Litevské velkoknížectví
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Litevské velkoknížectví (běloruština: Вялікае Княства Літоўскае; stará literární litevština: Didi Kunigystė Lietuvos nebo didi Kunigiſte Lietuwos[1] – autentický starolitevský název je předmětem dohadů, rutensky Великое князство Литовъское, Vialikoje Kniazstvo Litovskoje, polsky Wielkie Księstwo Litewskie, litevsky Lietuvos Didžioji Kunigaikštystė, latinsky Magnus Ducatus Lituaniae) byl od 13. století do roku 1795 stát zahrnující země dnešní Litvy, Běloruska, severovýchodního Polska, větší části Ukrajiny a západních okrajů Ruska.
Velké knížectví litevské Didi Kunigystė Lietuvos (starolitevská lit.) didi Kunigiſte Lietuwos (starolitevská lit.) Великое князство Литовъское (rutensky) Wielkie Księstwo Litewskie (pl) Magnus Ducatus Lituaniae (la)
| |||||||
Geografie
| |||||||
Rozloha |
|||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Počet obyvatel |
|||||||
Státní útvar | |||||||
{{{Podřízené celky}}} | |||||||
Státní útvary a území | |||||||
Po většinu své historie bylo toto velkoknížectví součástí Polsko-litevské unie. Nejprve, po uzavření tzv. Krevské unie, to byla dynastická unie. Posléze byla smlouvou o Lublinské unii v roce 1569 vytvořena s Polskem federace pod názvem Království polské a Velkoknížectví litevské (ve 20. století začala být označována jako „Republika obou národů“), které existovalo až do tzv. třetího dělení tohoto státu mezi Pruskem, Rakouskem a Ruskem v roce 1795.
Prvním historicky doloženým hlavním městem velkoknížectví bylo Kernowe (do roku 1321), později Trakai (do 1323) a za vlády Gediminase (od roku 1323) se jím stal Vilnius. Král Mindaugas ale sídlil v městě Naugardukas.