ukrajinský fotbalista, držitel zlatého míče From Wikipedia, the free encyclopedia
Andrij Mykolajovyč Ševčenko (ukrajinsky Андрій Миколайович Шевченко, v tisku často psaný jako Andrej Ševčenko, nar. 29. září 1976, vesnice Dvirkivščyna, Kyjevská oblast, Sovětský svaz) je ukrajinský trenér a bývalý fotbalový útočník a dlouholetý reprezentant. Byl považován za jednoho z nejsilnějších a nejúplnějších útočníků své generace. Fotbal začal hrát v týmu Dynamo Kyjev, s nímž vyhrál pět titulů a tři domácí poháry. V roce 1999 přestoupil do AC Milán, kde za sedm sezón a vyhrál jednou titul, domácí pohár i domácí superpohár. Také byl u vítězství v LM 2002/03 a superpoháru UEFA 2003. Po přestupu do Chelsea FC, vyhrál FA Cup a ligový pohár. Na poslední tři sezony se vrátil do mateřského klubu kde vyhrál Ukrajinský Superpohár. S národním týmem se zúčastnil MS 2006 a ME 2012.
| Andrij Ševčenko | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Ševčenko v roce 2017 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Osobní informace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Celé jméno | Andrij Mykolajovyč Ševčenko | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Datum narození | 29. září 1976 (48 let) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Místo narození | Dvirkivščyna, SSSR  | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výška | 183 cm | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Hmotnost | 72 kg | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Klubové informace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Konec hráčské kariéry | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Pozice | útočník | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Mládežnické kluby* | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Profesionální kluby* | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Reprezentace** | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Trenérská kariéra*** | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Národní týmy jako trenér | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Úspěchy | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Další informace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Povolání | fotbalista, fotbalový trenér a association football executive | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Manžel(ka) | Kristen Pazik (od 2004) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Děti | Jordan (2004) Christian (2006) Oleksandr (2012) Rider Gabriel (2014) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k konec kariéry ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k konec kariéry *** Trenérské působení aktuální k 6. 11. 2021 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Stal se vítězem ankety Zlatý míč 2004 a ve stejném roce byl zařazen na seznam 125 nejlepších žijících hráčů.[1] Za svou kariéru vstřelil 67 branek ve 143 zápasech v klubové soutěže UEFA. Za reprezentaci vstřelil 48 branek, to jej řadí na 1. místo. V AC Milán se stal druhým nejlepším střelcem v historii.
V roce 1986 upoutal pozornost pozorovatele Dynama Kyjev Aleksandra Spakova, když hrál na školním turnaji. Tak byl přidán do mládežnické akademie klubu.[3] Navzdory počátečnímu odporu svého otce Nikolaje, který si přál, aby jeho syn šel po jeho stopách dokončením vojenské kariéry. Andrej pokračoval v hraní fotbalu, dokud nebyla činnost pozastavena kvůli jaderné katastrofě v Černobylu 1986, který donutil chlapce a jeho rodinu dočasně opustit svůj domov a pohybovat se podél pobřeží, aby unikli účinkům kontaminace.[4]
Po návratu do Kyjeva se v klubové akademii okamžitě vyzdvihl své kvality. V roce 1989 se zúčastnil s dorostem mezinárodního turnaje v Itálii, s nímž vstřelil 10 branek.[5] V roce 1990 hrál turnaj ve Walesu a byl oceněn samotným Rushem.[3]
V letech 1993 a 1994 byl nejlepším střelcem rezervního týmu s 12 góly. V následující sezóně, 8. listopadu 1994 debutoval v utkání proti Šachtaru Doněck (3:1). Svůj první branku vstřelil 1. prosince 1994 proti Dnipru (4:2). V sezoně 1994/95 hraje poprvé proti Spartaku Moskva v LM (0:1)[6] a první branku v vstřelil 7. prosince 1994 proti Bayernu Mnichov (1:4).[7]
V následující sezóně vstřelil už 16 branek v 31 ligových zápasech (skončil na druhém místě v tabulce střelců), což vedlo k druhému titulu v řadě a vítězství domácího poháru. V sezóně 1996/97 opět vyhrál titul. V sezónách LM 1997/98 a LM 1998/99 se definitivně stal špičkovým hráčem pod vedením trenéra Lobanovského. Dne 5. listopadu 1997 se zaznamenal tři branky v Barceloně (4:0).[8] Dostal se až do čtvrtfinále, kde byl vyřazen pozdějším finalistou Juventusem. Sezónu uzavřel celkovým počtem 33 branek a titulem a domácím pohárem. V roce 1997 byl zvolen nejlepším hráčem ligy a ukrajinským fotbalistou roku.
V sezoně 1998/99 nastřílel celkem 33 branek v sezoně, opět vyhrál double (liga a národní pohár) a poprvé se stal nejlepším střelcem s 18 góly. Ve stejné sezoně v LM došel až do semifinále, kde podlehl Bayernu Mnichov.[9][10] Spolu s Yorkem se stal nejlepším střelcem. Na konci roku skončil na třetím místě v anketě o Zlatý míč 1999. Po 184 utkání a 106 brankách se rozhodl přestoupit do italského klubu AC Milán.
V květnu 1999 jej koupil tehdy za zhruba 25 milionů dolarů.[11] První utkání hraje proti Parmě o italský superpohár (1:2) 21. srpna 1999.[12] První branku vstřelil v 1. kole ligy proti US Lecce (2:2) 29. srpna.[13] Sezonu zakončil 24 brankami a stal se nejlepším střelcem ligy. V následující sezoně opět nastřílel 24 branek a skončil v tabulce střelců na 2. místě. V LM skončil ve druhé fázy, ale nastřílel 6 branek z 10 utkání. V anketě o Zlatý míč byl opět na 3. místě. Sezonu 2001/02 zakončil 4. místem v lize a stal se semifinalistou v poháru UEFA, v němž vypadli s Borussii.
Sezonu 2002/03 začal zraněním ve 3 předkole v LM proti FC Slovan Liberec. Následovalo volno a sezonu zakončil jen 5 brankami v lize. V LM dával rozhodující branky ve vyřazovací části. Nejprve porazil ve čtvrtfinále Ajax (3:2) [14] a v semifinále proti Interu (1:1)[15] díky jeho brance se AC Milán dostal po 8 letech do finále. Ve finále nastoupil od začátku utkání které skončilo 0:0. Po prodloužení přišli penalty a v ní dal rozhodující branku.[16] Stal se prvním Ukrajincem, který získal tuto trofej.[17] O tři dny později se stal vítězem domácího poháru.
Sezóna 2003/04 začala prohrou o Italský superpohár proti Juventusu.[18] Pak přišlo vítězství o Superpohár UEFA. V utkání proti Portu dal jedinou branku utkání.[19] Sezonu zakončil 24 brankami a stal se nejlepším střelcem ligy a s klubem získal titul.
V následující sezoně 2004/05, vstřelil v utkání o Italský superpohár všechny branky do sítě Lazia (3:0).[20] Na konci roku vyhrál anketu o Zatý míč a fotbalista Pelé jej zařadil na seznam FIFA 100. Také získal od prezidenta Ukrajiny Kučmy nejvyšší ukrajinský titul, titul Hrdina Ukrajiny. Ligu dokončil na druhém místě a vstřelil v nich 17 branek. V LM nastřílel 6 branek v 11 zápasech a pomohl k postupu do finále proti Liverpoolu. Zápas skončil výsledkem 3:3, v prodloužení měl několik šancí vstřelit branku. Utkání se rozhodlo až na penalty. Stejně jako ve finále LM 2002/03 byl u páté rozhodující střele. Tentokrát střelu odrazil brankář Jerzy Dudek, čímž rozhodl o vítězství soupeřů.[21][22]
Sezona 2005/06: liga 19 branek ve 28 zápasech, LM 9 branek ve 12 zápasech (nejlepší střelec), sezona se mu povedla jen trofeje nevyhrál. V lize klub dostal za korupční skandál odečet 30 bodů a v LM vypadli v semifinále s Barcelonou.[23] Dne 23. listopadu 2005, v utkání LM proti Fenerbahçe SK (4:0) vstřelil čtyři branky,[24] čímž se stal jedním z deseti hráčů, kteří v zápase zaznamenali tolik branek.[25] V utkání proti Trevisu 8. února 2006 se stal druhým nejlepším střelcem v historii AC Milán, hned za Nordahlem.[26] V květnu 2006 se v ligovém utkání proti Parmě (3:2)[27] zranil na utkání. To byl jeho poslední utkání v sezoně. V následujících týdnech oznámil prezident Silvio Berlusconi odchod do anglického klubu Chelsea FC. [28][29] Za sedm sezon u Rossoneri odehrál celkem 296 utkání a vstřelil 173 branek. Získal celkem 5 trofejí a řadu individuálních cen.
Dne 31. května 2006 se stal oficiálně hráčem anglického klubu Chelsea FC.[30] K týmu se zapojil po MS 2006.
První utkání odehraje a také první branku vstřelí při anglickém superpoháru 2006 13. srpna 2006 proti Liverpoolu (1:2).[31] První branku v lize vstřelil 23. srpna proti Middlesbrough (1:2).[32] Během sezony nestřílí branky a v zimě roku 2006 se objevili zprávy o přestupu.[33] Nakonec zůstal[34] a pomohl blues obsadit 2. místo v lize. V LM dokráčí do semifinále kde jej vyřadil Liverpool na penalty. Celkem vstřelil za sezonu 14 branek z 51 utkání. Po těchto výkonech které byli pod očekáváním se tisk i televize profilovaly možný návrat AC Milán během letního přestupového trhu.[35] Oba kluby však okamžitě odmítly jakýkoli kontakt.[36]
V sezóně 2007/08 nenašel v týmu mnoho prostoru. Často byl na tribuně a nezbylo pro něj místo ani na lavičce.[37] V lize odehrál 17 utkání a v LM jich odehrál jen 5. Tým postoupil do finále, ale v něm si proti Manchesteru United (1:1)[38] nezahrál a sledoval porážku na penalty z lavičky.[39] I když po skončení sezony se vyrojili zvěsti o přestupu zpět k Rossoneri, hráč se popřel.[40]
Po sérii vyjednávaní se 23. srpna 2008 po několika schůzkách mezi Abramovičem a Berlusconim se Andrej vrátil do AC Milán na hostování.[41][42] Po svém návratu hrál s číslem 76, protože s tradiční 7 hraje Pato. Sezona se mu nepovedla. V lize nevstřelí branku a hrál velmi málo.[43] Za celou sezonu vstřelil jen dvě branky a to v domácím poháru a v Poháru UEFA. Na konci sezóny se jej klub rozhodl nevykoupit a tak se vrátil do Chelsea FC. I tak se předvedl celkem ve 322 utkání za Rossoneri a vstřelil 175 branek což je druhé místo v tabulce střelců v AC Milán.
Po návratu z hostování do Chelsea FC odehrál jedno utkání. Dne 29. srpna přišla zpráva že klub souhlasil k přestupu do mateřského Dynama zadarmo. Po deseti letech se vrátil tam kde začal hrát velký fotbal. Rozhodl se hrát číslem 7 a ne číslo 10, které nosil na začátku kariéry.
Za Dynamo odehrál poslední tři sezony kariéry. Nejlepšího umístění v lize bylo vždy 2. místo a jednou hrál i finále domácího poháru. Poslední utkání odehrál 10. května 2012 proti Simferopolu (1:1).[44] Celkem za mateřský klub odehrál 267 utkání a vstřelil 136 branek. Dne 28. července 2012 v rozhovoru pro oficiální web Dynama Kyjev prohlásil, že končí fotbalovou karieru, aby se mohl věnovat politice.[45]
Byl reprezentantem již v kategorii U18. Dne 11. října 1994 debutoval ve věku 18 let v reprezentaci U21 proti Slovinsku.
Za seniorskou reprezentaci odehrál první utkání 25. března 1995 ve věku 18 let a 177 dní proti Chorvatsku (0:4) [46] a první branku vstřelil proti Turecku (2:3) 1. května 1995.[47] Stal se nejmladším střelcem v historii svého národního týmu (rekord překonal o dvacet let později Oleksandr Zinčenko).
Kvalifikaci na MS 1998 se s národním týmem umístil na 2. místě v 9 skupině. Tým si zajistil baráž, ale prohrál v ní s Chorvatskem (0:2, 1:1).[48] Vstřelil v nich 4 branky v 8 utkání. Další kvalifikaci odehrál pro ME 2000. A také tady prohrál tým v baráži, tentokrát se Slovínsku (1:2, 1:1).[49]
V roce 2000 se trenérem stal Valerij Lobanovskij s úkolem kvalifikovat tým na MS 2002. A zase si tým zajistil baráž. V baráži narazí na silné Německo které je poráží (1:1, 1:1). [50] Andrej vstřelil celkem 10 branek. Dne 17. dubna 2002 si při přátelském utkání proti Gruzii (2:1)[51] navlékl kapitánskou pásku.
Velkým úspěchem s reprezentací dosáhl v roce 2006 kdy pomohl vyhrát kvalifikační skupinu na MS 2006. Andrej byl kapitánem a vůdcem týmu když zaznamenal 6 branek. Na turnaji dokráčel jako kapitán s reprezentací do čtvrtfinále. Tam je vyřadila Itálie (0:3).[52]
Na ME 2008 se nekvalifikovali a na MS 2010 prohráli v baráži s Řeckem (0:0, 0:1).[53] Dne 8. října 2010 při přátelském utkání proti Kanadě nastoupil do 100 utkání za národní tým.[54]
Poslední turnaj odehrál na domácím ME 2012. Národní tým se neprobojoval přes skupinu do vyřazovacích bojů. Po posledním utkání za reprezentaci proti Anglii (0:1)[55] ukončil fotbalovou kariéru. Za 17 let v národním dresu odehrál 111 utkání a vstřelil 48 branek.
Dne 11. listopadu 2012 se novým prezidentem Ukrajinské federace stal Anatolij Koňkov a nabídl mu trenérský post reprezentace. Bývalý útočník ji odmítl.[56] Dne 16. února 2016 se stává asistentem trenéra reprezentace který vede trenér Mychajlo Fomenko.[57]
Trenérem reprezentace se stal 12. července 2016 po ME 2016. [58]
V květnu 2019 se v mediích objevuje zprava že by měl trénovat bývalý klub AC Milán.[59] To se nepotvrdí a věnuje se reprezentaci se kterou chce postoupit na ME 2020. To se podaří, když vyhrál svou skupinu. Ale trenérem AC Milán se jednou chce stát.[60]
Počátkem listopadu 2021 se stal trenérem Janov CFC. Podepsal trenérskou smlouvu do roku 2023 s opcí na jednoroční prodloužení.[2]
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 1994/95 | FK Dynamo Kyjev | Premjer-liha | 17 | 1 | UP | 4 | 1 | LM | 2 | 1 | 23 | 3 |
| 1995/96 | Premjer-liha | 31 | 16 | UP | 5 | 1 | LM | 2 | 2 | 38 | 19 | |
| 1996/97 | Premjer-liha | 20 | 6 | UP | 0 | 0 | LM+UEFA | 0+0 | 0 | 20 | 6 | |
| 1997/98 | Premjer-liha | 23 | 19 | UP | 8 | 8 | LM | 10* | 6* | 41 | 33 | |
| 1998/99 | Premjer-liha | 26 | 18 | UP | 4 | 5 | LM | 14* | 10* | 44 | 33 | |
| 1999/00 | AC Milán[62] | Serie A | 32 | 24 | IP+IS | 4+1 | 4+0 | LM | 6 | 1 | 43 | 29 |
| 2000/01 | Serie A | 34 | 24 | IP | 3 | 1 | LM | 14* | 9* | 51 | 34 | |
| 2001/02 | Serie A | 29 | 14 | IP | 3 | 0 | UEFA | 6 | 3 | 38 | 17 | |
| 2002/03 | Serie A | 24 | 5 | IP | 4 | 1 | LM | 11* | 4* | 39 | 10 | |
| 2003/04 | Serie A | 32 | 24 | IP+IS | 1+1 | 0 | LM+ES+IP | 9+1+1 | 4+1+0 | 45 | 29 | |
| 2004/05 | Serie A | 29 | 17 | IP+IS | 0+1 | 0+3 | LM | 10 | 6 | 40 | 26 | |
| 2005/06 | Serie A | 28 | 19 | IP | 0 | 0 | LM | 12 | 9 | 40 | 28 | |
| 2006/07 | Chelsea FC | Premier League | 30 | 4 | AP+ALP+AS | 6+4+1 | 3+3+1 | LM | 10 | 3 | 51 | 14 |
| 2007/08 | Premier League | 17 | 5 | AP+ALP | 1+2 | 0+2 | LM | 5 | 1 | 25 | 8 | |
| 2008/09 | AC Milán | Serie A | 18 | 0 | IP | 1 | 1 | UEFA | 7 | 1 | 26 | 2 |
| 2009 | Chelsea FC | Premier League | 1 | 0 | AS | 0 | 0 | LM | 0 | 0 | 1 | 0 |
| 2009/10 | FK Dynamo Kyjev | Premjer-liha | 21 | 7 | UP | 2 | 0 | LM | 6 | 1 | 29 | 8 |
| 2010/11 | Premjer-liha | 18 | 10 | UP | 2 | 1 | LM+EL | 4+8 | 2+3 | 32 | 16 | |
| 2011/12 | Premjer-liha | 16 | 6 | UP+US | 1+0 | 0 | LM+EL | 1+4 | 0 | 22 | 6 | |
| Celkově | 496 | 235 | - | 64 | 40 | - | 143 | 67 | 703 | 342 | ||
| Reprezentace | Rok | Zápasy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fáze turnaje | Datum | Soupeř | Odehraných minut | Vstřelené branky | Výsledek | ||
 Ukrajina |
2006 | 1 zápas ve skupině | 14. 6. |  Španělsko | 90 | 0 | 0:4[63] |
| 2 zápas ve skupině | 19. 6. |  Saúdská Arábie | 86 | 1 | 4:0[64] | ||
| 3 zápas ve skupině | 23. 6. |  Tunisko | 88 | 1 | 1:0[65] | ||
| Osmifinále | 26. 6. |  Švýcarsko | 120 | 0 | 0:0 (3:0) na pen.[66] | ||
| Čtvrtfinále | 30. 6. |  Itálie | 90 | 0 | 0:3[67] | ||
| 2012 | 1 zápas ve skupině | 11. 6. |  Švédsko | 81 | 2 | 2:1[68] | |
| 2 zápas ve skupině | 15. 6. |  Francie | 90 | 0 | 0:2[69] | ||
| 3 zápas ve skupině | 19. 6. |  Anglie | 20 | 0 | 0:1[55] | ||
Do 17. listopadu 2020
| Rok | Reprezentace | Turnaj | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | Umístění | ||
| 2016 + 2017 | Ukrajina | Kvalifikace na MS 2018 | 10 | 5 | 2 | 3 | 3. místo (nepostup) |
| 2018 | Liga národů UEFA | 4 | 3 | 0 | 1 | 1. místo v lize B (postup) | |
| 2019 | Kvalifikace na ME 2020 | 10 | 6 | 3 | 1 | 1. místo (postup) | |
| 2020 | Liga národů UEFA | 6 | 2 | 0 | 4 | 4. místo v lize A (sestup) | |
| od 2016 | Přátelské utkání | 13 | 5 | 5 | 3 | - | |
| Celkově | 43 | 16 | 8 | 9 | |||
Řád za zásluhy III třídy – 15. října 1999 – udělil prezident Leonid Kučma[71]
Řád za zásluhy II třídy – 4. června 2003 – udělil prezident Leonid Kučma[72]
Hrdina Ukrajiny 31. prosince 2004 – za vynikající sportovní výsledky a za výjimečný osobní přínos k rozvoji ukrajinského fotbalu ke zlepšení image Ukrajiny ve světě[73]
Řád za odvahu III třídy – 2006 – udělil prezident Viktor Juščenko[74]
Řád za zásluhy I třídy – 5. července 2012 – udělil prezident Viktor Janukovyč[75]Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
