AS Monaco FC
fotbalový klub z Monaka hrající francouzskou ligu From Wikipedia, the free encyclopedia
AS Monaco FC je ve Francii registrovaný fotbalový klub z Monackého knížectví.[1] Tým hraje své domácí zápasy na stadionu Stade Louis II. Klub je osminásobný mistr Francie, finalista Ligy mistrů z roku 2004 a finalista Poháru vítězů pohárů z roku 1992. Spoustu úspěchů zaznamenal i ve francouzských pohárech – pětkrát získal Coupe de France, jednou Coupe de la Ligue a čtyřikrát Trophée des champions. Nejlepším střelcem historie klubu je Argentinec Delio Onnis, který v jeho dresu vsítil 223 branek. Klub vlastní od roku 2011 ruský miliardář Dmitrij Rybolovlev, usazený v Monaku.
| AS Monaco FC | ||||
|---|---|---|---|---|
| Název | Association Sportive de Monaco Football Club | |||
| Přezdívka | Les Rouge et Blanc (červenobílí) | |||
| Země | Monako | |||
| Město | Monako | |||
| Založen | 23. srpen 1924 | |||
| ||||
| Soutěž | Ligue 1 | |||
| 2022/23 | 6. místo | |||
| Stadion | Stade Louis II. Monako | |||
| Kapacita | 18 523 diváků | |||
| Vedení | ||||
| Vlastník | Dmitrij Rybolovlev (66,67%) Monacké knížectví (33,33%) | |||
| Předseda | Dmitrij Rybolovlev | |||
| Trenér | Adi Hütter | |||
| Oficiální webová stránka | ||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| 1. francouzská liga | ||
| 1955/1956 | AS Monaco FC | |
| 1960/1961 | AS Monaco FC | |
| 1962/1963 | AS Monaco FC | |
| 1963/1964 | AS Monaco FC | |
| 1977/1978 | AS Monaco FC | |
| 1981/1982 | AS Monaco FC | |
| 1984/1985 | AS Monaco FC | |
| 1987/1988 | AS Monaco FC | |
| 1988/1989 | AS Monaco FC | |
| 1990/1991 | AS Monaco FC | |
| 1992/1993 | AS Monaco FC | |
| 1995/1996 | AS Monaco FC | |
| 1996/1997 | AS Monaco FC | |
| 1997/1998 | AS Monaco FC | |
| 1999/2000 | AS Monaco FC | |
| 2002/2003 | AS Monaco FC | |
| 2003/2004 | AS Monaco FC | |
| 2004/2005 | AS Monaco FC | |
| 2016/2017 | AS Monaco FC | |
| 2017/2018 | AS Monaco FC | |
| Francouzský pohár | ||
| 1960 | AS Monaco FC | |
| 1963 | AS Monaco FC | |
| 1974 | AS Monaco FC | |
| 1980 | AS Monaco FC | |
| 1984 | AS Monaco FC | |
| 1985 | AS Monaco FC | |
| 1989 | AS Monaco FC | |
| 1991 | AS Monaco FC | |
| 2010 | AS Monaco FC | |
| Francouzský ligový pohár | ||
| 2001 | AS Monaco FC | |
| 2003 | AS Monaco FC | |
| Francouzský superpohár | ||
| 1961 | AS Monaco FC | |
| 1985 | AS Monaco FC | |
| 1997 | AS Monaco FC | |
| 2000 | AS Monaco FC | |
| Coupe Charles Drago | ||
| 1961 | AS Monaco FC | |
| Liga mistrů UEFA | ||
| 2003/2004 | AS Monaco FC | |
| Pohár vítězů pohárů | ||
| 1991/1992 | AS Monaco FC | |
Historie
Klub AS Monaco FC byl založen 23. srpna 1924. Klub vznikl spojením všech jednotlivých klubů v Monackém knížectví. Ze začátku hrál klub amatérskou regionální ligu v Provence-Alpes-Côte d'Azur. V roce 1933 Francouzská fotbalová federace uznala AS Monaco profesionálním klubem. První rok jako profesionální klub hráli druhou ligu, ale po neúspěchu se na další rok vrátili do amatérské soutěže. V roce 1948 se AS Monaco vrátilo do druhé ligy, kde skončili v horní polovině tabulky a v roce 1953 se poprvé v historii klubu probojovali do nejvyšší francouzské ligy.
V roce 1960 pod vedením trenéra Luciena Leduca vyhráli AS svou první trofej, Coupe de France, když ve finále dokázali porazit AS Saint-Étienne 4 – 2 po prodloužení. V následujícím roce se také poprvé dočkali triumfu v domácí lize a kvalifikovali se do Ligy mistrů. Lucien Leduc v roce 1963 získal s klubem double, a to když dokázal zvítězit nejen v Ligue 1, ale také v Coupe de France. Po odchodu Leduca z klubu v roce 1963 zažil klub dekádu sestupů do Ligue 2 a opětovných návratů do nejvyšší ligy. V roce 1975 se stal předsedou klubu Jean-Louis Campora. V jeho druhé sezoně přivedl zpět úspěšného trenéra Leduca a hned v této sezoně AS postoupili do první ligy a v roce 1978 ji vyhráli. V roce 1979 Leduc klub znovu opustil, následovali ho Lucien Muller a Gérard Banide, kteří nedokázali probíhající rozpad klubu zastavit.
V roce 1982 dokázali znovu získat ligový titul, v roce 1980 a 1985 vyhráli Coupe de France. V sezoně 1985 – 1986 porazili FC Girondins de Bordeaux 9 – 0, což je nejvyšší výhra v historii klubu. Klub však nedokázal uspět v evropských pohárech, většinou dokonce vypadli hned v prvním kole. V roce 1981 prohráli se skotským klubem Dundee United FC, v letech 1982 a 1984 nepřešli přes bulharský PFK CSKA Sofia, ani rumunský FC Universitatea Craiova.
V roce 1986 trenér Ajaxu Amsterdam Rinus Michels uvolnil Ștefana Kovácse jako trenéra do AS Monaco, ale ani tento trenér nedokázal klubu zvýšit úspěšnost v evropských soutěžích. V roce 1987 přišel do klubu z AS Nancy ještě neznámý trenér Arsène Wenger. Wengerova éra byla jednou z nejúspěšnějších období klubu. Wenger dokázal vyhrát hned v první sezoně s AS domácí ligu a v letech 1989 a 1991 také Coupe de France. V evropských pohárech dosahoval s klubem dobrých výsledků (finále PVP 1992, semifinále Ligy mistrů 1994) a v domácí lize hrál vždy o titul. V roce 1995 byl Wenger po špatných výsledcích propuštěn.
Po odchodu Wengera klub vyhrál ligu v letech 1997 a 2000. Znovu hrál semifinále Ligy mistrů (1998) s mladým útočným duem Thierry Henry-David Trezeguet.
Klub měl velké finanční problémy. V roce 2003 skončil v lize druhý, přesto měl být kvůli dluhům přeřazen do 2. ligy. Nakonec byl trest zmírněn: klub zůstal v 1. lize, ale nesměl nakupovat hráče. Pod vedením bývalého reprezentačního kapitána Didiera Deschampse se dostal do finále Ligy mistrů (2004). Za AS nastoupily hvězdy jako Fernando Morientes, Ludovic Giuly, Jérôme Rothen a Dado Pršo. Po tomto úspěchu nahradil dočasného trenéra Svaru Michel Pastor. Plánem Pastora bylo udržení důležitých hráčů, což se mu nepodařilo a jejich náhradníci již nedosahovali takových výsledků.
Od roku 2003 byl Jérôme de Bontin hlavním akcionářem klubu a slíbil velké změny. Na konci sezony de Bontin rezignoval a nahradil ho Franzi.
V roce 2013 se klub AS Monaco po dvou sezonách strávených v druhé nejvyšší francouzské fotbalové soutěži Ligue 2 vrátil do první ligy (Ligue 1).[2] Nový majitel Dmitrij Ryboloblev investoval 140 miliónů anglických liber do přestupů hráčů. Do AS Monaco přišli Radamel Falcao, James Rodríguez, João Moutinho, Éric Abidal a Ricardo Carvalho.[3]
V sezóně 2016/2017 se klub AS Monaco probojoval až do semifinále Ligy mistrů, kde prohrál s týmem Juventus Turín.
Získané trofeje
Vyhrané domácí soutěže
- 1. francouzská liga ( 8× )
- (1960/61, 1962/63, 1977/78, 1981/82, 1987/88, 1996/97, 1999/00, 2016/17)
- Francouzský fotbalový pohár ( 5× )
- (1960, 1963, 1980, 1985, 1991)
- Ligový pohár ( 1× )
- (2003)
- Francouzský superpohár ( 4× )
- (1961, 1985, 1997, 2000)
Vyhrané mezinárodní soutěže
- Finalista Ligy mistrů (2003/04)
- Finalista Poháru vítězů pohárů (1991/92)
- 3× semifinalista Ligy mistrů (1993/94, 1997/98, 2016/17)
Historie trenérů
- 1948–1950 -
Jean Batmale - 1950–1952 -
Elek Schwartz - 1952–1953 -
Angelo Grizzetti - 1953–1956 -
Ludvík Dupal - 1956–1957 -
Anton Marek - 1957–1958 - Louis Pirroni
- 1958–1963 - Lucien Leduc
- 1963–1965 - Roger Courtois
- 1965–1966 - Louis Pirroni
- 1966–1969 - Pierre Sinibaldi
- 1969–1970 - Robert Domergue
- 1970–1972 - Jean Luciano
- 1972–1974 -
Ruben Bravo - 1974–1975 - Alberto Muro
- 1976–1976 -
Armand Forcherio - 1977–1979 - Lucien Leduc
- 1979–1983 - Gérard Banide
- 1983–1986 - Lucien Muller
- 1986–1987 - Ștefan Kovács
- 1987–1994 - Arsène Wenger
- 1994–1994 - Jean Petit
- 1994–1995 - Jean-Luc Ettori
- 1995–1995 - Gérard Banide
- 1995–1999 - Jean Tigana
- 1999–2001 - Claude Puel
- 2001–2005 - Didier Deschamps
- 2005–2005 - Jean Petit
- 2005–2006 - Francesco Guidolin
- 2006–2006 - László Bölöni
- 2006–2007 - Laurent Banide
- 2007–2009 -
Ricardo Gomes - 2009–2011 - Guy Lacombe
- 2011–2011 - Laurent Banide
- 2011–2012 - Marco Simone
- 2012–2014 - Claudio Ranieri
- 2014–2018 -
Leonardo Jardim - 2018–2019 - Thierry Henry
- 2019–2019 - Franck Passi
- 2019–2019 - Leonardo Jardim
- 2019–2020 -
Robert Moreno - 2020–2021 -
Niko Kovač
Slavní hráči
Zde je seznam všech hráčů od roku 1924, kteří za AS Monaco FC odehráli v Ligue 1 a ostatních klubových soutěžích alespoň 100 utkání.
- Armand Forcherio
- Manuel Amoros
- Marcel Artelesa
- Fabien Barthez
- Bruno Bellone
- Henri Biancheri
- Dominique Bijotat
- Georges Casolari
- Rolland Courbis
- Lucien Cossou
- Christian Dalger
- Marcel Dib
- Youri Djorkaeff
- Yvon Douis
- Franck Dumas
- Jean-Luc Ettori
- Patrice Evra
- Ludovic Giuly
- Jérôme Rothen
- Thierry Henry
- Michel Hidalgo
- Sylvain Legwinski
- François Ludo
- Gaël Givet
- Raymond Kaelbel
- Camel Meriem
- Stéphane Ruffier
- Emmanuel Petit
- Jean Petit
- Claude Puel
- Luc Sonor
- Sébastien Squillaci
- Lilian Thuram
- David Trézéguet
- Leandro Cufré
- Lucas Bernardi
- Marcelo Gallardo
- Delio Onnis
Enzo Scifo- Philippe Léonard
- Sonny Anderson
Youssouf Fofana- Dado Pršo
- Jerko Leko
- Jaroslav Plašil
Shabani Nonda
Glenn Hoddle
Akis Zikos- Flavio Roma
George Weah
Pak Čchu-jong
Rafael Márquez
Bart Carlier
Victor Ikpeba
Diego Pérez
Radamel Falcao
Klubové rekordy
Odehrané zápasy
| Jméno | Zápasy |
|---|---|
 Jean-Luc Ettori |
755 zápasů |
| Claude Puel |
602 |
| Jean Petit |
428 |
| Manuel Amoros |
349 |
| Christian Dalger |
334 |
| Marcel Dib |
326 |
| François Ludo |
319 |
| Luc Sonor |
315 |
| Michel Hidalgo |
304 |
 Armand Forcherio |
303 |
Vstřelené góly
| Jméno | Góly |
|---|---|
 Delio Onnis |
223 gólů |
| Lucien Cossou |
115 |
| Christian Dalger |
89 |
 Victor Ikpeba |
77 |
| Jean Petit |
76 |
| Yvon Douis |
74 |
| Youri Djorkaeff |
68 |
 Shabani Nonda |
67 |
 Sonny Anderson |
67 |
 George Weah |
66 |
Reference
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.