From Wikipedia, the free encyclopedia
Zemské volby v Čechách 1895 byly volby konané v Českém království od 20. do 26. listopadu 1895, kterými byli zvoleni poslanci Českého zemského sněmu coby zákonodárného sboru zemské samosprávy v rámci rakousko-uherského, respektive předlitavského ústavního systému.[1] Probíhaly podle kuriového systému.
| Zemské volby v Čechách 1895 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Stát |  České království | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Druh voleb | zemské | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Volební termín | 20.-26. listopadu 1895 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Předchozí volby | 1889 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Následující volby | 1901 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výsledky | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Celkem 242 poslanců v Zemském sněmu k většině třeba 122
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
V roce 1895 dominovala české politice mladočeská strana, která na přelomu 80. a 90. let drtivým způsobem porazila dosavadní staročeské vedení, přičemž zlomovým bodem byla kampaň mladočechů proti punktacím roku 1890, tedy staročechy dojednanému pokusu o česko-německý smír v Čechách, jenž ale byl mladočechy kritizován jako přílišný ústupek německému etniku a jeho požadavkům na teritoriální a administrativní oddělení německých oblastí v rámci Čech. V zemských volbách roku 1889 i v celostátních volbách do Říšské rady roku 1891 triumfovali mladočeši.[2] Kontroverze okolo punktací pokračovaly i v prvních letech 90. let a mladočeši blokovali i prostřednictvím násilných obstrukcí implementaci jednotlivých položek z punktační dohody.[3]
S mladočeským posunem v české politice se rozpadlo i trvalejší vládní uspořádání, kdy staročeská politická reprezentace společně s polskými poslanci a německorakouskými konzervativci tvořila na Říšské radě takzvaný železný kruh pravice, díky kterému se po téměř 15 let v Předlitavsku vládla vláda Eduarda Taaffeho, byť vlastní příčinou jejího pádu roku 1893 byla kontroverze okolo Taaffeho návrhu volební reformy.[4] Vůči vídeňské vládě vystupovala mladočeská strana opozičně a radikálně, ovšem v průběhu let se v ní aktivizovalo realistické a umírněné křídlo, které vedl Josef Kaizl a které se začalo distancovat od radikálů. Výsledkem jejich aktivity pak byla takzvaná Nymburská rezoluce, kterou se mladočeská strana začala posouvat k pragmatické politice standardní liberálně orientované politické formace.[5]
Krátce před zemskými volbami se v Předlitavsku ujala moci vláda Kazimíra Badeniho, která jevila zájem o získání mladočeské podpory.[6]
V roce 1895 vypršelo funkční období předchozího zemského sněmu, jehož složení určily zemské volby roku 1889. Vyhláškou z 8. října 1895 vypsalo místodržitelství nové volby. V kurii venkovských obcí na 20. listopad, v kurii městské na 22. listopadu, v kurii obchodních a živnostenských komor na 25. a v kurii velkostatkářské na 26. listopadu.[7]
Volební systém do Českého zemského sněmu odpovídal parametrům, které zde nastavila již únorová ústava roku 1861. Zvoleno bylo 236 poslanců a to ve čtyřech skupinách: kurie venkovských obcí, skupina měst, skupina obchodních a živnostenských komor a kurie velkostatkářská, ve všech s omezeným volebním právem (volební cenzus). Na sněmu pak tyto čtyři volební skupiny tvořily tři kurie (poslanci zvolení za skupinu měst a skupinu obchodních a živnostenských komor zasedali v společné kurii měst). Kromě nich na sněmu zasedalo šest nevolených virilistů, kteří mandát nabývali z titulu své funkce.[7][8]
Mladočeská strana potvrdila svou pozici nejsilnější české i celozemské politické strany, v sudetoněmeckém (českoněmeckém) táboře dominovala liberální strana, ale silné pozice si vydobyla i Německá lidová strana (nacionálové). V kurii velkostatků zcela převládli zástupci Strany konzervativního velkostatku, která podporovala české státoprávní aspirace, nebo alespoň uznávala historickou sounáležitost Čech.[7][9]
Podle sociálního a profesního dělení byli etnicky čeští poslanci zemského sněmu zvolení v kuriích měst, venkovských obcí a živnostenských a obchodních komor. rozděleni následovně: 38 buržoazních a maloburžoazních vzdělanců (z toho 21 právníků, 5 lékařů a lékárníků, 3 vysokoškolští učitelé, 2 učitelé nižších škol, 3 vědci a novináři, 1 státní úředník a 3 samosprávní úředníci), 13 buržoazních podnikatelů (z toho 4 továrníci, 7 obchodníků a peněžníků a 2 inženýři), 7 příslušníků maloburžoazie (z toho 5 řemeslníků a živnostníků a 2 blíže neurčení mešťané), 38 příslušníků agrární buržoazie (z toho 36 rolníků či statkářů a 2 mlynáři) a 1 šlechtický velkostatkář.[10]
 | |||||||
| Strana | Hlasy | Poslanci | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | ± | Abs. | % | ± | ||
| České strany | |||||||
| Národní strana svobodomyslná | 31 864 | 36.5 | 90 | 37.2 | 51▲ | ||
| Národní strana | 4 177 | 4.8 | 3 | 1.2 | 55▼ | ||
| Nezávislý radikální kandidát | 862 | 1.0 | 1 | 0.4 | 1▲ | ||
| Agrárníci | 359 | 0.4 | 2 | 0.8 | 2▲ | ||
| Samostatní a jiní kandidáti | 1 890 | 2.2 | 1 | 0.4 | 4▲ | ||
| Češi celkem | 39 152 | 44.9 | 97 | 40.1 | 0▬ | ||
| Německé strany | |||||||
| Němečtí liberálové | 20 258 | 23.3 | 54 | 22.3 | 20▲ | ||
| Německá národní strana | 9 631 | 11.1 | 13 | 5.4 | 22▼ | ||
| Křesťansko-sociální strana | 1 606 | 1.8 | 2 | 0.8 | 2▲ | ||
| Samostatní a jiní kandidáti | 464 | 0.5 | 0 | – | 0▬ | ||
| Němci celkem | 31 959 | 36.7 | 69 | 28.5 | 0▬ | ||
| Národnostně nevyhraněné strany | |||||||
| Sociální demokracie | 939 | 1.1 | 0 | – | 0▬ | ||
| Velkostatkářské strany | |||||||
| Strana konzervativního velkostatku | 11 707 | 13.4 | 70 | 28.9 | 0▬ | ||
| Strana ústavověrného velkostatku | 3 400 | 3.9 | 0 | – | 0▬ | ||
| Velkostatkáři celkem | 15 107 | 17.3 | 70 | 28.9 | 0▬ | ||
| virilní poslanci | – | – | – | 6 | 2.5 | 0▬ | |
| Neplatné hlasy | – | – | – | – | |||
| Celkem | 87 157 | 100 | – | 242 | 100 | – | |
| Registrovaní voliči/účast | 446 020 | 19.5 | – | – | – | ||
| Počet občanů/oprávněno volit | 5 808 702 | 7.7 | – | – | – | ||
| Zdroj: [11] | |||||||
| Strana | Hlasy | Mandáty | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Počet | % | Počet | ± | ||
| Strana konzervativního velkostatku | 11 707 | 77,5 | 70 | 0 | |
| Strana ústavověrného velkostatku | 3 400 | 22,5 | 0 | 0 | |
| Neplatné a prázdné hlasy | 4 323 | 22,2 | – | – | |
| Celkem hlasů | 19 430 | 100 | 70 | – | |
| Zúčastnilo se voličů | 376 | 100 | – | – | |
| Voliči v seznamu/účast | 440 | 85,5 | – | – | |
| Zdroj: [13] | |||||
| Strana | Hlasy | Mandáty | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Počet | % | Počet | ± | ||
| České strany | |||||
| Národní strana svobodomyslná | 7 105 | 81,3 | 10 | +8 | |
| Národní strana | 1 127 | 12,9 | 0 | -7 | |
| Katoličtí kandidáti | 246 | 2,8 | 0 | 0 | |
| Samostatní kandidáti | 123 | 1,4 | 0 | -1 | |
| Radikální kandidáti | 7 | 0,1 | 0 | 0 | |
| Češi celkem | 8 608 | 98,4 | 10 | 0 | |
| Německé strany | |||||
| Křesťansko-sociální strana | 6 | 0,1 | 0 | 0 | |
| Německá národní strana | 4 | 0,0 | 0 | 0 | |
| Němečtí liberálové | 3 | 0,0 | 0 | 0 | |
| Samostatní kandidáti | 1 | 0,0 | 0 | 0 | |
| Němci celkem | 14 | 0,2 | 0 | 0 | |
| Národnostně nevyhraněné strany | |||||
| Sociální demokracie | 122 | 1,4 | 0 | 0 | |
| Neplatné a prázdné hlasy | 74 | 0,8 | – | – | |
| Celkem | 8 818 | 100 | 10 | – | |
| Zúčastnilo se voličů | 4 520 | 100 | – | – | |
| Voliči v seznamu/účast | 10 258 | 44,1 | – | – | |
| Počet občanů/oprávněno volit | 175 751 | 5,8 | – | – | |
| Zdroj: [14] | |||||
Volby potvrdily dominanci mladočechů na české politické scéně (staročeši dokonce oficiálně nekandidovali, jejich tři mandáty získali fakticky nezávislí, samostatně kandidující politici[15]), ale předznamenaly další rozrůzňování politického spektra.[1] Během následujících let se postupně jako samostatné politické subjekty etablovali agrárníci, národní sociálové a na celostátní úrovni i sociální demokraté (na zemském sněmu sociální demokraty vylučoval kuriální volební systém).
Vláda Kazimíra Badeniho po výsledku voleb zesílila svůj zájem o mladočeskou podporu. Josef Kaizl pak postupně stranu skutečně v několika etapách, od tiché podpory a tolerance až k přímé koaliční podpoře převedl do provládního tábora. Mladočeský vliv na Badeniho kabinet se roku 1897 odrazil v Badeniho jazykových nařízeních, která výrazně zvyšovala oficiální status češtiny, ale která nebyla pro německou opozici uvedena v platnost a vedla k pádu Badeniho vlády. V následujících letech se pak mladočeši dále pokoušeli o provládní politiku, Kaizl se dokonce stal ministrem financí, ale po demisi roku 1899 mladočeši zaujali opět opoziční stanovisko a periodicky se vraceli k ostré obstrukční politice. Na zemském sněmu se vyostřovala česko-německá polarizace. Zemský sněm byl posléze nově sestaven v zemských volbách roku 1901.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
