Fajsal I.

Fajsal bin al-Husajn bin Alí al-Hášimí (arabsky: فيصل بن حسين, Fajṣal ibn Ḥusajn; 20. května 1883^[1] – 8. září 1933) byl po krátké období v roce 1920 králem Velké Sýrie a od 23. srpna 1921 do roku 1933 králem Iráku.

Pomník krále Fajsala I. od sochaře Pietra Canonicy, 1932, model bronzového originálu, zničeného roku 1958; Museo Canonica, Řím

Fajsal I.
král Velké Sýrie (1920), král Iráku (1921–1933)
Narození	20. května 1885, 20. května 1883 nebo 20. května 1886 Táif nebo Mekka
Úmrtí	8. září 1933 Bern
Pohřben	Iraq Royal Cemetery
Potomci	Azza Irácká, Princess Rajiha of Iraq, Princess Rafia of Iraq a Ghazi I.
Otec	Husajn ibn Alí al-Hášimí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl členem hášimovské dynastie, která se pokládá za potomky proroka Mohameda. Fajsal vybízel k překonání rozporu mezi sunnitskými a ší'itskými muslimy a k podpoře panarabismu, jenž by vedl k vytvoření arabského státu, který by zahrnoval Irák, Sýrii a další části úrodného půlměsíce. Když byl u moci, snažil se diverzifikovat svou administraci mezi různé etnické a náboženské skupiny. Čelil velké výzvě, neboť většina oblasti Blízkého východu byla pod evropskou, konkrétně francouzskou a britskou, kontrolou a jiní arabští vůdci se k jeho myšlenkám stavěli odmítavě. Fajsal nakonec svou snahou o panarabský nacionalismus nevyhnutelně izoloval některé náboženské skupiny.

V roce 1919 podepsal společně s Chajimem Weizmannem ze Světové sionistické organizace takzvanou Fajsal-Weizmannovu dohodu, podle které měl, tehdy ještě emír, Fajsal podpořit sionistickou myšlenku, výměnou za sionistickou podporu arabskému státu v Sýrii, a to i navzdory odporu Francie.^[2] Dohoda však měla dodatek, že Fajsal nepodpoří židovské přistěhovalectví do doby, než v Sýrii vznikne jeho stát.^[2] Několik měsíců po podepsání dohody uvedl Fajsal v jednom ze svých dopisů:

„	My Arabové, a obzvláště pak ti vzdělaní mezi námi, pohlížíme s nejhlubšími sympatiemi na sionistické hnutí … vřele vítáme Židy zpátky doma … Pracujeme společně na reformovaném a novém Blízkém východě a naše hnutí doplňují jedno druhé. Naše hnutí jsou národní, nikoliv imperialistická. Je dost prostoru v Sýrii pro oba naše národy a domnívám se, že ani jedna strana nemůže být úspěšná bez té druhé	“
— emír Fajsal, několik měsíců po podepsání Fajsal-Weizmanovy dohody[2]

Nakonec celá dohoda ztroskotala, neboť Spojené království nedodrželo své závazky vůči Arabům a přenechalo Sýrii Francouzům.^[2]

Vyznamenání

• velkostuha Nejvyššího řádu renesance – Jordánsko, 1917
• Královský Viktoriin řetěz – Spojené království, 12. prosince 1918
• velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 1918
• velkokříž Řádu italské koruny – Italské království, 1918
• řetěz Řádu Muhammada Alího – Egyptské království, 1. října 1926
• čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří – Spojené království, 1. ledna 1927
• velkostuha Řádu Leopoldova – Belgie, 15. března 1930
• řetěz Řádu Pahlaví – Írán, 26. dubna 1932
• čestný rytíř velkokříže Řád lázně – Spojené království, 20. června 1933

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faisal I of Iraq na anglické Wikipedii.

1. ALLAWI, ALI A., 1947-. Faisal I of Iraq. New Haven: [s.n.] 634 s. ISBN 978-0-300-19936-9, ISBN 0-300-19936-8. OCLC 869923728
2. ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 36–37.

Literatura

• GOMBÁR, Eduard. Sýrie za vlády emíra Fajsala v letech 1918–1920. Historický obzor, 2007, 18 (3/4), s. 66-72. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fajsal I. na Wikimedia Commons
• Osoba Fajsal I. ve Wikicitátech
• (anglicky) Jewishmag.com - Fajsal-Weizmannova dohoda

Předchůdce: —

Irácký král 1921–1933

Nástupce: Ghazi I.

Portály: Lidé | Monarchie