druh rostliny From Wikipedia, the free encyclopedia
Bez červený (Sambucus racemosa) je listnatý keř z čeledi kalinovité. Spolu s bezem černým (Sambucus nigra) a bezem chebdí (S. ebulus) patří mezi tři původní druhy bezu v ČR.
 Bez červený | |
|---|---|
 Bez červený (Sambucus racemosa) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | štětkotvaré (Dipsacales) |
| Čeleď | kalinovité (Viburnaceae) |
| Rod | bez (Sambucus) |
| Binomické jméno | |
| Sambucus racemosa L., 1753 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vědecké synonymum je Sambucus racemosa var. laciniata W. D. J. Koch ex DC.
Popsány jsou poddruhy:
Vytrvalý keř vysoký od jednoho do čtyř metrů, s daleko dosahujícími kořeny a kořenovými výmladky. Větve jsou obvykle přímé, silné a lysé, s černými oválnými bradavčitými lenticelami. Borka hnědá až šedohnědá, s výraznými lenticelami. Dřeň (tzv. bezová duše) je skořicově hnědá – na rozdíl od bílé dřeně bezu černého. Listy vstřícné, řapíkaté, lichozpeřené, s 1 až 3 lístky, jež jsou eliptické až vejčité, krátce řapíčkaté, na okraji pilovitě zubaté, na vrcholu zašpičatělé a zejména na rubu chlupaté. Květy jsou uspořádány v hustých mnohokvětých vrcholičnatých latách, 3–7 cm dlouhých a přibližně 5 cm širokých. Jednotlivé květy jsou drobné (pouhé asi 4 mm v průměru), 5četné, korunní lístky žlutavě zelené až zelené a obvykle záhy opadavé, tyčinek 5, prašníky žluté. Kalich má trojúhelníkovitě vejčité krátké cípy. Kvete od dubna do června, květy vůní připomínají mouku. Plodem jsou hustě uspořádané kulovité peckovice (asi 5 mm velké) se 3–5 semeny. Zploštělé kulovité pecky jsou dlouhé přibližně 3 mm a široké 2 mm. Plody dozrávají od června a po dozrání jsou výrazně červené.
Roste ve střední Evropě, v severní části jižní Evropy, na východě po Rumunsko, Bulharsko a západ Ukrajiny, v severní Evropě zřejmě jen zavlečený a zdomácnělý.[2] Pokrývá zhruba území od severu Pyrenejského a Apeninského poloostrova až k severu Evropy a území od Malé Asie až po severní Čínu.
V ČR se vyskytuje celkem hojně od pahorkatin po horské oblasti (max. 1420 m n. m. u Luční boudy v Krkonoších), v nížinách převážně vzácně nebo chybí.[2] Případné rozšíření do nižších poloh je někdy spojováno s koncem druhé světové války, kdy značná část obyvatelstva přešla k fosilním palivům, a výrazně tak ustalo čištění lesů formou sběru klestí.[zdroj?]
Osídluje slunná stanoviště – okraje lesů, paseky, křoviny, rokle, stráně. Roste na půdách vlhčích, humózních, bohatých na živiny, hlinitých, písčitých až kamenitých, mírně kyselých až neutrálních.[2] Vyskytuje se také u hospodářských stavení a opuštěných objektů.
Semena, která obsahují amygdalin, jsou mírně jedovatá a mohou způsobit u disponovaných jedinců otravu.[2] Jedovatá je též kůra a listy.
Spásačem bezu červeného je tesařík Anaglyptus mysticus (Linnaeus, 1758) – kuloštítník temný.
Další český název je bez hroznatý. Lidové názvy: babulka, babulinky, bez horní, bez lesní, bez s hnědou duší, bezinka s červenými jahódkami, bezinky červené, bziní, bzinčí, bzinky, červené korálky.[3]
V lidovém léčitelství byly peckovičky považovány za počišťující prostředek.[4] Po převaření a odstranění semen lze použít plody na výrobu marmelády.[2] Rychlým spařením celých plodenství červených bezinek lze získat čaj bohatý na vitamín C. Šťáva z plodů se využívá k výrobě sirupů; protože je kalná, nechává se vyčiřit delším stáním a sedlina se odfiltruje. Na 1 kg je třeba 35 dílů šťávy a 65 dílů cukru. Z červených bezinek lze získat také olej vhodný k pečení či výrobě mýdla. Usazuje se na povrchu propasírovaného protlaku získaného povařením peckoviček s vodou.[5]
Bez červený je vhodný na dělicí pásy, ptačí remízky, podrosty lesoparků, podrostové patro liniové a doprovodné zeleně. Pěstuje se v několika kultivarech, které se liší zejména tvarem a barvou listí (stříhanolisté, hluboce pilovité listy nebo odrůdy pestrolisté, např. žluté)[2], např. Sambucus racemosa 'Goldenlocks', Sambucus racemosa 'Plumosa Aurea', Sambucus racemosa 'Sutherland Gold'. Plody jsou potravou ptactva, které tak trusem rostlinu přirozeně šíří v krajině.[5]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
