Édouard Jean-Marie Stephan

Édouard Jean-Marie Stephan (někdy chybně uváděný jako Stéphan) (31. srpna 1837 – 31. prosince 1923) byl francouzský astronom.

Édouard Jean-Marie Stephan
Narození	31. srpna 1837 Niort
Úmrtí	31. prosince 1923 (ve věku 86 let) Marseille
Alma mater	École normale supérieure
Povolání	astronom
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie
Funkce	ředitel (Marseille Observatory; 1866–1907) President of the Académie de Marseille (1881) director of the Académie de Marseille (1895)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Sainte Pezenne, dnes součásti Niortu. Studoval na École normale supérieure, kterou absolvoval s výborným hodnocením v roce 1862.^[1]

V letech 1867 až 1907 byl ředitelem hvězdárny v Marseille. Systematicky zkoumal mlhavé objekty, přesně zaznamenal jejich polohy a mnohé nové objekty objevil. Jeho záměrem bylo přesné měření vlastního pohybu hvězd, pro něž bylo nezbytné vytvoření vztažné soustavy přesně změřených poloh pevných objektů.^[1]

Jako první se pokusil interferometricky změřit úhlový průměr hvězdy. Přeměnil 800milimetrový dalekohled na interferometr, když zakryl reflektor maskou obsahující dvě svislé štěrbiny^[2]. Měřil hvězdu Sirius^[3] její úhlový průměr sice nezměřil^[2], ale získal horní mez úhlového průměru 0.158". (Skutečný úhlový průměr Siria je 0.0059", pro srovnání úhlový průměr nejbližší hvězdy α Centauri je 0.0145" a veleobra Betelgeuze 0.05").^[4]

Objevil 418 objektů z katalogu NGC, v roce 1882 objevil 800mm relefektorem galaxii NGC 6027^[5], v roce 1907 skupinu pěti galaxií zvanou Stephanův kvintet.

Objevil planetky (89) Julia 6. srpna 1866^[1] a (91) Aegina 4. listopadu 1866.

Jeho jméno nese periodická kometa 38P/Stephan-Oterma, kterou však objevil Jérôme Eugène Coggia.

Francouzská akademie věd mu udělila Valzovu cenu, stal se rytířem a důstojníkem Řádu čestné legie.

Zemřel 31. prosince 1923 v Marseille.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Édouard Jean-Marie Stephan na slovenské Wikipedii a Édouard Stephan na anglické Wikipedii.

1. STEINICKE, Wolfgang. Nebel und Sternhaufen: Geschichte ihrer Entdeckung, Beobachtung und Katalogisierung - von Herschel bis zu Dreyer's "New General Catalogue". Hamburg: [s.n.], 2008. q=%22edouard%20stephan%22&f=false Dostupné online. ISBN 978-3-8370-8350-7. S. 296–298. (German)
2. DORMINEY, Bruce. Distant wanderers: the search for planets beyond the solar system. New York: Springer-Verlag, 2002. Dostupné online. ISBN 0-387-95074-5. S. 123.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
3. MCLEAN, Ian S. Electronic imaging in astronomy: detectors and instrumentation. [s.l.]: Springer, 2008. Dostupné online. ISBN 978-3-540-76582-0. S. 67.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. NORTH, John David. Cosmos: an illustrated history of astronomy and cosmology. [s.l.]: University of Chicago Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-226-59440-8. S. 590.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
5. Seyfert's Sextet at SEDS.org [online]. [cit. 2007-04-06]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.