From Wikipedia, the free encyclopedia
Bruce Austin Fraser, 1. baron Fraser (Bruce Austin Fraser, 1st Baron Fraser of North Cape) (5. února 1888, Londýn, Anglie – 12. února 1981, Londýn, Anglie) byl britský admirál, významný námořní vojevůdce druhé světové války. U královského námořnictva sloužil od roku 1902 a vyznamenal se již za první světové války. V meziválečném období postupoval v hodnostech a za druhé světové války vynikl v bojích proti Německu u břehů Norska (bitva u Severního mysu). Později byl vrchním velitelem v Tichomoří a jako zástupce Velké Británie podepsal kapitulaci Japonska (2. září 1945), čímž skončila druhá světová válka. V roce 1946 byl povýšen na barona a stal se členem Sněmovny lordů. V závěru aktivní služby dosáhl u námořnictva nejvyšší hodnosti velkoadmirála (1948).
| Bruce Austin Fraser, 1. baron Fraser | |
|---|---|
 Admirál Fraser jako vrchní velitel v Tichomoří (srpen 1945) | |
| Narození | 5. února 1888 Acton |
| Úmrtí | 12. února 1981 (ve věku 93 let) Londýn |
| Alma mater | Bradfield College |
| Povolání | voják a politik |
| Ocenění | rytíř komandér Řádu britského impéria Medaile Vítězství Řád Suvorova 1. třídy velkokříž Řádu lázně Řád Dannebrog |
| Funkce | první námořní lord (1948–1951) člen Sněmovny lordů Third Sea Lord |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v londýnské čtvrti Acton jako mladší syn z druhého manželství generála Alexandra Frasera (1824–1898), který působil v koloniích, z otcova prvního manželství měl dva starší nevlastní bratry, kteří sloužili v armádě. Do námořnictva vstoupil jako kadet v roce 1902 a již v roce 1908 byl poručíkem, později si doplnil vzdělání na námořní dělostřelecké škole. Za první světové války sloužil u loďstva Grand Fleet, vynikl jako dělostřelecký důstojník a v roce 1919 obdržel Řád britského impéria. Jako dobrovolník bělogvardějské flotily se zúčastnil ruské občanské války a v roce 1920 byl krátce v zajetí v Baku. V roce 1926 dosáhl hodnosti kapitána a v letech 1927–1929 byl ředitelem sekce pro námořní strategii na admiralitě, poté sloužil v Indickém oceánu. Ve 30. letech velel ve Středomoří a v roce 1936 krátce působil jako ředitel námořního zbrojení na admiralitě, poté byl velitelem letadlové lodi HMS Glorious. V roce 1938 byl povýšen na kontradmirála a v letech 1938–1939 byl náčelníkem námořního štábu ve Středozemním moři[1].
Na začátku druhé světové války se stal třetím námořním lordem a inspektorem námořnictva na admiralitě (1939–1942), v těchto funkcích koordinoval akci pronásledování německého křižníku Bismarck, v roce 1940 dosáhl hodnosti viceadmirála. V letech 1942–1943 byl vrchním velitelem loďstva Home Fleet a po vítězné bitvě u Severního mysu v prosinci 1943[2] byl jako rytíř Řádu lázně povýšen do šlechtického stavu. V roce 1944 dosáhl hodnosti admirála. Ve druhé polovině roku 1944 velel v Indickém oceánu (Eastern Fleet) a nakonec převzal vrchní velení v Tichém oceánu (1945–1946). Operace řídil z námořní základny v Sydney a ve spolupráci s námořnictvem Spojených států měl podíl na posledních bojích proti Japonsku[3]. Za Velkou Británii podepsal 2. září 1945 na palubě americké lodi Missouri kapitulaci Japonska.
Po válce byl povýšen na barona (titul of North Cape byl odvozen od jeho nejvýznamnějšího vítězství u Severního mysu) a vstoupil do Sněmovny lordů. V letech 1946–1948 byl prvním námořním pobočníkem krále Jiřího VI. a v letech 1947–1948 velitelem v Portsmouthu. Kariéru zakončil jako první námořní lord a náčelník námořního štábu (1948–1951), v těchto funkcích se podílel na vzniku NATO. V roce 1948 dosáhl nejvyšší námořní hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet). V roce 1951 odešel do výslužby. Zemřel bez potomstva a titul barona jeho úmrtím zanikl.
Za zásluhy získal během druhé světové války řadu britských i zahraničních vyznamenání. V Británii obdržel postupně všechny stupně Řádu lázně, dále byl nositelem Řádu britského impéria. Ve Francii obdržel Válečný kříž a Řád čestné legie, za bitvu u Severního mysu mu byl udělen norský Řád sv. Olafa a sovětský Suvorovův řád[4].
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
