rakouský generál From Wikipedia, the free encyclopedia
Viktor hrabě Dankl z Krasniku (německy Viktor Julius Ignaz Ferdinand Graf Dankl von Krasnik) (18. září 1854 Udine – 8. ledna 1941 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál, jeden z vrchních velitelů c. k. armády za první světové války. Ve vojsku sloužil od roku 1873 a vystřídal řadu posádek v celé monarchii, byl také důstojníkem generálního štábu. V roce 1914 byl jmenován velitelem I. armády na východní frontě a vybojoval vítěznou bitvu u Krašniku. V letech 1915–1916 byl velitelem c. k. zeměbrany v Tyrolsku. V roce 1916 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka a převzal velení 11. armády v Itálii. Po kritice ze strany vrchního velení rezignoval a do konce války zastával čestou ceremoniální funkci plukovníka císařských gard. V roce 1917 byl jmenován členem Panské sněmovny a v roce 1918 získal titul hraběe.
| Viktor Dankl | |
|---|---|
 | |
| Velitel 11. armády na italské frontě | |
| Ve funkci: 14. března 1916 – 18. června 1916 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Franz Rohr von Denta |
| Velitel 1. armády na východní frontě | |
| Ve funkci: srpen 1914 – 23. května 1915 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Karl von Kirchbach |
| Velitel 14. armádního sboru v Innsbrucku | |
| Ve funkci: 1912 – 1914 | |
| Předchůdce | Johann von Schemua |
| Nástupce | arcivévoda Josef Ferdinand |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generálplukovník (1916), generál jezdectva (1912), polní podmaršál (1907), generálmajor (1903) |
| Narození | 18. září 1854 Udine |
| Úmrtí | 8. ledna 1941 (ve věku 86 let) Innsbruck |
| Místo pohřbení | Innsbruck |
| Titul | hrabě (1918) |
| Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
| Profese | důstojník a politik |
| Ocenění | komandér Vojenského řádu Marie Terezie Řád železné koruny velkokříž Císařského řádu Leopoldova Vojenský řád Marie Terezie |
| Commons | Viktor Dankl von Krasnik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se do rodiny důstojníka c.k. hejtmana Ignaze Dankla a jeho manželky Amálie, rozené Pozzi. Roku 1865 se rodina po odchodu otce z armády odstěhovala do Görzu a později do Terstu. V obou městech studoval německé gymnázium. První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Sankt Pölten a v roce 1870 přešel na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1873 jako poručík a byl převelen k dragounům. V letech 1877–1879 studoval na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a od 1. prosince 1880 byl přidělen k 8. brigádě jezdectva do Prahy jako štábní důstojník. Roku 1883 byl odvelen k hlavnímu štábu 32. pěší divize v Budapešti. Roku 1896 byl jmenován vedoucím štábu 13. armádního sboru v Záhřebu. Roku 1899 byl jmenován vedoucím centrální kanceláře generálního štábu ve Vídni. Po povýšení na generálmajora 16. května 1903 převzal velení nad 66. pěší brigádou v Komárně. Roku 1905 mu bylo svěřeno velení nad 16. pěší brigádou v Tridentu. S povýšením do hodnosti polního podmaršála v roce 1907 se stal velitelem 36. pěší divize v Záhřebu.[1] Před začátkem 1. světové války dosáhl vrcholu kariéry převzetím velení 14. armádního sboru v Innsbrucku. Zodpovídal za ochranu severního, jižního a welschského Tyrolska.[2][3]
.jpg)
V roce 1912 byl povýšen na generála jezdectva[4] a na začátku první světové války se stal vrchním velitelem I. armády na východní frontě. Jeho armádní uskupení se skládalo 1., 5. a 10. armádního sboru.[5] V roce 1914 získal pro Rakousko-Uhersko první vítězství nad Rusy v bitvě u Krašniku. Se svými jednotkami postoupil od 23. až 25. srpna 1914 k Lublinu.
V květnu 1915 byl převelen na italskou frontu a převzal velení nad obranou Tyrol. S nedostatečnými silami se mu podařilo zastavit italské útoky do té doby, než dorazily posily z ruské fronty. V březnu 1916 převzal velení nad jarní ofenzivou v Trentinu. Po povýšení na generálplukovníka 1. května 1916[6] vedl útoky 11. armády jižně od Rovereta a Zugna Torta a dobyl skoro celé Vallarsa, Col Santo masív až po Monte Pasubio a Val Posino jižně od Arsiero.
Přes dílčí úspěchy byl kritizován za příliš pomalý postup ze strany svého nadřízeného arcivévody Evžena a náčelníka generálního štábu Franze Conrada. Kvůli této kritice a i ze zdravotních důvodů ještě v létě 1916 rezignoval na svůj post. Velení 11. armády převzal Franz Rohr von Denta.[7] Dankl odešel do Vídně, kde do konce války zastával ceremoniální čestnou hodnost plukovníka císařských gard.[8] V armádě byl formálně odeslán do penze k datu 1. prosince 1918.[9]
Jako velitel armádního sboru obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1912). V roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů a téhož roku se stal doživotním členem rakouské Panské sněmovny. V roce 1918 obdržel k baronskému titulu predikát von Krasnik odvozený od jeho slavného úspěchu v roce 1914.,[10] Nakonec byl těsně před zánikem monarchie povýšen do hraběcího stavu. K udělení hraběcího titulu došlo v listopadu 1918 pouze osobním dopisem císaře Karla I. a k formalitám spojeným s vydáním příslušného diplomu již nedošlo vzhledem k rozpadu monarchie.[11] Po odchodu z fronty byl jmenován plukovníkem císařských gard (1917–1918) a v letech 1925–1938 byl kancléřem Řádu Marie Terezie. Získal také čestný doktorát na univerzitě v Innsbrucku.[12] Během své vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku a za první světové války i od panovníků spojeneckých mocností.[13]
Rakousko-Uhersko
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1899)
Řád železné koruny III. třídy (1903)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
rytíř Leopoldova řádu (1909)
velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914).png){kind=small}
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915) Vojenský záslužný kříž I. s válečnou dekorací (1915)
komandér Řádu Marie Terezie (1917)[14]Zahraniční vyznamenání
pruský Řád koruny III. třídy (Německo, 1889)
Řád červené orlice III. třídy (Německo, 1891)_-_ribbon_bar.png){kind=small}
Řád Takova II. třídy (Srbsko, 1898)
komandér Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko, 1901)
Řád vycházejícího slunce III. třídy (Japonsko, 1904)
Železný kříž I. a II. stupně (Německo, 1914)
Řád svatého Alexandra (Bulharsko, 1918)
Řád Osmanie I. třídy (Turecko, 1918) velkokříž Řádu červené orlice (Německo, 1918)Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
