český dabér, herec a vysokoškolský pedagog From Wikipedia, the free encyclopedia
Alois Švehlík (* 30. července 1939 Pardubice) je český herec, dabér a divadelní pedagog.[2]
| Alois Švehlík | |
|---|---|
 Alois Švehlík v roce 2019 | |
| Narození | 30. července 1939 (85 let) Pardubice  Protektorát Čechy a Morava |
| Choť | Florentina Švehlíková (od 1967) |
| Děti | Tereza, rozená Švehlíková David Švehlík Andrea Pechlátová |
| Příbuzní | Jaroslav Švehlík (bratr) Jana Švehlíková (švagrová)[1] Jitka Schneiderová (bývalá snacha) Sofie Anna Švehlíková (vnučka) Martin Pechlát (zeť) Vlastimil Vašinka (bývalý švagr) Marcel Vašinka (synovec) |
| Podpis |  |
| Umělecké ceny | |
| 1999 – Cena Františka Filipovského za nejlepší mužský herecký výkon v dabingu filmu Lepší už to nebude 2004 – Cena Divadelních novin za herecký výkon v roli On v Jandlově hře Z cizoty 2007 – Cena Františka Filipovského za nejlepší mužský herecký výkon v dabingu filmu Tajemství Santa Vittorie 2014 – Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu 2021 – Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra 2024 – Síň Slávy Národního divadla | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se do obchodnické rodiny. V dětství s rodiči často cestoval po trzích. Spolu se svým starším bratrem Jaroslavem už odmala tíhl k divadlu a hrál u Salesiánů. Zároveň ministroval v pardubickém kostele svatého Václava a tady také začal ochotnicky hrát v chrámovém divadelním souboru. Vystudoval střední průmyslovou školu strojní v Chrudimi, maturoval v roce 1958. Po základní vojenské službě krátce pracoval v továrně, kde se seznámil se svou budoucí manželkou. Brzy ho ale definitivně zlákalo divadlo. Pokus dostat se na DAMU byl neúspěšný, ale přesto nastoupil jako elév do Středočeského divadla v Kladně. Postupně prošel oblastními divadly v Mostě, Olomouci a Liberci.
Členem činohry pražského Národního divadla (ND) se stal v roce 1988. Za téměř třicet let se zde představil v dlouhé řadě rolí širokého hereckého rejstříku, např. jako Mlynář a Klásek v Jiráskové Lucerně, Jean ve Strindbergově Slečně Julii, Astrov v Čechovově Strýčku Váňovi, postava označená jako On v Mittererově Návštěvní době, Pemperer v Nestroyově komedii Tajné peníze, tajná láska, Baron di Ripafratta v Goldoniho Mirandolíně. V Millerově Smrti obchodního cestujícího hrál hlavní roli Willyho Lomana, v Gogolově Ženitbě Žvanikina, v O’Neillově Měsíci pro smolaře Phila Hogana, v Mášových Podivných ptácích Aleše Hrdinu, v Tylově Paličově dceři Kolínského, Ibsenova titulního Johna Gabriela Borkmana, hrdého a osamělého muže stále čekajícího na svůj opětovný vzestup. Dále ztvárnil například Pelopa ve Vrchlického a Fibichově melodramu Smrt Hippodamie, Leonata v Shakespearově komedii Mnoho povyku pro nic, Matěje Šumbala ve Stroupežnického Našich furiantech, Millera v Schillerových Úkladech a lásce, Alfreda Doolittla v Shawově Pygmalionu, Maxe ve Stoppardově Rock’n’Rollu, Hraběte z Glostru v Shakespearově Králi Learovi, prof. Špačka v Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj, Generála v Medkově Plukovníku Švecovi nebo Andreje Pjosu v Hordubalovi. V roce 2024 byl uveden do Síně slávy Národního divadla.[3]
Hostoval i na dalších pražských scénách – v Činoherním klubu, divadelním spolku JEDL, Divadle Viola, Divadle Na Jezerce, Dejvickém divadle nebo Divadle Na zábradlí, kde za výkon v Jandlově hře Z cizoty získal v roce 2005 Cenu Divadelních novin. Za stejnou roli byl nominován i na Cenu Thálie a Cenu Alfréda Radoka. V roce 2021 převzal Thálii za celoživotní mistrovství.[4]
Od poloviny 70. let se začal objevovat v menších filmových a televizních rolích. Zahrál si např. ve válečných snímcích Sokolovo a Osvobození Prahy, ve filmech Dým bramborové natě, Mladý muž a bílá velryba či Koncert na konci léta. Větší roli ztvárnil v dětské sci-fi Odysseus a hvězdy. V 80. letech získal role v seriálech Dobrá Voda a Bylo nás šest, ve snímku Smrt krásných srnců byl obsazen do role rozvědčíka.
V 90. letech se začal více prosazovat v televizní tvorbě. Jeho filmografie dnes zahrnuje desítky titulů pro film a televizi. Objevil se například v televizní povídce na motivy Karla Čapka Ukradený kaktus, v zajímavé inscenaci Pilát Pontský, onoho dne nebo jako jeden z důstojníků v Černých baronech.
Výrazné uplatnění nachází v dabingu, daboval populární zahraniční krimiseriály jako Profesionálové, Schimanski nebo Dempsey a Makepeacová, kde namluvil policejního šéfa Spikingse. Jeho hlasem z mnoha filmů promlouvají Jack Nicholson, Charles Bronson, Anthony Hopkins, Robert De Niro nebo Burt Lancaster. Jeho hlasem mluví postavy z filmů Starman, Návrat do budoucnosti II, ve Válce Roseových daboval Dannyho DeVita. Je jedním z hrstky herců, kteří cenu za mistrovství v dabingu získali opakovaně. Snad nejlepší výkon podal ale ve filmu Lepší už to nebude, kde namluvil hlavního hrdinu v podání Jacka Nicholsona.
V roce 1999 byl oceněn za nadabování Waltera Lloyda ve filmu Terč, další cenu obdržel za dabing Anthonyho Quinna v roli Bomboliniho ve snímku Tajemství Santa Vittorie. Za dabing Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude získal Cenu Františka Filipovského. V roce 2014 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.[5]
Od roku 2004 vyučuje činoherní herectví na pražské DAMU.
V roce 2006 mu lékaři diagnostikovali rakovinu štítné žlázy, z nemoci se vyléčil. V roce 2013 se mu rakovina vrátila, opět ji úspěšně překonal.
V roce 2010 začal natáčet rodinný seriál Cesty domů.
V prosinci 2011 havaroval nedaleko obce Lštění na Domažlicku poblíž své chaty s 1,35 promile alkoholu v krvi. Při nehodě utrpěl lehčí zranění. V únoru 2012 mu soud na dva roky odebral řidičský průkaz a uložil trest šest měsíců vězení s podmíněným odkladem na rok a půl.[6]
Jeho starší bratr Jaroslav Švehlík (1930–1973) byl také herec. Jejich sestra byla několik let manželkou herce Vlastimila Vašinky, s nímž se později rozvedla. Jejich syn a tedy synovec Aloise Švehlíka je herec Marcel Vašinka.
Je ženatý, jeho manželkou je od roku 1967 ekonomka Florentina Švehlíková, rozená Štěpánová (* 1943), mají tři děti, dvě dcery, Terezu (* 1968) a Andreu (* 1977),[7] a syna Davida, který je rovněž hercem. Jejich zeť je herec Martin Pechlát.[8]
Se svým synem Davidem hrál Alois Švehlík v divadelních představeních Svatá Jana (1986, Městská divadla pražská – Divadlo ABC), Z cizoty (2004–2007, Divadlo Na zábradlí, tato hra získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii divadelní Inscenace roku 2004), Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (2005–2007, Letní shakespearovské slavnosti) a Král Lear (2011–2013, Národní divadlo, v tomto představení hráli otce a syna). Zahráli si spolu ve filmech … a stoupej do slunce!, Bolero, I ve smrti sami, Operace Silver A a Alois Nebel a v seriálech Letiště – v dílech Nebezpečná známost, Mrtvý muž letí a Holky na krku – a Já, Mattoni, v rozhlase spolu účinkovali v dramatu Loupežníci a spolu s herečkou Danou Černou namluvili v roce 2009 audioknihu U řeky Piedra jsem usedla a plakala od brazilského spisovatele Paula Coelha. V dabingu seriálu Roswell a filmu Můj syn namluvili postavy otce a syna. Dále se v dabingu sešli u filmů Hon na ponorku, Muž proti muži, Generál Eisenhower: Velitel invaze, Ronin a Tajemství Santa Vittorie a seriálu Wallander.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
