Claudio Gentile
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Claudio Gentile (* 27. září 1953 Tripolis, Libye) je bývalý italský fotbalový obránce a trenér.
| Claudio Gentile | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | |||||||
| Osobní informace | |||||||
| Datum narození | 27. září 1953 (71 let) | ||||||
| Místo narození | Tripolis Libye | ||||||
| Výška | 178 cm | ||||||
| Hmotnost | 71 kg | ||||||
| Přezdívka | Gento[1] | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Konec hráčské kariéry | |||||||
| Pozice | Fotbalový obránce (1971–1988) Fotbalový trenér (1998–2014) | ||||||
| Mládežnické kluby | |||||||
| |||||||
| Profesionální kluby | |||||||
| |||||||
| Reprezentace | |||||||
| |||||||
| Trenérská kariéra | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| Další informace | |||||||
| Povolání | fotbalista a fotbalový trenér | ||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Je považován za jednoho z nejlepších obránců v historii italského fotbalu.[2] Velkou část fotbalové kariéry spojil s Juventusem, klubem, v němž odehrál jedenáct sezón. Spolu s brankářem Zoffem a hráči Scireou a Cabrinim, tvořili jednu z nejlepších obranných řad v historii fotbalu. Za Bianconeri odehrál celkem 415 utkání a vstřelil v nich 10 branek a vyhrál šest titulů v lize (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84), dvě výhry v italském poháru (1978/79, 1982/83) a také evropské poháry: UEFA 1976/77 a PVP 1983/84.
Za reprezentaci odehrál 71 utkání a vstřelil v nich 1 gól.[3] Z MS 1982 má zlatou medaili.[4] Na tomto turnaji byl federací FIFA zařazen do all-stars týmu.[5]
Jako trenér Itálie U21 vyhrál v roce ME U21 2004. Má také bronzovou medaili z OH 2004.
Klubová kariéra
Před Juventusem
V osmi letech se musel s rodiči uprchnout z Libye, kvůli italskému původu.[6] S fotbalem začal v mládežnické sektoru ve Varese. Sezonu 1971/72 hrál na hostování v Aroně. V následující sezoně již hrál v základní sestavě při každém zápase ve Varese.
Juventus
Po dobře odehrané sezoně, se v létě 1973 se stal novým hráčem Juventusu. Stál 200 milionů lir.[7] První utkání odehrál Debutoval v prosinci 1973 proti Veroně (5:1), kde hrál na pozici záložníka. Od sezony 1974/75 hraje již jako krajní obránce. Zpočátku tvoří obranu s dalším krajním obráncem Cuccureddu, poté je zaměstnán na pravém křídle, protože Cabrini hrál na levé straně. Poté se do obranné trojky vmědtnal mladý Gaetano Scirea. V téhle sezoně získává první titul. V následující sezoně je v třenicí s trenérem Parolou a dočasně ztrácí své místo v týmu, je nahrazen Tardellim. V sezóně 1976/77 se trenérem stal Giovanni Trapattoni a Claudio se vrátil do základní sestavy. Přispívá k druhému titulu a také k vítězství v poháru UEFA. Za Bianconeri odehrál v 11 sezonách celkem 415 utkání a vstřelil 10 branek. Získal ještě další čtyři tituly (1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84) dva italské poháry (1978/79, 1982/83) a jeden pohár PVP (1983/84).
Fiorentina a Piacenza
V létě 1984, ve věku jedenatřiceti let, opustil Juventus a přestoupil do Fiorentiny.[8]. Tady hrál tři sezony a odehrál za ni celkem 98 utkání. Největším úspěchem bylo semifinále italského poháru. Když odešel od fialek[9] strávil několik měsíců bez angažmá a zúčastnil se kempu pro nezaměstnané hráče. V prosinci 1987 byl najat druholigovou Piacenzou. Nastoupil do 20 utkání a pomohl klub zachránit v soutěži. Po skončení sezony se rozhodl ukončit kariéru.[8]
Hráčská statistika
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 1971/72 | Arona | Serie D | 34 | 4 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 34 | 4 |
| 1972/73 | Varese | Serie B | 34 | 1 | IP | 3 | 0 | - | 0 | 0 | 37 | 1 |
| 1973/74 | Juventus | Serie A | 13 | 0 | IP | 7 | 0 | PMEZ+Int.P | 0+1 | 0 | 21 | 0 |
| 1974/75 | Serie A | 29 | 0 | IP | 6 | 0 | UEFA | 9 | 1 | 44 | 4 | |
| 1975/76 | Serie A | 22 | 1 | IP | 4 | 0 | PMEZ | 4 | 0 | 30 | 1 | |
| 1976/77 | Serie A | 29 | 1 | IP | 9 | 0 | UEFA | 11 | 0 | 49 | 1 | |
| 1977/78 | Serie A | 28 | 3 | IP | 4 | 0 | PMEZ | 7 | 0 | 39 | 3 | |
| 1978/79 | Serie A | 30 | 0 | IP | 7 | 0 | PMEZ | 1 | 0 | 38 | 0 | |
| 1979/80 | Serie A | 26 | 2 | IP | 4 | 0 | PVP | 8 | 0 | 38 | 2 | |
| 1980/81 | Serie A | 27 | 0 | IP | 6 | 0 | UEFA | 4 | 0 | 37 | 0 | |
| 1981/82 | Serie A | 27 | 2 | IP | 4 | 0 | PMEZ | 4 | 0 | 35 | 2 | |
| 1982/83 | Serie A | 28 | 0 | IP | 10 | 0 | PMEZ | 9 | 0 | 47 | 0 | |
| 1983/84 | Serie A | 24 | 0 | IP | 5 | 0 | PVP | 8 | 0 | 37 | 0 | |
| 1984/85 | Fiorentina | Serie A | 29 | 0 | IP | 10 | 1 | UEFA | 3 | 0 | 42 | 1 |
| 1985/86 | Serie A | 19 | 0 | IP | 8 | 0 | - | 0 | 0 | 27 | 0 | |
| 1986/87 | Serie A | 22 | 0 | IP | 5 | 0 | UEFA | 2 | 0 | 29 | 0 | |
| 1987/88 | Piacenza | Serie D | 20 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 20 | 0 |
| Celkem | 441 | 14 | - | 92 | 1 | - | 71 | 1 | 604 | 16 | ||
Reprezentační kariéra
Za reprezentací odehrál 71 utkání a vstřelil 1 branku. První utkání odehrál 19. dubna 1975 proti Polsku (0:0).[10] Byl na MS 1978, kde odehrál všech sedm utkání, ale zápas o 3. místo prohrál. Také byl na ME 1980. I tady ale skončil na 4. místě. Vše si vynahradil na MS 1982. Odehrál tam kromě semifinále všechna utkání a získal zlatou medaili za vítězství. Poslední zápas odehrál jako kapitán 26. května 1984 proti Kanadě (2:0).[11]
Statistika na velkých turnajích
| Reprezentace | Rok | Zápasy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fáze turnaje | Datum | Soupeř | Odehraných minut | Vstřelené branky | Výsledek | ||
 Itálie |
MS 1978 | 1 zápas ve skupině | 2. 6. |  Francie | 90 | 0 | 2:1[12] |
| 2 zápas ve skupině | 6. 6. |  Maďarsko | 90 | 0 | 3:1[13] | ||
| 3 zápas ve skupině | 10. 6. |  Argentina | 90 | 0 | 1:0[14] | ||
| 1 zápas v semifinálové skupině | 14. 6. |  NSR | 90 | 0 | 0:0[15] | ||
| 2 zápas v semifinálové skupině | 18. 6. |  Rakousko | 90 | 0 | 1:0[16] | ||
| 3 zápas v semifinálové skupině | 21. 6. |  Nizozemí | 90 | 0 | 1:2[17] | ||
| o 3. místo | 24. 6. |  Brazílie | 90 | 0 | 1:2[18] | ||
| ME 1980 | 1 zápas ve skupině | 12. 6. |  Španělsko | 90 | 0 | 0:0[19] | |
| 2 zápas ve skupině | 15. 6. |  Anglie | 90 | 0 | 1:0[20] | ||
| 3 zápas ve skupině | 18. 6. |  Belgie | 90 | 0 | 0:0[21] | ||
| o 3. místo | 21. 6. |  Československo | 120 | 0 | 1:1 (8:9 na pen.)[22] | ||
MS 1982  |
1 zápas v první skupin. fáze | 14. 6. |  Polsko | 90 | 0 | 0:0[23] | |
| 2 zápas v první skupin. fáze | 18. 6. |  Peru | 90 | 0 | 1:1[24] | ||
| 3 zápas v první skupin. fáze | 23. 6. |  Kamerun | 90 | 0 | 1:1[25] | ||
| 1 zápas ve druhé skupin. fáze | 29. 6. | Argentina | 90 | 0 | 2:1[26] | ||
| 2 zápas ve druhé skupin. fáze | 5. 7. | Brazílie | 90 | 0 | 3:2[27] | ||
| Finále | 11. 7. | NSR | 90 | 0 | 3:1[28] | ||
Hráčské úspěchy
Klubové
- 6× vítěz italské ligy (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84)
- 2× vítěz italského poháru (1978/79, 1982/83)
- 1x vítěz poháru UEFA (1976/77)
- 1x vítěz poháru PVP (1983/84)
Reprezentační
- 2× na MS (1978, 1982 - zlato)
- 1× na ME (1980)
Individuální
- All Stars team na MS 1982
- kandidát na Zlatý míč – nejlepší tým (8. místo v roce 2020)
Vyznamenání
Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)[29]
.svg){kind=small}
Medaile za atletickou statečnost (1982)[30]
.svg){kind=small}
Medaile za atletickou statečnost (1975)[31]
Trenérská kariéra
Po ukončení fotbalové kariéry se vrátil do Juventusu, kde měl na starost mládež.[32] V letech 1991 až 1993 byl manažerem v Leccu.
Později vstoupil do technického sektoru FIGC jako trenér národního týmu hráčů do 20 let. V roce 2000 byl zpočátku zástupcem Trapattoniho na lavičce národního A-týmu a v říjnu téhož roku nahradil Tardelliho, jako trenér reprezentace hráčů do 21 let.[33] S mládežnickou reprezentací byl tři krát na ME U21 (2002, 2004, 2006). Nejlepší turnaj byl v roce 2004, který vyhrál. Byl i na OH 2004, kde bral bronzovou medaili. Po vyřazení ve čtvrtfinále na ME U21 2006 byl nahrazen jiným trenérem.[34]
V následujících letech netrénoval žádný tým, přestože měl nabídky od Juventusu[35] i aby vedl Libyi.[36] V roce 2014 byl angažován Švýcarským klubem FC Sion,[37] jenže po deseti dnech se nedostavil na trénink a byla mu ukončena smlouva.[38]
Úspěchy
- 3× na ME U21 (2002 – bronz, 2004 – zlato, 2006)
- 1× na OH (2004 – bronz)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.