Alexander Van der Bellen
rakouský ekonom a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
rakouský ekonom a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Alexander Van der Bellen (* 18. ledna 1944 Vídeň) je rakouský politik, vysokoškolský pedagog a ekonom, od roku 2017 prezident Rakouska. V letech 1997–2008 působil jako předseda rakouských Zelených.[1] V roce 2016 byl zvolen rakouským prezidentem, když v opakovaném druhém kole prezidentských voleb těsně porazil kandidáta Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norberta Hofera.[1]
| prof. Dr. rer. oec. Alexander Van der Bellen | |
|---|---|
_(cropped).jpg) Alexander Van der Bellen (2021) | |
| 12. prezident Rakouska | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 26. ledna 2017 | |
| Kancléř | Christian Kern Sebastian Kurz Brigitte Bierleinová Sebastian Kurz Alexander Schallenberg Karl Nehammer |
| Předchůdce | Heinz Fischer |
| Předseda Zelených | |
| Ve funkci: 13. prosince 1997 – 3. října 2008 | |
| Předchůdce | Christoph Chorherr |
| Nástupce | Eva Glawischnig-Piesczeková |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | SPÖ (do 1992) GRÜNE (1992–2016) nezávislý (od 2016) |
| Narození | 18. ledna 1944 (81 let) Vídeň Německá říše |
| Choť | Brigitte Van der Bellen (Desetiletí od 1960 – 2015) Doris Schmidauerová (od 2015) |
| Rodiče | Alexander Van der Bellen a Alma Van der Bellen |
| Děti | 2 synové |
| Sídlo | Kaunertal a Vídeň |
| Alma mater | Akademisches Gymnasium Innsbruck (1954–1962) Univerzita Innsbruck (do 1966) University of Innsbruck. 1669 - Wissenschafft Gesellschaft (do 1970) |
| Profese | politik, ekonom a vysokoškolský učitel |
| Náboženství | luteránství |
| Ocenění | Řád bílého dvojkříže 1. třídy (2019) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky velkohvězda čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku velká kolana Řádu svatého Jakuba od meče čestné občanství … více na Wikidatech |
| Podpis | .png){kind=small} |
| Webová stránka | www |
| Commons | Alexander Van der Bellen |
| Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svůj prezidentský mandát obhájil 9. října 2022 už v prvním kole prezidentských voleb, když získal 56,69 % hlasů a byl zvolen na další šestileté období.
Narodil se ve Vídni roku 1944 estonské matce a ruskému otci nizozemského původu, kteří uprchli z Estonska před stalinismem.[2] Jeho otec získal roku 1934 po útěku ze Sovětského svazu estonské občanství.[3] Ruštinu, první jazyk svých rodičů, se nikdy neučil.[4] Je ženatý s environmentalistkou Doris Schmidauerovou, z předchozího manželství má dva syny.[5]
V roce 1962 vystudoval akademické gymnázium v Innsbrucku a poté studoval ekonomii na Univerzitě v Innsbrucku, kde získal v roce 1970 doktorát. V letech 1972 až 1974 pracoval v Západním Berlíně na Mezinárodním institutu pro management a správu (Internationales Institut für Management und Verwaltung). V roce 1975 se habilitoval a v letech 1976 až 1980 působil jako docent na Univerzitě Innsbruck.[6] V roce 1980 byl jmenován řádným profesorem v oboru ekonomie na Vídeňské univerzitě.[7] V letech 1990 až 1994 zastával funkci děkana fakulty sociálních věd a ekonomie na téže univerzitě.[6]
V dubnu roku 2016 se ucházel o post rakouského prezidenta. V prvním kole voleb 24. dubna získal 21,4 procenta hlasů a do dalšího kola postoupil společně s Norbertem Hoferem, vítězným kandidátem strany FPÖ. Druhé kolo 22. května vyhrál s výsledkem 50,3 % hlasů.[1][pozn. 1]
Úřadu se měl ujmout složením slibu 8. července 2016, avšak 1. července 2016 rakouský Ústavní soud kvůli početným přestupkům proti pravidlům sčítání korespondenčních hlasů zrušil platnost druhého kola voleb.[9] Od 8. července vykonávalo pravomoci prezidenta tříčlenné předsednictvo rakouské Národní rady.[1] Opakované druhé kolo 4. prosince vyhrál Bellen se ziskem 53,8 % hlasů.[10][11] Do úřadu spolkového prezidenta nastoupil složením přísahy 26. ledna 2017.[12]
Vítězství Van der Bellena v prezidentských volbách uvítali český premiér Bohuslav Sobotka i český ministr obrany Martin Stropnický.[13]
Van der Bellen podporuje sňatky homosexuálů, ochranu životního prostředí a evropskou integraci. V souvislosti s evropskou migrační krizí kritizoval v roce 2016 tehdejší rakouskou vládu za „tvrdý postup vůči uprchlíkům“ a podporoval politiku německé kancléřky Angely Merkelové.[1]
Opakovaně se vyjádřil, že jako prezident by nejmenoval zástupce Svobodné strany Rakouska do čela vlády, a to i v případě, že by strana vyhrála příští parlamentní volby.[1]
Van der Bellen podporuje možnost dvojího občanství.[14]
V roce 2017 prohlásil, že jestli bude pokračovat šíření islamofobie, tak přijde den, kdy budou ženy vyzvány k nošení islámského šátku ze solidarity k obětem islamofobie.[15][16]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
