Adolf Rhemen

From Wikipedia, the free encyclopedia

Adolf Rhemen

Adolf svobodný pán Rhemen (německy Adolf Freiherr Rhemen zu Barensfeld) (22. prosince 1855 Rastatt – 11. ledna 1932 Rekawinkel, Rakousko) byl rakousko-uherský generál. V rakousko-uherské armádě sloužil od roku 1876 a u posádek na různých místech monarchie postupoval v hodnostech. Za první světové války se jako velitel 13. armádního sboru zúčastnil bojů na Balkáně i na východní frontě. V letech 1916–1918 zastával funkci generálního guvernéra v okupované části Srbska, v armádě nakonec dosáhl hodnosti generálplukovníka (1917). Po rozpadu monarchie byl v prosinci 1918 penzionován.

Stručná fakta Generální guvernér v Srbsku, Předchůdce ...
Adolf baron Rhemen zu Barensfeld
Thumb
Portrét z roku 1915
Generální guvernér v Srbsku
Ve funkci:
1916 – 1918
PředchůdceJohann Ulrich von Salis-Seewis
NástupceHermann Kövess von Kövessháza
Velitel 13. armádního sboru v Záhřebu
Ve funkci:
1912 – 1916
PředchůdceRaimund Gerba
NástupceMaximilian Csicserics von Bacsány
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerálplukovník (1917), generál pěchoty (1914), polní podmaršál (1910), generálmajor (1905)
Narození22. prosince 1855
Rastatt
Úmrtí11. ledna 1932 (ve věku 76 let)
Pressbaum
Alma materTereziánská vojenská akademie
Profesedůstojník
CommonsAdolf von Rhemen
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zavřít

Životopis

Thumb
Erb rodu Rhemenů z Barensfeldu

Pocházel ze starého německého šlechtického rodu, byl synem c. k. generálmajora barona Petera Rhemena (1789–1872). V roce 1872 začal studovat na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, studium dokončil v roce 1876 v hodnosti poručíka a nastoupil ke 14. pěšímu pluku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (Kriegsschule) ve Vídni (1882–1884) a mezitím postupoval v hodnostech (nadporučík 1881, kapitán 1884). Poté se stal štábním důstojníkem a byl mimo jiné náčelníkem štábu 31. pěší divize v Budapešti. V roce 1894 byl povýšen na majora a působil u štábu 2. armádního sboru ve Vídni. Jako podplukovník (1896) byl pak přeložen k 79. pěšímu pluku v Karlovaci a následně v hodnosti plukovníka (1899) povýšil na náčelníka štábu 13. armádního sboru v Záhřebu (1899–1905).[1]

V roce 1905 byl povýšen na generálmajora, poté sloužil jako velitel 36. pěší divize v Záhřebu[2], jeho dalším působištěm bylo Sarajevo a Pljevlja, od roku 1909 byl velitelem 34. pěší divize v Temešváru.[3][4] V roce 1910 byl jmenován polním podmaršálem a v letech 1912–1916 byl velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu.[5] V dubnu 1914 získal hodnost generála pěchoty a na začátku první světové války velel v Srbsku, později byl přeložen na východní frontu do Haliče. V červenci 1916 byl jmenován guvernérem okupované části Srbska (Generální guvernorát Srbsko).[6] K datu 1. května 1917 získal druhou nejvyšší armádní hodnost generálplukovníka.[7] V polovině května 1918 se s generálem Sarkotićem a hrabětem Clam-Martinicem zúčastnil konference o státoprávním uspořádání území na Balkáně. V závěru první světové války se v roce 1918 zapojil do závěrečných bojů na Soluňské frontě. Dne 3. října 1918 byl vystaven pokusu o atentát, kterému zabránil jeho pobočník, a ještě před rozpadem monarchie rezignoval na funkci generálního guvernéra v Srbsku. Po zániku Rakouska-Uherska byl k datu 1. prosince 1918 penzionován[8] a od té doby žil v soukromí.

Tituly a ocenění

Jako velitel 13. armádního sboru byl v roce 1913 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[9] Během své vojenské dráhy získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku,[10] ale i v zahraničí.[11]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.