Andrij Volodymyrovyč Parubij (ukrajinsky Андрій Володимирович Парубій, * 31. ledna 1971, Červonohrad) je ukrajinský politik. Po svržení režimu prezidenta Viktora Janukovyče byl jmenován tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny.[1]
| Andrij Volodymyrovyč Parubij | |
|---|---|
 Andrij Volodymyrovyč Parubij (26. ledna 2014) | |
| 13. předseda Parlamentu Ukrajiny | |
| Ve funkci: 14. dubna 2016 – 29. srpna 2019 | |
| Prezident | Petro Porošenko Volodymyr Zelenskyj |
| Předchůdce | Volodymyr Hrojsman |
| Nástupce | Dmytro Razumkov |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Baťkivščyna Všeukrajinské sdružení "Svoboda" Naše Ukrajina Front for Change Lidová fronta Evropská Solidarita |
| Narození | 31. ledna 1971 (53 let) Červonohrad |
| Sídlo | Kyjev |
| Alma mater | Lvovská univerzita |
| Profese | politik |
| Ocenění | Jubilejní medaile k 25. výročí nezávislosti Ukrajiny Řád sv. Ondřeje čestná palná zbraň Řád za zásluhy 3. třídy Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy |
| Webová stránka | www |
| Commons | Andriy Parubiy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Před osamostatněním se Ukrajiny ze svazku Sovětského svazu v roce 1991 byl Parubij nezávislým aktivistou. V roce 1988 byl zatčen a vězněn za pořádání nepovoleného shromáždění.[2] V roce 1991 založil společně s Olehem Ťahnybokem Sociálně-národní stranu Ukrajiny, která kombinovala radikální nacionalismus s neonacistickými prvky (např. názvem nebo znakem připomínajícím symbol wolfsangel).[2][3] V letech 1998 až 2004 vedl Parubij polovojenskou složku strany zvanou Vlastenci Ukrajiny.
V roce 2004 byl Parubij jedním z čelných představitelů tzv. oranžové revoluce.[2][4] V roce 2007 byl zvolen na kandidátce Naší Ukrajiny – Lidové sebeobrany do parlamentu.[2] Později se v Naší Ukrajině stal členem politické rady. V únoru 2010 požádal Evropský parlament, aby europoslanci přehodnotili svou negativní reakci na vyznamenání Stepana Bandery titulem Hrdina Ukrajiny.[5]
V únoru 2012 Parubij odešel z Naší Ukrajiny kvůli rozchodu v názorech.[6] Později byl znovu zvolen do parlamentu, tentokrát za Baťkivščynu.[7]
Od prosince 2013 do února 2014 byl jedním z komandantů tzv. Euromajdanu,[8] koordinoval dobrovolnické jednotky obrany účastníků protestů.[9] Po vítězství Euromajdanu a svržení prezidenta Viktora Janukovyče byl jmenován tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny.
Reference
Externí odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
