Rutenština
mrtvý východoslovanský jazyk From Wikipedia, the free encyclopedia
mrtvý východoslovanský jazyk From Wikipedia, the free encyclopedia
Rutenština (latinsky lingua ruthenica) či rusínština (neplést s karpatskou rusínštinou), též nazýváno jako staroběloruština (v Bělorusku), staroukrajinština (Ukrajina) nebo západoruština (v Rusku), byl historický východoslovanský jazyk, kterým se mluvilo, psalo a úřadovalo na Litvě před i po roce 1569 ve východní (litevské) části Polsko-litevské unie. Šlo o původní jazyk s uplatněním běloruských, ukrajinských, polských a církevněslovanských vlivů. Jazyk se používal jako alternativa k církevní slovanštině. Vyvinul se ze staroruštiny.
Soudobý název byl руски езыкъ – ruski ezyk, čili „ruský/rusínský jazyk“. V některých textech se označuje jako prosta(ja) mova, čili „prostý/lidový jazyk“. Zejména litevské a anglofonní texty jazyk od 20. století nazývají rutenština/rusínština (angl. „Ruthenian“ podle soudobého historického latinského ekvivalentu tehdejšího výrazu „ruski“ – ruský/rusínský).
Na Ukrajině je dnes někdy nazýván staroukrajinština.
V běloruské historiographie nazýván "старабеларуская мова" – staroběloruština.
V Rusku je "западнорусский" – západoruština.
Jak se postupně východní Evropa osvobodila ve 14. století zpod tatarské okupace, nárokovala si čtyři knížata titul velkovévody nad územím. Dva z nich si začali připojovat další východoslovanská území, jeden sídlil v Moskvě, druhý ve Vilniusu. Tyto aktivity měly za následek vznik dvou hlavních států – Moskevského velkoknížectví (z něho se později vyvinulo Rusko) a Litevského velkoknížectví (pokrývalo přibližně území dnešního Běloruska, Ukrajiny a Litvy, později se spojilo s Polskem za vzniku Polsko-litevské unie). V obou státech se navázalo na používání literárního jazyka Kyjevské Rusi, ale (za podpory resp. inspirace polštinou na západě a církevněslovanského vlivu na východě) se vyvinuly dva odlišné jazyky: staroběloruština v Litvě (nadále úřední, nikoliv litevština) a ruština v Moskevské Rusi.
Od vzniku Lublinské unie v roce 1569 se jižní území Litevského velkoknížectví (dnešní Ukrajina) dostala pod přímou správu polské koruny, zatímco sever (dnešní Bělorusko a Litva) si udržel samosprávu. Mělo to za následek rozdíly týkající se statusu staroběloruštiny jako úředního jazyka a velikosti polského vlivu na tento jazyk. Ačkoliv se v obou částech unie obývaných východními Slovany staroběloruština dostala na úroveň lingua francy, byla stále častěji nahrazována polštinou jako jazykem literatury, náboženství a úředních dokumentů, avšak status státního jazyka si zachovala až do roku 1699.
Se začátkem romantismu v 19. století vystoupily do popředí běloruština a ukrajinština, které se vyvinuly z nářečí staré běloruštiny resp. staré ukrajinštiny. Mezitím si ruština udržela část vyššího církevněslovanského slovníku, takže v současnosti jsou nejvýraznější lexikální rozdíly mezi ruštinou na jedné straně a běloruštinou a ukrajinštinou na druhé straně – ve větším počtu církevněslovanských prvků v ruštině a polonismů v ukrajinštině a běloruštině.
Přerušení literární tradice bylo obzvláště drastické u běloruštiny: v Polsko-litevské unii polština rozsáhle nahrazovala starou běloruštinu v administrativě a literatuře. K tomu během třináctileté války s Moskvou (1654–1667) bylo přibližně 50% Bělorusů vyvražděno. Města a školství byly zničeny. Od té doby běloruština přežívala pouze jako venkovský hovorový jazyk bez písemné literární tradice až do poloviny 19. století.
Na rozdíl od Bělorusů a ostatních Ukrajinců, západní Ukrajinci, kteří žili v Rakousko-Uhersku, si udržovali nejen jméno Ukrajinci a Rusíni, ale měli (podobně s ruštinou) mnohem více církevněslovanských prvků v jazyce.
Od roku 1800 se ze staroběloruského resp. staroukrajinského jazyka vyvinuly tři současné jazyky: běloruština, ukrajinština a rusínština.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stará bieloruština na slovenské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rutenština na Wikimedia Commons Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
