Narodil se v Brně v rodině obchodníka s textilem Gustava Weisse a jeho ženy Berty, rozené Weinberg. Otec mu zemřel 24. listopadu 1886[5], když mu byly čtyři roky. Studoval gymnázium v Brně, Litoměřicích a v Hostinném (1899–1900)[6]. Po maturitě na Druhém německém gymnáziu v Brně v roce 1902[7]. Pak studoval lékařství v Praze a ve Vídni. Doktorem medicíny byl promován ve Vídni v roce 1908[7]. Poté pracoval jako chirurg v Bernu u Emila Theodora Kochera a v Berlíně u Augusta Biera. V roce 1911 se vrátil do Vídně a pracoval zde u Julia Schnitzlera. Onemocněl tuberkulózou. Proto se nechal v roce 1912–1913 zaměstnat jako lodní lékař rakouské pobočky firmy Lloyd na parníku Austria. S touto lodí absolvoval cesty do Indie, Japonska a do Karibiku. Během první světové války pracoval jako vojenský lékař v Uhrách a na Volyni.
Po válce pracoval jako chirurg ve Všeobecné nemocnici v Praze. Přátelil se s pražskými německými spisovateli Franzem Kafkou (se kterým se seznámil již v roce 1913, Kafka jej opakovaně zmiňuje ve svých denících), Franzem Werflem, Maxem Brodem a Johannesem Urzidilem. Po roce 1920 práci lékaře opustil. Odešel do Berlína a věnoval se pouze literatuře.
V roce 1928 obdržel Cenu Adalberta Stiftera (Der Adalbert-Stifter-Preis des Landes Oberösterreich für besondere Leistungen zur Literatur). Téhož roku obdržel stříbrnou olympijskou medaili v umělecké soutěži na Letních olympijských hrách 1928 v Amsterdamu za román Boetius von Orlamünde.
Krátce po požáru Říšského sněmu odešel zpět do Prahy, kde pečoval o umírající matku. Po její smrti v lednu 1934 se nemohl vrátit do Berlína a emigroval do Paříže. Zde žil v hotelích a penzionech v nouzi a nemocen díky podpoře od Thomase Manna a Stefana Zweiga. Příležitostně přispíval do německého exilového tisku v Paříži, Praze a v Curychu[8]. Poté, co dne 14. června 1940 vstoupila nacistická vojska do Paříže, spáchal sebevraždu. Zemřel ale až následující den v nemocnici.[5]
Pamětní deska v Berlíně-Schönebergu, Luitpoldstraße34
Romány
1913 Die Galeere (Galeje), Berlin: S. Fischer
1916 Der Kampf, Berlin: S. Fischer
1918 Tiere ii Ketten (Spoutaná zvířata), Berlin: S. Fischer
1919 Mensch gegen Mensch (Muž proti muži), München: Georg Müller
1919 Franziska přepracovaný román Der Kampf Berlin: S. Fischer
1920 Das Versöhnungsfest. Eine Dichtung in vier Kreisen, München: Georg Müller
1920 Stern der Dämonen: Roman. Franta Zlin: Novelle. Der bunte Dämon: Gedicht. román, novela a báseň, Wien/Leipzig: Genossenschaftsverlag
Stern der Dämonen samostatně, München: Georg Müller, 1921.
1922 Nahar (Nahar: román tygra), München: Kurt Wolff Verlag, druhý díl románu Tiere ii Ketten
1923 Die Feuerprobe (Zkouška ohněm), Berlin: Verlag Die Schmiede, další vydání 1982
1924 Der Fall Vukobrankovics (Případ Vukobrankovicsová), Berlin: Verlag Die Schmiede, další vydání 1970. Kniha je inspirována případem rakouské žurnalistky a spisovatelky srbského původu, Milici von Vukobrankovics (1894–1973), která byla dvakrát obviněna z pokusu o travičství. Ona sama popsala zkušenosti z vyšetřovací vazby v knize Weiberzelle 321 (Ženská cela 321), Vídeň / Lipsko: R. Löwit, 1924.[9]
1925 Männer in der Nacht (Muži v noci), Berlin: Propyläen Verlag
1928 Boetius von Orlamünde (Aristokrat Boetius z Orlamünde), Berlin: S. Fischer, další vydání 1966, 1980
1931 Georg Letham, Arzt und Mörder (Georg Letham, lékař a vrah), Berlin, Wien, Leipzig: Paul Zsolnay
1934 Der Gefängnisarzt oder Die Vaterlosen (Vězeňský lékař aneb Ti, kdo nemají vlast), Leipzig, Mährisch-Ostrau: Julius Kittls Nachfolger
1936 Der arme Verschwender (Chudý rozmařilec), Amsterdam: Querido Verlag, další vydání 2000
1938 Der Verführer (Svůdce), Zürich: Humanitas
1939 Ich, der Augenzeuge (Očitý svědek), vyšlo posmrtně v roce 1963, Icking bei München: Kreisselmeier. Původní název románu byl Der Augenzeuge. Další vydání 1999. Osudy románu zachytila Weissova přítelkyně Anna Seghersová ve své knize Tranzit
Novely a povídky
1920 Franta Zlin (vyšlo spolu s románem Stern der Dämonen), Wien/Leipzig: Genossenschaftsverlag
1923 Atna, tři povídky, München: Kurt Wolff Verlag
1923 Hodin, povídka, Berlin: Hans Heinrich Tillgner, ilustrace: Nikolaj Puzirevskij
1937 Jarmila: milostný příběh z Čech (Jarmila: eine Liebesgeschichte aus Böhmen). O novele existovalo několik svědectví. Stefan Zweig ji označil jako jednu z nejlepších prací Ernsta Weisse[10]. Další svědectví pochází od Mony Wollheimové[11]. Text byl považován za ztracený, ale nakonec byl objeven v Památníku národního písemnictví v Praze. Na titulní straně rukopisu je uvedena adresa, na které Weiss bydlel od ledna do července 1937, čímž bylo stanoveno časové určení vzniku novely[12]. Jedná se o pravděpodobně třetí verzi díla[8]. Novela byla poprvé vydána v roce 1998 v němčině i v českém překladu Evy Pátkové. ISBN80-901626-6-5. V roce 2013 byla zpracována v Českém rozhlasu Plzeň jako četba na pokračování. Čte: Pavel Kikinčuk, režie: Miroslav Buriánek[13].
Dramata
1920 Tanja, drama o třech dějstvích, Berlin: S. Fischer;
1923 Leonora, uvedeno v červnu 1923 v Pražském německém divadle s hostující Rahel Sanzarou v hlavní roli, režie: Hans Demetz.[14]
1923 Olympia, tragikomedie, Berlin: Verlag Die Schmiede
WALLAS, Armin A. Zeitschriften und Anthologien des Expressionismus in Österreich: Analytische Bibliographie und Register. [s.l.]: Walter de Gruyter 1224s. Dostupné online. ISBN9783110975598. (německy) Google-Books-ID: tNO3STfYY74C.
Gymnázium Hostiné - Seznam žáků školy od 1872 do 1922. www.gymhost.cz [online]. [cit. 2013-09-12]. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne2015-02-24.
WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. Pražská německá literatura - od expresionismu po exil a pronásledování: katalog k výstavě. Překlad Alena Bláhová. Praha: Aula, 1995. S.94–95.
WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. Pražská německá literatura - od expresionismu po exil a pronásledování: katalog k výstavě. Překlad Alena Bláhová. Praha: Aula, 1995. S.119–123.
WEISS, Ernst. Das Ende der Novelle. Das neue Tagebuch. Roč. 1937.
Literatura
CHYTIL, Jan. heslo Weiß, Ernst. In: Václav Bok a kolektiv. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Praha: Odeon, 1987. S.710–711.
WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. Pražská německá literatura - od expresionismu po exil a pronásledování: katalog k výstavě. Překlad Alena Bláhová. Praha: Aula, 1995.
PAZI, Margarita. Fünf Autoren des Prager Kreises. Frankfurt am Main: Peter Lang 1978s. (německy)
Weiß-Blätter, Diskusionforum und Mitteilungsorgan für die an Werk von Ernst Weiß Interessieren, v letech 1973–1978 vydával Peter Engel, Hamburg: Verlag der Weiß-Blätter
.jpg)
Rakousko-Uhersko
Francie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR_Ernst_Weiss.JPG)
