Borka

Další významy jsou uvedeny na stránce Borka (rozcestník).

Borka je odumřelá, povrchová vrstva druhotně ztloustlého stonku (kmene) nebo kořene, je tvořena odumřelými buňkami. Bývá často nesprávně^[1] označovaná jako kůra. Má ochrannou funkci.

Poškozená borka třešně u země zatřená barvou; výše byl strom schopen borku obnovit

Některé druhy dřevin mají borku rozbrázděnou a tlustou několik centimetrů (dub), jiné tenkou a odlupující se či hladkou borku bez rýh (buk).

Borka některých rostlin má léčivé účinky, např. dubová.

Vznik

Kmen dřevin druhotně tloustne díky dělivému pletivu kambiu a borka na povrchu kmene praská. K její obnově slouží dělivé pletivo felogén. Ten se nachází mezi lýkem (floémem) a borkou. Směrem ke středu kmene produkuje buňky felodermu, které obsahují chloroplasty. Směrem ven produkuje korek (felém). Nově vzniklé buňky brání přístupu živin ke starším (blíže povrchu), a ty proto odumírají.

• 
  Borka borovice lesní (Pinus sylvestris)
• 
  Borka lilovníku tulipánokvětého (Liriodendron tulipifera)
• 
  Platan (Platanus) má různobarevnou hladkou borku
• 
  Borka dubu korkového (Quercus suber)