Remove ads
Ciro Immobile (20. únor 1990, Torre Annunziata, Itálie) je italský fotbalový útočník, hrající za turecký Beşiktaş. Osm sezon odehrál za Lazio, kde vyhrál jednou domácí pohár (2018/19) a dvakrát domácí superpohár (2017, 2019). Celkem čtyřikrát se stal nejlepším střelcem Serie A (2013/14, 2017/18, 2019/20 a 2021/22). Po sezóně 2019/20 si za 36 gólů odnesl rovněž Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Evropy jako první Ital a zároveň jako první hráč italské ligy od roku 2007. V roce 2021 překonal Silvia Piolu a stal se historicky nejgólovějším fotbalistou Lazia. V zahraničí nastupoval za Německý Dortmund a v španělské Seville.
| Ciro Immobile | |||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
.png) Ciro Immobile (2023) | |||||||||||||||||||||||||
| Osobní informace | |||||||||||||||||||||||||
| Datum narození | 20. února 1990 (34 let) | ||||||||||||||||||||||||
| Místo narození | Torre Annunziata,  Itálie | ||||||||||||||||||||||||
| Výška | 185 cm | ||||||||||||||||||||||||
| Hmotnost | 85 kg | ||||||||||||||||||||||||
| Klubové informace | |||||||||||||||||||||||||
| Současný klub |  Beşiktaş | ||||||||||||||||||||||||
| Číslo dresu | 17 | ||||||||||||||||||||||||
| Pozice | Fotbalový útočník | ||||||||||||||||||||||||
| Mládežnické kluby* | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
| Profesionální kluby* | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
| Reprezentace** | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
| Úspěchy | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
| Další informace | |||||||||||||||||||||||||
| Povolání | fotbalista | ||||||||||||||||||||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 1. 9. 2024 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 1. 9. 2024 | |||||||||||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||||||||||||||||
Byl účastníkem MS 2014 v Brazílii.[1] a také ME (2016 a 2020, ve druhém případě byl u zisku zlaté medaile.
Remove ads
Klubová
Dvanáctiletý Immobile hrál zprvu fotbal za celek Sorrento, odkud po šesti letech zamířil do Juventusu. Dva roky úspěšně trávil v Primaveře, soutěži hráčů do 20 let, kde s mládežnickým týmem vyhrál Torneo di Viareggio v letech 2009 a 2010. Roku 2010 se stal mimo jiné nejlepším střelcem Primavery.[2] Zahrál si také za první mužstvo v nejvyšší soutěži i Lize mistrů. Na hostování v Pescaře vedené Zdeňkem Zemanem pomohl týmu k vítězství v Serii B 2011/12 a s 28 góly byl nejlepším střelcem soutěže. Po sezoně přestoupil do Janova, kde strávil rok jako druhá volba za útočníkem Marcem Borriellem.[2] Odtud jej osvobodil přestup do Turína FC. Je prvním hráčem Turína, který se stal králem střelců od roku 1977, kdy vyhrál Francesco Graziani.[zdroj?]
Do Borussie Dortmund přestoupil po úspěšné sezóně v Turínu FC, kdy se stal se nejlepším střelcem Serie A ročníku 2013/14 s 22 brankami. Přišel jako náhrada za polského útočníka Roberta Lewandowského, který zamířil do Bayernu Mnichov. Immobile podepsal s BVB pětiletý kontrakt.[3] Před sezonou 2014/15 vyhrál s Borussií DFL-Supercup proti Bayernu Mnichov (výhra 2:0).[4][5]
Sevilla
.jpg)
Dne 12. července 2015 se Immobile připojil k Seville na sezónní hostování poté, co ve své první sezoně v Borussia Dortmund vstřelil pouze tři góly v lize a celkem 10 gólů v 34 zápasech ve všech soutěžích.[6] Sevilla měla také možnost ho po hostování odkoupit. V klubu debutoval dne 11. srpna 2015, když nahradil Kevina Gameira v 80. minutě Superpoháru UEFA 2015 proti Barceloně, a asistoval u branky Jevhena Konopljanky, která poslala zápas do prodloužení; Barcelona však zápas vyhrála 5:4 po 120 minutách hry.[7]
31. července 2015 byl Immobile odnesen ze hřiště na nosítkách s kyslíkovou maskou a krční límcem poté, co v přátelském zápase proti Watfordu na Vicarage Road odehrál pouhých pět minut, po střetu se soupeřem. Byl převezen do nemocnice, ve které se ze zranění zotavil.[8] Později se zjistilo, že se jeho mu praskla nosní přepážka.[9] Dne 8. listopadu 2015 vstřelil Immobile svůj první gól za Sevillu v 36. minutě zápasu, ve kterém zvítězili v domácím prostředí 3:2 nad Realem Madrid.[10] V listopadu využila Sevilla opci již po pátém zápasu Cira v klubu. Dortmund dostal 11 milionů eur za přestup plus 3 miliony euro za hostování.[11]
Hostování v Turíně
Dne 14. ledna 2016 se Immobile vrátil do Turína na hostování až do konce sezóny 2015/16.[12] O dva dny později, při svém debutu po návratu do klubu, vstřelil úvodní gól domácího zápasu proti Frosinone. 14. února opět skóroval, když dvěma góly pomohl porazit Palermo 3:1.[13] 22. března utrpěl svalové zranění v derby s Juventusem a do soutěžního zápasu se vrátil až za měsíc.[14]
Opět za Lazio
Ačkoliv se původně spekulovalo, že 26letý Immobile bude v Laziu ze Sevilly nejprve hostovat, nakonec se vyjednal trvalý přestup za částku 8,5 milionu eur.[15] Dne 21. srpna vstřelil gól hned při svém debutu v úvodním kole Serie A na hřišti Atalanty, kde Lazio vybojovalo tři body po výhře 4:3.[16] První ligovou sezónu po návratu do vlasti zakončil se 23 góly na kontě, více jich vstřelili jen Džeko, Belotti, Higuaín a Icardi.[17]
V ročníku 2017/18 se podruhé v kariéře stal nejlepším střelcem nejvyšší italské ligové soutěže, tentokráte mu náleželo dělené první místo s Maurem Icardim z Interu. Oba střelci zaznamenali 29 gólů celkově.[18]
Na úvod ligového ročníku 2019/20 proti Sampdorii Janov vstřelil dva góly, čímž přispěl k výhře 3:0 na janovské půdě.[19] Během 11. kola přispěl jedním gólem hlavou k výhře 2:1 na stadionu AC Milán. Pro Immobileho to byl jeho 100. gól ve dresu Lazia napříč všemi soutěžemi, a to v jeho 147. zápase.[20] V lednovém klání 20. kola proti Sampdorii se Immobile předvedl domácímu publiku třemi góly a přispěl k vítězství 5:1, které udrželo sérii 11 ligových vítězství Lazia v řadě.[21] Lazio na jaře pronásledovalo Juventus, na titul nakonec nedosáhlo. Immobile vstřelil 26. července při výhře 5:1 hattrick proti Hellasu Verona, dva góly dal z penalty.[22] Během posledního kola dohrávané Serie A dal gól Neapoli a se 36 góly se stal Capocannoniere, nejlepším střelcem ročníku před Cristianem Ronaldem. Vyrovnal tak počin Gonzala Higuaína ze sezóny 2015/16, který tehdy hrál právě za Neapol. Immobile si tak vystřílel Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce v Evropě.[23] To se fotbalistovi italské ligy podařilo naposledy roku 2007, kdy Zlatou kopačku získal Francesco Totti, legenda druhého římského týmu.[24] Lazio proti Neapoli prohrálo 1:3 a spadlo na čtvrté místo (o příčku níže byl rival AS Řím), která však zaručovalo Ligu mistrů v další sezóně rovněž.[25]
Na konci srpna roku 2020 prodloužil s klubem smlouvu do roku 2025.[26] Ve skupině Ligy mistrů narazil na svůj bývalý klub Borussii Dortmund a v zápase 20. října pomohl jedním gólem k úvodní domácí výhře 3:1.[27] Ve čtvrtém zápase skupiny proti Zenitu 24. listopadu dal góly dva, díky čemuž Lazio vyhrálo doma 3:1 a ani tentokrát neprohrálo.[28]
Když Lazio 30. října 2021 remizovalo 2:2 na hřišti Atalanty, vstřelil Immobile jeden z gólů římského klubu a vyrovnal počin Silvia Pioly. Piola za Lazio nastřílel 159 gólů, více gólů než tito dva fotbalisté nedal za Lazio nikdo v historii.[29] Sezónu 2021/22 zakončil opět jako nejlepší střelec italské ligy s bilancí 27 gólů za 31 zápasů a označení Capocannoniere si vysloužil již počtvrté jako první Ital v historii. Jediným střelcem soutěže v jejích dějinách stále Immobilem nepřekonaným byl legendární švédský útočník Gunnar Nordahl, který ovládl listinu střelců pětkrát.[30]
Reprezentační
Reprezentoval Itálii na Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 21 let 2013 v Izraeli, vstřelil gól ve finálovém zápase proti Španělsku, který Italové prohráli 2:4.[31]
V seniorské reprezentaci Itálie debutoval 5. března 2014 v přátelském utkání proti Španělsku (prohra 0:1).[32] Byl zařazen do širší nominace na mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii, poté se dostal mezi třiadvacítku hráčů pro Mistrovství světa, jejíž složení oznámil trenér Cesare Prandelli 2. června.[33] 8. června vstřelil v přípravném utkání proti Fluminense FC, které Italové vyhráli 5:3, hattrick.[34] Na šampionátu však vyšel střelecky naprázdno: v utkání proti Anglii (výhra 2:1) střídal v 73 minutě Balotelliho, proti Kostarice (prohra 0:1) nehrál, do posledního zápasu skupiny proti Uruguayi (prohra 0:1 a vyřazení) nastoupil od začátku, v 71. minutě ho vystřídal Antonio Cassano.[35]
První reprezentační gól vstřelil 4. září 2014 ve 3. minutě přátelského utkání proti Nizozemsku, které Italové vyhráli 2:0.[zdroj?]
Dne 31. května 2016 byl Immobile jmenován do 23členného týmu Antonia Conteho pro Euro 2016.[36]
Mistrovství Evropy 2020
V červnu roku 2021 byl trenérem Robertem Mancinim nominován na odložené Mistrovství Evropy 2020 hrané kvůli pandemii covidu-19 v létě roku 2021. Immobile byl jedním ze sedmi fotbalistů, kteří se roku 2016 účastnili předchozího mistrovství ve Francii.[37] Úvodní zápas šampionátu 11. června skončil výhrou Itálie 3:0 nad Tureckem před vlastními diváky Stadio Olimpico. Immobile vstřelil druhý gól a asistoval u třetího gólu Lorenza Insigneho.[38] Ve druhém skupinovém zápase zpečetil 16. června třetím gólem výhru 3:0 nad Švýcarskem.[39] V semifinále 6. července asistoval Federicu Chiesovi při prvním gólu tohoto střetnutí, následně byl střídán Domenicem Berardim. Španělsko vyrovnalo na 1:1 a zápas nerozhodlo ani prodloužení, Itálie však uspěla 4:2 v penaltovém rozstřelu.[40] Proti Anglii hrající finále na domácí půdě odehrál 11. července úvodních 55 minut, posléze opět střídán Berardim. Itálie dohnala manko 0:1 a i finále dospělo do prodloužení, které o vítězi nerozhodlo. Manciniho svěřenci zvládli penaltový rozstřel 3:2 a stali se evropskými mistry.[41]
Remove ads
Klubová
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 2006/07 |  Sorrento |
Serie C2 | 0 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 1 | 0 |
| 2008/09 |  Juventus |
Serie A | 1 | 0 | IP | 0 | 0 | LM | 0 | 0 | 1 | 0 |
| 2009/10 | Serie A | 2 | 0 | IP | 1 | 0 | LM | 1 | 0 | 4 | 0 | |
| Celkem za Juventus | 3 | 0 | - | 1 | 0 | - | 1 | 0 | 5 | 0 | ||
| 2010/11 | .svg){kind=small} Siena |
Serie B | 4 | 1 | IP | 2 | 1 | - | 0 | 0 | 6 | 2 |
| 2011 |  Grosseto |
Serie B | 16 | 1 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 16 | 1 |
| 2011/12 |  Pescara |
Serie B | 37 | 28 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 37 | 28 |
| 2012/13 |  Janov |
Serie A | 33 | 5 | IP | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 34 | 5 |
| 2013/14 |  Turín |
Serie A | 33 | 22 | IP | 1 | 1 | - | 0 | 0 | 34 | 23 |
| 2014/15 |  Borussia Dortmund |
Bundesliga | 24 | 3 | NP+NS | 3+1 | 3 | LM | 6 | 4 | 34 | 10 |
| 2015/16 |  Sevilla |
Primera División | 8 | 2 | ŠP | 3 | 2 | LM+ES | 3+1 | 0 | 15 | 4 |
| 2016 | Turín |
Serie A | 14 | 5 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 14 | 5 |
| Celkem za Turín | 47 | 27 | - | 1 | 1 | - | 0 | 0 | 48 | 28 | ||
| 2016/17 |  Lazio |
Serie A | 36 | 23 | IP | 5 | 3 | - | 0 | 0 | 41 | 26 |
| 2017/18 | Serie A | 33 | 29 | IP+IS | 4+1 | 2+2 | EL | 9 | 8 | 47 | 41 | |
| 2018/19 | Serie A | 36 | 15 | IP | 5 | 3 | EL | 5 | 1 | 46 | 19 | |
| 2019/20 | Serie A | 37 | 36 | IP+IS | 2+1 | 1+0 | EL | 4 | 2 | 44 | 39 | |
| 2020/21 | Serie A | 35 | 20 | IP | 1 | 0 | LM | 5 | 5 | 41 | 25 | |
| 2021/22 | Serie A | 31 | 27 | IP | 2 | 1 | EL | 7 | 4 | 40 | 32 | |
| 2022/23 | Serie A | 31 | 12 | IP | 1 | 0 | EL+EKL | 4+2 | 1+1 | 38 | 14 | |
| 2023/24 | Serie A | 31 | 7 | IP+IS | 3+1 | 0 | LM | 8 | 4 | 43 | 11 | |
| Celkem za Lazio | 270 | 169 | - | 26 | 12 | - | 44 | 26 | 340 | 207 | ||
| 2024/25 |  Beşiktaş |
Süper Lig | ? | ? | TP+TS | ?+1 | ?+2 | EL | ? | ? | 1+ | 2+ |
| Celkově | 442 | 237 | - | 39 | 21 | - | 54 | 30 | 535 | 285 | ||
Reprezentační
Statistika na velkých turnajích
| Reprezentace | Rok | Zápasy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fáze turnaje | Datum | Soupeř | Odehraných minut | Vstřelené branky | Výsledek | ||
 Itálie |
MS 2014 | 1 zápas ve skupině D | 15. 6. |  Anglie | 17 | 0 | 2:1[42] |
| 3 zápas ve skupině D | 24. 6. |  Uruguay | 71 | 0 | 0:1[43] | ||
| ME 2016 | 1 zápas ve skupině E | 13. 6. |  Belgie | 15 | 0 | 2:0[44] | |
| 3 zápas ve skupině E | 22. 6. |  Irsko | 74 | 0 | 0:1[45] | ||
ME 2020  |
1 zápas ve skupině A | 11. 6. |  Turecko | 81 | 1 | 3:0[46] | |
| 2 zápas ve skupině A | 16. 6. |  Švýcarsko | 90 | 1 | 3:0[47] | ||
| Osmifinále | 26. 6. |  Rakousko | 84 | 0 | 2:1 v prodl.[48] | ||
| Čtvrtfinále | 2. 7. | Belgie | 74 | 0 | 2:1[49] | ||
| Semifinále | 6. 7. |  Španělsko | 62 | 0 | 1:1 (4:2 na pen.)[50] | ||
| Finále | 11. 7. | Anglie | 55 | 0 | 0:0 (4:3 na pen.)[51] | ||
Reprezentační branky
Remove ads
Hráčské
Klubové
vítěz 2. italské ligy (1x)
Pescara: 2011/12
vítěz italského poháru (1x)
Lazio: 2018/19
vítěz italského superpoháru (2x)
vítěz německého superpoháru (1x)
Dortmund: 2014
- vítěz tureckého superpoháru (1x)
Besiktas: 2024
Reprezentační
- 1× na MS (2014)
- 2× na ME (2016, 2020 –zlato)
- 1× na ME U21 (2013 – stříbro)
- 1× na LN (2022/23 – bronz)
Individuální
- 1× Zlatá kopačka – 2020[24][52]
- 4× nejlepší střelec 1. italské ligy Serie A – 2013/14 (22 gólů), 2017/18 (29 gólů, dělené první místo), 2019/20 (36 gólů),[52] 2021/22 (27 gólů)[30]
- 1× nejlepší střelec 2. italské ligy Serie B – 2011/12 (28 gólů)[52]
- 1× nejlepší střelec mládežnické Primavery – 2009/10[2]
- 1× nejlepší střelec mládežnického poháru Torneo di Viareggio – 2009/10 (5 gólů)[52]
- 1× nejlepší střelec Evropské ligy UEFA – 2017/18 (8 gólů)[52]
- 1× nejlepší útočník sezóny Serie A – 2019/20[53]
- Tým roku Serie A – 2013/14,[54] 2017/18,[55] 2019/20[56]
- 1× hráč sezóny podle Transfermarktu – 2020[52]
- Sestava sezóny Evropské ligy UEFA – 2017/18[57]
Vyznamenání
Řád zásluh o Italskou republiku (16.7. 2021) z podnětu prezidenta Itálie [58]
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads