestných hodností dosáhl již v mládí titulu c. k. komořího, později byl jmenován c. k. tajným radou a v roce 1836 obdržel Řád zlatého rouna.[4] V letech 1832–1833 byl prezidentem Společnosti přátel hudby ve Vídni. Politicky se angažoval v letech 1860–1863, kdy byl členem Českého zemského sněmu a od roku 1861 byl dědičným členem vídeňské Panské sněmovny.
Vlastnil majorátní fideikomis Roudnice nad Labem, Jezeří a Bílina. Dále v Česku držel Vysoký Chlumec, Jistebnice, Lobkovice, Nelahozeves, Encovany, Brozany, Libčeves, Střekov, Skrýšov, Dolní Beřkovice, Jetřichovice a Želeč. V době, kdy přebíral majetek do správy, měly tyto velkostatky hodnotu před pět miliónů zlatých.[5] Ve Štýrsku vlastnil Pfannberg, Weyher, Stattenberg. Ze zděděného majetku předal panství Želeč a Dolní Beřkovice mladším bratrům, kteří založili nové rodové linie.[1] Kvůli nákladnému společenskému životu a stavebním aktivitám svého otce převzal Ferdinand rodové dědictví značně zadlužené, což vedlo k prodeji několika panství. V roce 1829 prodal panství a zámek Lobkovice, podle kterého se rod psal, pražskému advokátovi Janu Měchurovi (1774–1852).[6] Téhož roku byly prodány i další majetky, Jetřichovice získal právník a rektor Karlovy univerzity Jan Nepomuk Kaňka.[7] Jihočeské panství Jistebnice koupil v roce 1829 bohatý pražský rod Nádherných. Ferdinand Lobkowicz se na svých statcích věnoval mimo jiné věnoval podnikání, zaváděl průmysl a zaměřil se hlavně na výrobu cukru. V roce 1835 založil cukrovar v Bílině[6] s kapacitou zpracování 40 000 metrických centů řepy. Tento cukrovar patřil k největším nejen v Čechách, ale v celé monarchii. Díky zlepšeným finančním poměrům koupil v roce 1838 panství Liběšice, které bylo ale po jeho smrti v roce 1871 prodáno průmyslnické rodině Schrollů. Naopak později se v roce 1897 vrátilo do rodového majetku nejstarší sídlo v Lobkovicích. Hlavním rodovým sídlem byl zámek Roudnice nad Labem, cemtrální správa velkostatků ale sídlila na zámku v Bílině. V Praze rodině patřil Lobkovický palác na Pražském hradě. Ve Vídni byl sídlem Lobkovický palác v ulici Lobkowitzplatz. Tento palác byl od poloviny 19. století pronajímán a po Ferdinandově smrti zde dlouhodobě sídlilo francouzské velvyslanectví.
Od roku 1837 byl řádným členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti. Roku 1851 dal rozhlásit, že vlastenecko-hospodářská společnost má v Roudnici uložen dar 14 měřic kukuřice pro propagaci setí.[8]
Oženil se ve Vídni 9. září 1826 s princeznou Marií z Lichtenštejna (3. prosinec 1808 – 24. květen 1871), dámou Řádu hvězdového kříže a dcerou vojevůdce napoleonských válek prince Mořice z Lichtenštejna. Z jejich manželství se narodily čtyři děti.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.