Abelova cena

Abelova cena je ocenění udělované každoročně norským králem vynikajícím matematikům. Cena byla zavedena v roce 2002 při příležitosti dvoustého narození norského matematika Nielse Henrika Abela a je pojmenována jeho jménem. Cílem ceny je propagace a zvyšování prestiže matematiky, zvláště mezi mládeží. Abelova cena je spolu s Fieldsovou medailí (jež je udělována jen mladým matematikům do 40 let) považována za nejvýznamnější ocenění v oboru matematiky.

O nositeli ceny každoročně rozhoduje komise pěti matematiků na norské akademii věd. Cena je navržena po vzoru Nobelovy ceny, která se neuděluje za matematiku. Norský stát pro cenu v roce 2001 založil fond v hodnotě 200 000 000 NOK (přes 600 milionů korun). Nositel ceny obdrží z tohoto fondu odměnu ve výši 6 milionů norských korun (téměř 19 milionů českých korun).

Seznam oceněných

Nositelé Abelovy ceny

Rok	Nositel	Odůvodnění
2003	Jean-Pierre Serre	za klíčovou úlohu při vytváření dnešní podoby mnoha částí matematiky včetně topologie, algebraické geometrie a teorie čísel
2004	Michael Atiyah a Isadore Singer	za objev a důkaz po nich pojmenované věty, ve které se využívá topologie, geometrie a matematická analýza, a za jejich vynikající roli při spojování matematiky a teoretické fyziky
2005	Peter Lax	za průlomové příspěvky teorii a aplikaci parciálních diferenciálních rovnic a jejich výpočtů
2006	Lennart Carleson	za hluboké a klíčové příspěvky harmonické analýze a teorii hladkých dynamických systémů
2007	Srinivasa Varadhan	za zásadní příspěvky teorii pravděpodobnosti, zvláště za vytvoření sjednocené teorie velkých odchylek
2008	John Griggs Thompson a Jacques Tits	za hluboké výsledky v oblasti algebry, zvláště za utváření moderní teorie grup[1]
2009	Michail Gromov	za revoluční příspěvky geometrii
2010	John Tate	za rozsáhlý a trvající přínos teorii čísel
2011	John Milnor	za průkopnické objevy v topologii, geometrii a algebře
2012	Endre Szemerédi	za zásadní příspěvky diskrétní matematice a teoretické informatice s uznáním hlubokých a trvalých důsledků těchto příspěvků pro aditivní teorii čísel a ergodickou teorii
2013	Pierre Deligne	za převratné příspěvky v oboru algebraické geometrie
2014	Jakov Sinaj	za příspěvek v oboru dynamických systémů, ergodické teorie a matematické fyziky
2015	John Forbes Nash a Louis Nirenberg	za práci na parciálních diferenciálních rovnicích
2016	Andrew Wiles	za strhující důkaz Velké Fermatovy věty prostřednictvím teorému modularity pro semistabilní eliptické křivky, čímž otevřel novou éru teorie čísel[2]
2017	Yves Meyer	za klíčovou roli v rozvoji matematické teorie waveletů[3]
2018	Robert Langlands	za vizionářský program propojující teorii reprezentací s teorií čísel[4]
2019	Karen Keskulla Uhlenbecková	za průkopnické výsledky v oboru geometrických parciálních diferenciálních rovnic, kalibrační invariance a integrabilních systémů a za zásadní dopad její práce na analýzu, geometrii a matematickou fyziku[5]
2020	Hilel Fürstenberg a Grigorij Margulis	za průkopnické využití metod pravděpodobnosti a dynamických systémů v teorii grup, teorii čísel a kombinatorice[6]
2021	László Lovász a Avi Wigderson	za zásadní přínos k teoretické informatice a diskrétní matematice a za vedoucí roli v jejich přeměně na klíčová pole moderní matematiky[7]
2022	Dennis Sullivan	za průlomové příspěvky topologii v nejširším smyslu a jmenovitě jejích algebraických, geometrických a dynamických aspektech[8]
2023	Luis Caffarelli	za zásadní přínos teorii regularit nelineárních parciálních diferenciálních rovnic včetně problému volného okraje a Mongeovy-Ampérovy rovnice[9]
2024	Michel Talagrand	za průlomový přínos teorii pravděpodobnosti a funkcionální analýze s výjimečnými aplikacemi v matematické fyzice a statistice[10]
2025	Masaki Kašiwara	za zásadní přínos algebraické analýze a teorii reprezentací, zejména rozvoj teorie D-modulů a objev krystalových bází[11]